| |
Klukovské záliby
„Po mamičke jsem Slovensko-Maďarsko-Cikánka,
po oteckovi
Slovensko-Polko-Ukrajinka,“ říká
o sobě česká herečka se
slovenskou národností. „Moji
rodiče se odstěhovali ze
Slovenska přes jižní na severní
Moravu a tam se usadili.“ Když
se herečka vrátí do dětství,
uvědomuje si, že vyrůstala
vlastně jako kluk.
„Za tátou jsem běhala po horách,
naši oba pracovali v zemědělství
a já tátovi nosila svačiny,
takže jsem vlastně pořád běhala
venku. Všechny holky si hrály na
Ribanny a Nšo-či, ale já spíš
bývala takový Sam Hawkins -
figurka něčím jiná, zvláštní. A
raději jsem si hrávala jako kluk
než holka.“ V pozdějším povolání
herečky, kde je třeba notná
dávka suverenity a odvahy, se jí
klučičí povahové rysy jenom
hodily.
První krůček k divadlu Valérie
udělala ve třetí třídě, kdy
začala navštěvovat taneční
pěvecký kroužek a dala se na
recitaci. Od dvanácti let pak
účinkovala v dětském divadelním
kroužku. Kuriózní je, že její
první divadelní role byla
mužská. „V pohádce Sůl nad zlato
jsem vyfasovala roli krále,“
vzpomíná Zawadská na své začátky
v dětském souboru. Brzy ale
přišel zvrat a chlapecké postavy
vystřídaly odvážné ženské
scény...
|
|
| |
mladšímu Romanovi devět. „Letí to jako blázen!“ hrozí se, když
přijde řeč na roky. A ví, o čem mluví. Jako by to bylo včera,
když jsme ji vídali na obrazovce coby mladou dívku, která
rozhodně měla co ukázat... Třeba ve filmu Dušana Kleina Vážení
přátelé, ano.
„Na natáčení si vzpomínám velmi dobře. Při nahých scénách jsem
si tenkrát prsa nadzvedla leukoplastí,“ směje se. „Žádná prsa
nejsou dokonalá a jakékoliv plastické operace odmítám. Tak jsem
se tedy nabídla, že je podlepíme, aby vypadala líp. Scéně to
pomohlo, i když lepenka nakonec nevydržela,“ přidává veselou
historku z natáčení. S filmovou nahotou ale Zawadská rozhodně
neměla problém.
V
rouše Evině se ukázala i ve filmu Atomová katedrála. „Ano, s
Karlem Heřmánkem jsme se měli milovat ve výtahu. Režisér měl
zlost, že se do toho výtahu nevejde s námi a může tam být jen
kameraman... Anebo sexy scéna s Ondřejem Vetchým, který mě
znásilňoval na slámě,“ vzpomíná Zawadská s humorem. „Horší
zážitky jsem měla při jedné nepoužité odporné sexy sekvenci z
filmu Vzpomínky pana Humbla s Miroslavem Donutilem.
Ale protože byl ten film tak dobrej a šel od osmi hodin večer,
tak tu scénu museli vystřihnout.“ Teď už by ale prý byla
rozvážnější... „S přibývajícími léty přichází pochopitelně
ostych jakkoliv ukazovat svou nedokonalou postavu. Ale když to
scénář vyžaduje, nemám s tím žádný problém,“ nechala se slyšet.
V opravdovém erotickém filmu však paradoxně hrála oblečenou
uklízečku... „To bylo v americkém filmu Venušina delta.
Hrála tam třeba také Markéta Hrubešová a myslím Sabina Laurinová.
Věděla jsem jen, že budu hrát oblečenou uklízečku a křičet na
nějaké děti a telefonovat. Tři anglické věty, které jsem se měla
naučit, jsem uměla perfektně, ale když přišlo na věc, na place
jsem absolutně vyhořela a řekla jsem to česky,“ vzpomíná
Zawadská. V současnosti se herečka vrátila po delší pauze,
shodou okolností také jako uklízečka, do seriálu Velmi křehké
vztahy.
V
Rodinných poutech, která ‚Vztahům‘ předcházela, pracovala v
krásné kavárně. „Je pravda, že jsem svým způsobem coby postava
degradovala, ale v zásadě zůstávám stejná, protože tu hubu mám
pořád stejně nevymáchanou.“ I když je herečka za návrat do
seriálu vděčná, o nabídky nemá nouzi. „Mám ještě spoustu jiné
práce, divadlo, dabing...“
Nejčastěji dabuje seriály. „Sama pro sebe jim říkám ‚venezuelské
mexikálie‘, je to práce sice velmi zábavná, ale taky velice
únavná,“ přiznává herečka. A u čeho si Valérie Zawadská nejlépe
odpočine? „Obrovskou energií mě dokáže nabít dobrá knížka, ale
relaxuju i u žehlení. Když jsem sama doma, pustím si Hegerku
nebo Edith Piaf a užívám si pohodu.“ |
|
