Valérie Zawadská  
 
   Novinky
   Divadlo
   Film
   Televize
   Dabing
   Rozhlas
   Fotoalbum
   Životopis
   Kontakt
   Linky
   e-mail
   Zpět
   Home

 

 

logo V Z

Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

  Rozhovory:

Strakonický deník

 
 
 
 
 
 
  Na návštěvě u Valérie Zawadské
  Strakonický deník, 13 července 2012
 
Dominantou obrovské zahrady je nádherně obezděná studna. Její hloubka je kolem deseti metru minimálně. „Normálně na ní nelehávám, ale když foto, tak ať to stojí za to,“ okomentovala svoje pózování Valérie Zawadská. I to hovoří o tom, že je profík každým coulem. Klikni pro větší obrázek v novém okně.
Valérie  Zawadská:  Na chalupě si na nic
nehraju.
 
Strašně  ráda  vzpomínám na ten úplně první
okamžik, kdy jsme vešli na dvorek. Měla jsem
   pocit, který říkal: „Tak tady už jsi někdy byla.“
   
  Cehnice – Můj dům, můj  hrad. I v takto mírně nadsazeném stylu lze
  popsat  chalupu v ynikající herečky a dabérky Valérie Zawadské (53)
  v Cehnicích Na  své  soukromé království za vysokou zdí a pevnými
  vraty  v  malé  obci  na  Strakonicku   je  náležitě hrdá a vzhledem k
  tomu,  že  jsem  byl  po několik  posledních  dnů hostem a svědkem
  jejího vyprávění i mírně  neortodoxních názoru na život a současnou
  společnost, mohu potvrdit, že právem.
   
  Proč jste si vybrala k chalupaření jižní Cechy?
  Na to je úplně jednoduchá odpověď. Můj táta žije na severní Moravě,
  takže tam bychom dojížděli  každý víkend opravdu velmi těžko. A jak
  už  jsem řekla v nedávném rozhovoru pro váš Deník, můj partner má
  maminku  ve  Vimperku, takže jsme hledali  nějakou blízkou  lokalitu.
  Mimochodem  moje tchýně oslavila  25. června 75. narozeniny právě
  u nás na chalupě v Cehnicích. Po dlouhé době se tady tak sešla celá
  rodina.
   
  Takže nakonec  se  stalo, že jste v Cehnicích koupili chalupu. Patřily
  právě Cehnice k vytipovaným místům?
  Ano.  Ten  den  už  to  bylo  asi  šesté místo, kde jsme byli. Byla to
  chalupa,  kde  15 let před námi  žil syn s rodinou po úplně původním
  majiteli. V podstatě to byl barák 4+1 k okamžitému nastěhování, což
  bylo  pro  mne  opravdu   velmi důležité. Po těch mnoha letech, kdy
  jsem trávila prázdniny s dětmi v paneláku v Praze nebo ve Vimperku,
  anebo na severní Moravě u sestry a u táty, to bylo něco nádherného.
   
  V jakém stavu domek byl? Museli jste ho hodně předělávat?
  Chalupu  jsme  koupili  před  sedmi  lety,  tak  prvně  jsme tady spali
  15října. To jsme ještě neměli připravené dřevo na topení, nějak jsme
  přetížili  elektriku  a  rup – vyletěly pojistky. A představte si, že tady
  byly  ještě ty bílé  keramické na šroubování. Ale taková ruina to zase
  nebyla,  když  tady žili lidé celoročně patnáct let. Pochopitelně jsme
  ale postupem času hodně věcí předělávali.
   
  Pracovali jste na zvelebování sami, nebo jste se obrátili na firmu?
  Kdepak,  firmu jsme žádnou neobjednávali. Můj manžel dříve pracoval
  v  Prachaticích  a  učil  se v Českých  Budějovicích a má tady v okolí
  opravdu hodně známých a kamarádů to byli zedníci, instalatéři,
  malíři,  natěrači, pokladači lina  a  plovoucích podlah a mnoho dalších.
  Všichni nám vycházeli maximálně vstříc.
   
  Které práce jste dělala vy, vlastníma rukama?
  Příšerný  kus  práce. Ale nejen já, i moji synové Jan a Roman. A to je
  tzv.  bigbítový  domeček,  protože  jsme tady zřídili  nahrávací studio
  (manželem Valérie Zawadské je kytarista Roman „Krokus“ Křížpozn.
  redakce). Počínaje vyklízením dvougaráže  přes vymetání příšerného
  množství  prachu  až  po zatloukání a natloukání  různých izolačních
  materiálu.  Tak tyhle ruce umějí pracovat a dělala jsem to moc ráda.
  Když člověk dokáže přiložit  ruce  k  práci, pak to, co vytvoří, dýchá
 
člověčinou.  Na tomhle místě
musím  také  vzpomenout na
svého  tátu.  Byl  tady  před
třemi    roky   a   moc   nám
pomáhal.
 
Pochválil vám chalupu?
No    jejda.   A    kdyby   jen
pochválil.   Táta   mne  totiž
jako holku naučil kosit kosou
a  když  sem  přijel, tak kosa

VÍTEJTE! Paní domu je výborná hostitelka a skvělá kuchařka.

 
  byla  první,  po  čem  se  sháněl. Já se  mu  za to odvděčila další rok.
  Zavařila jsem spoustu sklenic třešní a odvezla jsem jim na Moravu tak
  dvacet  sklenic.  Proč  by měli jen rodiče dávat svým dětem výslužky.
  Má to být i obráceně.
   
  Máte nějaké vyznání ke své chalupě?
  Strašně  ráda vzpomínám na ten  úplně první okamžik, kdy jsme vešli
  na dvorek. Měla  jsem pocit, který říkal: „Tak tady už jsi někdy byla.“
  Tenhle pocit asi mluví za vše a je mým vyznáním, co k tomuto domku
  a místu, kde stojí, cítím. Je mi tady velmi hezky a velmi svobodně.
   
  Jsou práce, které děláte na své chalupě ráda a práce, které nemusíte?
  Sečení trávy, štípání dříví . . .
  Na tom mám přece svoje chlapy (smích). Ale pokud chcete vědět, co
  tady  dělám  ráda,  tak  třeba právě v létě si třeba v šest hodin ráno
  uvařím kafíčko, sednu si tady na to své oblíbené místo, které mi kluci
  udělali, a  jen  tak  se koukám  a  poslouchám ty úžasné zvuky kolem
  sebe.  Pochopitelně  si  k  tomu  dám své oblíbené  cigárko, přečtu si
  noviny, vyluštím křížovku a pak si řeknu: „Tak, Valérie, co budeš dnes
  dělat?“  A pak  si  řeknu, že už jsem dlouho nevyprala povlečení, měla
  bych  vytřít  a  třeba i vysmýčit  prach.  Ne,  že  bych  z  toho  byla
  natřesená,  ale mám ráda,  když  je relativně čisto. No, a když přijde
  zima,  tak  strašně  ráda  přikládám  dřevo  do kamen. To  je úžasná
  pohoda – ty plameny a praskání dřeva mají úžasnou moc.
   
  Dostaneme se k tomu, co tady děláte nerada?
  To  jste  mne  drobátko  zaskočil. Možná to utírání  prachu, ale zase
  takové drama to není.
   
  Které zákoutí máte nejraději?
  Tak  o  tom jsme už mluvili, když jste tady byl poprvé. Tady to místo
  hned  u  kuchyně,  kde sedíme a  které mi vytvořili moji kluci. Je tady
  krásné  zákoutí a chládek,  když je parno. A když ještě nesvítí slunce
  na plné pecky, tak si ráda pohovím i v té velké pergole před vchodem.
   
  Jak na své chalupě relaxujete?
  Právě tím klidným posezením a pohledem do té úžasné zeleně, kterou
  v Praze nemáme, a která nám tak strašně chybí. Ale popravdě řečeno,
  pobyt jako takový, protože tady můžu být obyčejná ženská. A hlavně
  tady  na  to  mám  čas. V Praze  je tak hodinka maximálněco budu
  dělat,  jak velkou tašku si mám vzít. A tady? Když se něco nestihne,
  tak se to prostě nepo . . . Vždyť vy dobře víte (smích).
   
  Jezdíte do Cehnic často?
  Kluci  každý  týden, pak  jsme  tady o prázdninách  a já, tedy pokud
  můžu, tak pokaždé, když  jen trochu můžu. Když jsem tady v květnu
  nebyla čtyři týdny, tak trochu bolelo srdíčko.
   
  Účastníte se společenského života v obci? Co vaši sousedé?
  Snažím se v rámci možností, protože to může obci pomoci. A dělám
  to  ráda.  Co  se týká sousedů, mám kolem úžasné lidi, ale největší
  kamarádkou  je  Maruška Grufíků. Je to skvělá  ženská a mám ji moc
  ráda.
   
  Máte oblíbená místa v okolí? Anebo nějaký tip na výlet?
  Tady   nedaleko  v  Sudoměři  je  kamenný  památník  Jana  Žižky  z
  Trocnova a kdyby sem za námi nepřijela moje sousedka z Prahy Dáša
  se  svým synem a neřekla: „Tak, a jedeme se podívat k Žižkovi“, tak
  jsme  tam  dodnes  nebyli.  Takového  obra jsem v živote neviděla a
  všem   říkám,  ať  se  tam  jedou  podívat.  Je  to  kouzelná  mohyla
  a nádherné místo na procházku a odpočinek.
  A  jinak  vím,  že  tady  jsou  krásné cyklostezky, takže kolo už tady
  mám,  teď  chybí čas. Ale jednou určitě vyrazím (smích). Už to vidím
  – bude mi 70 a já tady budu drandit na kole.
   
  Co na chalupě ráda vaříte? Máte nějaký recept?
  No  to  jste  trefil!  Já  obecně  strašně ráda peču a vařím. Buchty s
  angreštem,  teď  dostanu  od  sousedky  rebarboru. To je na tom to
  krásné  – máš rebarboru? Přijď si. Mám moc rajčat. Chceš? Ty nemá
  to a to? Přijď si. To je přece boží.
  Ale  to platí i od masa. A taková naložená krkovička na grilování! To
  přece znáte sám. Ale grilují chlapi. Já už se nechám jen rozmazlovat
  a  hýčkat. Co se týká  receptu, tak asi žádný výrazný nebo zvláštní
  nemám.  Vemte  si,  že  až  tady  jsem  letos  poprvé  dělala kynuté
  knedlíky.
   
  Povedly se?
  No samozřejmě! Na sladko i slané. Ale jen proto, že na to má člověk
  čas  a radost. Jinak spíše vařím rychlá jídla. Ovšem kdo umí vařit, to
  je můj muž. Takže když svíčková, tak od tatínka.
   
   
  CHALUPY SLAVNÝCH
  Valérie Zawadská
  I přes svoji dlouholetou novinářskou práci jsem u mnoha „slavných“
  na  jejich chalupách nebyl. Proč také, právo na soukromí má každý.
  Valérie Zawadská je výjimkou. U ní na chalupě v Cehnicích jsem byl
  za  poslední  dva  měsíce  hostem  několikrát.  Velmi  si  vážím,  že
  poodhalila  část  svého  cenného  soukromí  a  musím  říci,  že  její
  chalupa je opravdu nádherná. Staročeská, sympaticky přestavěná
  a   upravená,   ale   rozhodně   není   přeplácaná  vyumělkovaným
  přepychem. Člověk se tady cítí opravdu velmi hezky, nikam nemusí
  pospíchat  a Valérie je skvělá hostitelka. V rozhovoru říká, že ráda
  peče  a  já  dodávám,  že  velmi dobře a chutně. Z celého objektu
  dýchá  pohoda  a  všude  je  cítit,  že  si  tady celá rodina Valérie
  Zawadské pořádně mákla.
   
   
  - Petr Škotko -
   
   
   
  Kde ji můžete vidět V těchto dnech natáčí FTV Prima další díl populárního seriálu VIP Prostřeno! kde bude Valérie Zawadská vařit podle receptů, které si v době našeho rozhovoru zkoušela právě na chalupě v Cehnicích. Jedním z dalších účinkujících bude například známý český herec Ivan Vyskočil. „Už se na to těším a snad to nezkazím. Ale kdy se to bude vysílat vám teď neřeknu,“ okomentovala pořad Valérie Zawadská.
   
  PŘEDNÍ část chalupy, které vévodí nádherně obrostlá přístavba. „Než začne úplně pálit sluníčko, ráda tady sedávám. Takhle to vymyslel můj manžel,“ říká herečka.
   
   
 
Foto na stránce: Deník/Petr Škotko

 

 
   
   
   
   

http://strakonicky.denik.cz

 
 
 
 
 
 

Copyright © Valérie & R K K, Design by R K K.