Moc vám to sluší. Vždy, když vás vidím, energie z vás přímo srší do všech stran.
Děkuji, moc hezky se to poslouchá, ale nemám jen tu energii. Mám toho mnohem víc – skvělého chlapa, zdravé děti, práci, a hlavně žiju, není víc, co bych si mohla v životě ještě přát.

Žijete s hudebníkem Romanem Křížem. Jak dlouho spolu vlastně jste?
Šestnáct krásných let. Máme spolu dva syny, čtrnáctiletého Honzu a jedenáctiletého Romana.

Kam je to táhne? K herectví nebo k muzice?
Rozhodně k hudbě. U nás doma je to totiž samá kytara. Musím podotknout, že jsem ráda. Kam je to ale dál povede, to zatím ještě nevím.

V osobním životě jste evidentně spokojená. Co vaše profese, kde vás mohou naši čtenáři vidět?
Jsem herečka na volné noze, ale musím říci, že práce je hodně a naštěstí dostávám samé krásné nabídky. V Divadle Kalich hraji v představení Splašené nůžky, v Divadle Metro v Sugar a Zkrocení, v Divadle Palace v Druhé kapitole a Motýlech a Na Jezerce v Paní plukovníkové a v novince Charleyova teta. To je nádherná hra a já jsem poctěná, že v ní můžu hrát právě tetu v alternaci s tak skvělou herečkou, jako je Miluška Šplechtová. Navzájem si pomáháme, to je naprosto skvělé. Mezi námi nepanuje absolutně žádná rivalita. Ani trochu jsem neváhala, když jsem nabídku zahrát si v „Tetě“ dostala. Bohužel došlo k tomu, že jsem měla začít zkoušet na začátku roku, kdy jsem měla jinou práci. Naštěstí se vše posunulo a já se mohla stát součástí tohoto skvělého představení.

Hru nastudoval principál Jan Hrušínský. Je to jeho režisérská premiéra. Jaký je?
Je skvělý režisér, a protože je herec, tak k nám má blízko. Jsem ráda, že tuto hru režíruje právě on.

A co vy? Neměla jste taky někdy chuť stát se režisérkou?
Ano, chtěla jsem být ředitelkou dětského domova, kde bych si zřídila ochotnický divadelní kroužek, ve kterém bych nehrála, ale režírovala. Když mě nevzali na pedagogickou školu v Krnově, protože prý neumím zpívat, můj sen se mi zhroutil. Ale udělala jsem zkoušky na gymnázium v Šumperku, kde byl vynikající profesor češtiny a ruštiny Ctirad Medlík. Nasměroval mě tím nejlepším směrem. Ať zkusím divadlo. Tak jsem si občas i něco zrežírovala.

Máte ve hře krásný kostým...
Jsem moc ráda, že mám úžasnou kamarádku Šárku Nácovskou, která má půjčovnu svatebních a společenských šatů. My jsme s Miluškou měly problém s kostýmy a Šárka nám v tomto moc pomohla.

Kde se cítíte být víc jako ryba ve vodě? Na divadle, před kamerou, nebo v dabingovém studiu?
Tak to se nedá vůbec srovnávat. Všechno má své kouzlo a vše dělám naplno a s velkou chutí.

Nemrzí vás, že v anketě TýTý zrušili kategorii dabing?
Mrzí, ale pevně věřím, že se znovu tato divácká cena objeví. Vloni v dubnu si vymyslel šéf regionální televize Sedlnice Josef Odstrčil, že bohužel dnes již zesnulý Miroslav Moravec a já budeme korunováni na krále a královnu českého dabingu. Dostali jsme korunu, plášť i certifikát. Bylo to hrozně krásné. Přišli jsme s nápadem udělovat cenu i mladým dabérům. Na Miroslavovu počest ponese jeho jméno. Doufám, že se nám náš záměr podaří dotáhnout do konce a v dubnu příštího roku se budou ocenění předávat.

Co práce v televizi?
Od října natáčíme ve Zlíně pod vedením režiséra Milana Cieslara seriál Znamení koně. Je to moc krásná práce. Točí se v Napajedlech, ve Zlíně, ve Slušovicích. Se skvělým štábem i kolegy.

A volný čas?
Miluji cestování a nedokázala bych si život bez něj představit. Ale aby bylo jasno, mluvím o prázdninovém cestování. Během sezony se najezdím dost s divadlem, takže v poslední době trávím čas raději na jednom místě.

Jste spíše objevovatelský typ, nebo raději lenošíte?
Dříve jsem ráda objevovala, dnes to s dětmi moc nejde. Spíš se nejdřív postarám o všechny tři své chlapy a pak jdu lenošit.

Vy jste velmi veselý člověk, ale často vás vídám v černém. Předpokládám, že je to vaše oblíbená barva.
Rozhodně. Tu nosím moc ráda už spousty let. Navíc prý zeštíhluje. (Cha, cha, cha.)

Jste spokojená se svým životem?
Ne. Jsem tlustá, stará, upracovaná a neodpočinutá. To si samozřejmě dělám srandu. Musím říci, že jsem se svým životem spokojená. I když...