Jednak jsem nechtěla „protekci“, druhak jsem byla zvědavá, jestli mě ještě po letech pozná.

Daly jsme si rande celkem stylově, u pokladny divadla Broadway. Ne že by Valérie změnila žánr a dala se na muzikál, ale měla na jeden z nich lístky.

Přišla s lehounkým zpožděním, jak se na dámu sluší. Přicupitala si to ve světlomodrých džínsech a šik blůze s leopardím vzorem, ke které ladily lodičky na jehlovém podpatku. Stejně energická jako „za mlada“, pomyslela jsem si. S milým úsměvem přijala kytičku (vždycky je na rozhovory nosím, odbourávám tím počáteční rozpaky) a sháněla se po kavárně, kde se může kouřit.

Byla hned v pasáži. Usadily jsme se k jednomu ze stolků a objednaly si dvojku bílého a popelník. Než nám to servírka přinesla, Valerie se na mě zadívala a povídá. „Vy mi strašně připomínáte jednu výtvarnici z DAMU, jako byste byla její sestra...“
„ To jsem já,“ odhalila jsem konečně své tajemství.
„No joooo, a proč jsi mi to neřekla hned do telefonu?“ smála se Valérie.

„Chtěla jsem vědět, jak se chováš k neznámým redaktorkám, a taky mě zajímalo, jestli mě poznáš.“
Najednou jsme vedle sebe seděly jako staré kamarádky, které vzpomínaly na studentské časy, a bylo mi skoro žinantní vyndat diktafon. Zpočátku se Valérie vyptávala spíš mě, takže diktafon na stole zůstal stále vypnutý. Byla bych radši, kdybychom si mohly jen tak nezávazně poklábosit, ale plán je plán a rozhovor jsem prostě přinést musela. :)

Nakonec ale nebude formou klasických otázek a odpovědí... Seznamte se s Valérií Zawadskou!

„No ale ty jsi určitě podobná Claudii Cardinale!“ odvětila jsem. To byla první velká Valeriina dabingová role.
Srdečně se tomu zasmála, ale určitě ji to potěšilo. To ode mne nebyl žádný (s prominutím) samoúčelný „vlezdoprdelkysmus“, ale neoddiskutovatelný fakt.
„Holčičko zlatá, kdeže loňské sněhy jsou,“ komentovala to Valérie.

Pochopitelně jsem se po ní začala opičit. Všechno, co dělala, jsem dělala po ní. Jednou mi zavolali, abych dabovala Annie Girardotovou v nějakém jejím raném filmu. Nevěděla jsem, co mám dělat, Girardotová byla přece Věřina „parketa“. Ty dvě herečky patřily k sobě. A tak jsem jí zavolala a zeptala se na názor. Řekla okamžitě: „Samozřejmě musíš!“ A tak jsem s jejím posvěcením namluvila asi tři věty, ale byla jsem na to strašně pyšná. Nedávno Annie Girardotová zemřela a dávali nějaký film z jejích začátků. Vzpomněla jsem si, že jsem tu její roli asi před půl rokem namluvila, a tak jsem se těšila, že to uslyším v celku. A oni to (zaplaťpánbu) dávali v původním dabingu ještě s Věrou Galatíkovou. A to byl teprve zážitek!

Člověk by řekl, že Valérie Zawadská je známá jen svým hlasem a bude litovat toho, že jí kvůli dagingu utekla spousta divadelních a filmových rolí. Zkrátka, že jí v činoherním herectví ujel vlak.
„Neujel. Když jsem odešla v devadesátým čtvrtým na volnou nohu, začali se mi ozývat ze soukromých divadel, a tam jsem dostala krásné příležitosti. A já to mám dobře rozdělený. Od každého něco: daging, divadlo, rozhlas, filmování, takže nemám pocit, že bych nebyla vytížená. A nesmím zapomenout na milovanou poezii. Na tu já nedám dopustit a jsem moc ráda, že ji lidi pořád chtějí.“

Zleva sráz, zprava stráň. Já zoufalou rychlostí pět kilometrů v hodině dostala smyk a spadly jsme. Naštěstí na stranu do stráně. Ale tím pro mě řízení motorových vozidel skončilo. Pár dní na to mě vzala ke koním.

Byl krásný srpnový večer. Přenádherná kobyla Klára. Vylezla jsem na ohradu, hupsla do sedla a máma stačila jen říct, ať chytnu otěže a stisknu holeně. Asi jsem stiskla moc. Klára se postavila na zadní a já žuchla na zem. Od té doby jsem na koně nesedla.

Až zase při filmování. To byly Četnické humoresky. Já měla dialog s Borisem Rösnerem. Na koních. Jedeme, povídáme si, a najednou režisér Moskalyk zařve svým mohutným hlasem do magafonu: „Stoooop, výýýborně.“ Můj kůň se asi lekl, hop, hop, hop, já pustila otěže, rozhodila nohy a ječela „Pomóc, jak se to brzdí!?“

No a teď v tomhle seriálu Znamení koně jsem se hned ptala, jestli nebudu muset jezdit. „Ne, ty se o koně budeš jen starat.“ Tak to mě uklidnilo. Ale jinak koně miluju, nebojím se jich, můžu se o ně starat, ale raději ze země.

„Ne, nechci, unavuje mě to. Mám pocit, že všechno dělám jenom já. Já jsem velmi akční a chlapi pohodlní. Maminka má radost, když jim uvaří obídek, přichystá snídaničku… ale když po nich něco chce, tak se jim nechce.“

Zbývalo nám už jen pár minut času na poslední otázku
„Je něco, co bys ve svém životě změnila?“
„Ne. Ne, se všema průserama, bolestma, ztrátama. Ne. A jestli jsem šťastná? Jo. Ale musím se o tom neustále přesvědčovat. “

Povídání s Valérií byl opravdu úžasný zážitek. Je to gejzír, smršť, nespoutaná energie.
Doufám, že náš rozhovor bude ještě někdy pokračovat. Ale to už si ho asi necháme pro sebe.

Vizitka

Valérie Zawadská česká herečka a jedna z nejznámějších českých dabérek (šestinásobná vítězka ankety TýTý v této kategorii).

Narodila se 19. září 1958 ve Šternberku na Moravě. Již na základní škole začala recitovat a navštěvovat taneční a pěvecký kroužek, později i divadelní. I na šumperském gymnáziu pokračovala v herectví a recitaci a vyhrála opakovaně v letech 1973 - 1975 celostátní amatérskou recitační soutěž Wolkerův Prostějov i Neumannovy Poděbrady.

Po maturitě v roce 1977 nebyla přijata na JAMU v Brně, ale získala angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku jako elév. O rok později byla ale přijata na DAMU v Praze, kterou v roce 1982 úspěšně dokončila. Následovalo čtyřleté angažmá v Západočeském divadle v Chebu. Pak v Městských divadel pražských, kde roku 1993 svou působnost ukončila a od té doby je na volné noze.

Během své kariéry se objevila v několika celovečerních filmech jako Rozpuštěný a vypuštěný nebo Snowboarďáci, mnoha televizních inscenacích a seriálech (Dobrodružství kriminalistiky, Četnické humoresky, Rodinná pouta, Znamení koně...).

V roce 1995 se jí narodil syn Jan a o tři roky později Roman. Jejím životním partnerem je muzikant Roman „Krokus“ Kříž.

foto: www.valeriezawadska.wz.cz

>>