Valérie Zawadská: V kapse nosím kamínky na hraní

Maminkou jste se stala až ve zralejším věku, jak jste to prožívala?
Prvního syna jsem porodila, když mi bylo 36 a půl, mladšího měsíc před čtyřicítkou. V té době jsem měla hodně práce, která se nedala odsunout, proto jsme se dohodli, že na mateřské zůstane můj muž. Je pravda, že mi bylo vždycky hodně smutno, když jsem z tramvajové zastávky koukala do čtvrtého patra, tam stál za sklem můj veliký chlap s malým chlapečkem a ukazoval: Tam je maminka a já ještě v tramvaji mávala, občas mi slzička ukápla, že ho uvidím až u večerního koupání. Dneska už je to naopak, když jdou ráno kluci do školy, vykláním se já z okna, abych je viděla a zamávala.

Když zavzpomínáte na svoje rodiče…
Oba jezdili na motorce, maminka i na koni, a ráda vzpomínám, jak jsme vyráželi na výlety. Táta vzal motorku – tehdy se k předpisům na vesnici přistupovalo trošku jinak – posadil mě dopředu na nádrž, za sebe maminku a vzadu na nosiči byla přivázaná moje sestra. Později mě maminka chtěla naučit řídit, ale skončilo to motorkou ve škarpě, tak jsem přesedlala na kolo: klasický favorit s berany. Pravidelně jsem jezdila z Loučné do Velkých Losin na zámek, kde jsem si sedla v parku, dala si zakázanou cigaretku/pokochala se krásou toho místa a zase zpátky. Díky tomu mám dodneška báječně vypracované nohy. (smích)

Vracíte se do rodného kraje?
Na severní Moravu jezdíváme každý rok většinou na svatou Annu. Sestra se spokojeně stará o dvě děti a dvě vnoučata. Táta ještě obstarává malé hospodářství: králíky, slepice, holuby, takže nemůže objíždět příbuzné. Na milovanou chalupu jsem ho zatím dostala jen jednou.

Jak jste při jejím výběru našli tu pravou?
Vytipovali jsme si asi dvanáct lokalit a hledali na internetu. Nechtěla jsem na samotu, protože jsem si říkala, že je dobré mít nějaký sousedy, když mě ti moji chlapi naštvou, abych to mohla s někým probrat. A v létě před deseti lety jsme konečně našli velkou chalupu s rozlehlou zahradou, celoročně obyvatelnou, prostě ideální. Já tehdy, nevím proč, tam zkusila strčit jeden z kamínků, které si beru v Jeseníkách na návštěvě u sestry do kapsy na hraní, do díry od suku a on tam pasoval, jak víte co kam. V autě jsme pak zjistili, že druhé šťastné znamení má Roman na botě a bylo rozhodnuto.

Pracujete ráda na zahradě?
Baví mě to, i když z toho bolí záda. Na to ale zase mám výborný recept od místního elektrikáře, který mě pozoroval, jak se divně hrbím. Stačí pošlehat dvěma snítkami kopřiv a věřte, že jsem osm let nebyla s páteří u doktora. Starám se o malou zahrádku, kde musí být petrželka, hrášek jen tak na zobání, mrkev, na kterou občas zapomenu, a úžasná věc je cuketa. O květiny se stará hlavně můj muž, já mám jen za okny pár muškátů, aby dovnitř nelítaly mouchy. Třeba někdy přijde čas na vlastní skleník, ale zatím dostávám papriky a hadovky od sousedky.

Takže dáváte přednost farmářským produktům?
Trhy miluju, ale než se z našeho sídliště někam k nim dostanu, to už tu zeleninu koupím klidně kdekoliv. Oblíbila jsem si čerstvé štávy. Dostala jsem citrusovač, který se hned rozbil, tak si mačkám pomeranče na klasickém mačkátku a mám svaly jako kulturista. Zbožňuju i zavařování.

Mám dokonalý recept na meruňkovou marmeládu.
Svaříte a propasírujete kilo oloupaných jablek a kilo rajčat, přidáte kilo cukru, šest lžic rumu, pektin, naložíte do sklenic. Když jsem pak před kluky postavila dvě sklenice, tak hádejte, která pro ně byla meruňkovatější.

Máte nějakou spolehlivou klasiku pro hladové chlapy?
Samozřejmě nikdy nezklamou bramboráky a vůbec cokoliv z brambor. Ale častěji dělám takové svoje placičky: stejné těsto jako na bramborové knedlíky, jen trošku víc krupičky a soli, rozválím, vykrajuju kolečka a na olivovém oleji zprudka opeču.

Jak relaxujete?
Možná to bude pro někoho nepochopitelné, ale skvěle si odpočinu při žehlení. U kluků v pokojíčku mám žehlicí prkno, a když jsou ve škole, vklouznu tam a užívám si dvou hodin s košem prádla. A pak samozřejmě na chalupě. Prostě se rozhodnu, že nebudu vařit, protože kluci už nejsou malé děti a stejně si vezmou to, co je nejdřív po ruce, zalezu do svého, respektive hostinského pokoje, který mi v Praze chybí, a čtu, čtu, čtu. Nemám priority, beru detektivky, romány a už od dětství mám silný vztah k poezii.

Jaké ráda dostáváte dárky?
Jakékoliv a kdykoliv a stejně tak je i dávám. Takhle jsem dostala jako přívěšek zlatého slona, který se stal základem budoucí sbírky. Dneska jich mám kolem sedmnácti set. Po klucích jsem si třeba schovala povlečení na dětskou postýlku nebo dupačky, a tam je jich hnedle na pět set. (smích) Vždycky mě potěší květiny, ale nejradši mám staré věci, protože je v tom i kus života.

Řídíte se v životě nějakým heslem?
Zbožňuju citáty, různé bonmoty a glosy, to je nevyčerpatelný zdroj inspirace, takže si jich připomínám spoustu průběžně. Důležité pro mě bylo, když mi kdysi můj chlap řekl:“Dělej, co sama chceš,“ a já zjistila, jak těžké je se rozhodnout, co že to vlastně sama chci. Člověk se toho prostě jen nesmí bát.