Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

Valérii Zawadskou muž v dabingu ruší.

(Magazín Právo, sobota 27.září 2008)

Má tak krásný hlas, že za něj v televizní anketě TýTý dostala víc hlasů než božský Kája Gott. A to nezazpívala ani notu. Proslavil ji dabing. Vedle toho hraje divadlo, točí seriály, recituje a moderuje. S hudebníkem Romanem Křížem vychovává čerstvá padesátnice dva syny.

Co ta padesátka?
Nepřipadá mi, že je mi už tolik. Když se ráno podívám do zrcadla, říkám si – no, holka, ještě to jde, na ten šílený věk vypadáš docela svěže.

Jste spokojená, nebo ve vás hlodá nějaký červíček?

Červíčci hlodají a zaplať pánbůh za to. Pokud je člověk hodně spokojený, tak vzápětí přijde nějaký spravedlivý trest. Jako za každý dobrý skutek, takže jsem vždycky malinko ve střehu, ale když už je nějaká krásná chvilka, tak si ji opravdu vychutnám, abych měla z čeho čerpat, když je mi ouvej.

Jaká byla poslední krásná chvilka, pokud to není intimní?
O intimitách nebudu mluvit vůbec. Ale krásné bylo, když o letošních prázdninách muž přivezl z Moravy na naši chalupu mého tátu. Taťka, kterému bylo v červnu 72 let, mi pomohl naklepat kosu a posekat vysoké kopřivy. Celý život pracoval v zemědělství. Vydržel u nás dva a půl dne a už spěchal domů, na svoje hospodářstvíčko, kde má holuby, slepice, kachny, králíky, psy. Míval i koně. Mám ho moc ráda.

Tak zvás už je také chalupářka!
Chalupu máme tři roky. Ale to má příběh: před čtyřmi lety muž dostal plané neštovice. Vy se smějete, ale on měl teploty ke čtyřicítce a já byla dost vyděšená. Zrovna jsme se chystali k sestře Aničce do Jeseníků. Švagr pro nás už přijel autem do Prahy a muž povídá – jeďte sami, co se mnou! Během těch deseti dnů, co jsme byli pryč, si taťka udělal řidičák a pak v den Románkových šestých narozenin, tedy 24. srpna, jsme šli koupit auto. Shodou náhod se nám na to sešly peníze. Pak jsme začali hledat chalupu. Představa, že by moje děti celý život pobývaly v paneláku na pražském sídlišti, byla strašná. Zadařilo se na Strakonicku.

Trochu jsme zamluvily ty hlodající červíčky. Co byste ještě chtěla?
Pracovně si přeju, abych nemusela tak moc cestovat po vlastech českých, moravských a slezských. Mám pět zájezdových představení s divadlem a dva svoje povídací pořady. Pro slovenskou televizi jsem natáčela v seriálu Obchod se štěstím roli stárnoucí ženy, která si najde mladšího milence a vydržuje si ho. Vzala jsem to s podmínkou, že nebudu mít žádné nahaté scény a nebudu muset řídit auto. A hned v první scéně scénáře si zapínám podprsenku a milenec mi pomáhá. Nakonec jsme to vyřešili pánskou košilí. Také jsem samozřejmě

měla řídit, ale odjela to za mě paní produkční, která má krátký sestřih jako já. Dali jí moji halenku a bylo to.

Vy neřídíte?
Neřídím a nesmí mě do toho nikdo nutit, musím se rozhodnout sama. A asi bych opravdu měla začít.

Mrzí vás, že v anketě TýTý zrušili populární kategorii – dabing?
Mrzí, ale všechno zlé je k něčemu dobré.

Jak to myslíte?
Moji chlapi se radují, že mě nemusejí doprovázet při vyhlašování.

Vás vlastně objevila režisérka Olga Walló, že?
Ano, škoda že už dabing nedělá, věnuje se teď překladům a psaní. Proto se vidíme míň, ale občas ji pozvu do divadla. Olgu obdivuji, jak neuvěřitelně překonala zdravotní potíže a o rakovině prsu napsala nádhernou knížku, čtivou a srozumitelnou. Klobouk dolů před ženskou, která je vlastně na světě sama a takhle to zvládá.

Co je na dabingu nejtěžší?
Mnoho lidí si myslí, že je dabovaní snadné: přijdu, sednu a mluvím. Někdo ale vůbec není schopen dabing dělat. Koncem června jsme v šest večer odlétali s kluky k moři. Ještě ten den v osm ráno jsem ale musela na Barrandově dodělat díl seriálu 24 hodin. Taťka mě tam hodil autem, jinak to nikdy nevyžaduji, a byl se mnou poprvé v dabingu. Ne že by seděl v režisérské kabině a díval se, byl na chodbě, ale přesto mi trvalo hodně dlouho, než jsem se dokázala oprostit od toho, že tam někde sedí můj chlap a slyší mě, vnímá mě. Svým způsobem mě jeho přítomnost rušila. Nakonec jsem se toho zbavila. V práci se musím úplně oprostit od rodiny a problémů a naopak, když přijdu domů z práce, programově se věnuji jen rodině a domácnosti.

Máte čas na svou oblíbenou poezii?
Mám a dělám ji. To jsou ty moje pořady, s kterými jezdím, minimálně třetina je věnována Janu Skácelovi, Oldřichu Mikuláškovi, někdy přiberu Marinu Cvetajevovou nebo Annu Achmatovovou, záleží hodně na objednávce.

Na DAMU vás učila umělecký přednes Jana Andresíková. Tím vás asi dost ovlivnila, že?
Pro mě byla Janinka na škole máma, táta, sestra, bratr, kamarádka, všechno a myslím, že nejsem jediná, kdo to tak cítil. Ona nás, studenty, dotáhla do dabingu, kde si mě všimla Olga Walló.

Čtete básně svým dětem?
Snažím se, ale klukům je deset a třináct, jsou ve věku, kdy to odmítají. Teď jsou oba nasměrovaní na muziku,

nicméně oba hodně čtou a z toho mám velikou radost.

Co vám poezie dává?
Rozvíjí fantazii. Pokud mi báseň nevyvolá nějaký obraz, nebaví mě. Poezii miluji odmalička a převzala jsem to od maminky, která byla velká čtenářka. Bohužel umřela před osmi roky a moc mi chybí. Mrzí mě, že jsem jí spoustu věcí nestačila říct. Svým chlapům často říkám, že je mám ráda. U maminky jsem na to zapomínala.

Kde se cítíte doma?
Doma jsem tam, kde mám kluky. Takže v Praze a ještě víc na chalupě. Možná tam jednou s mužem zůstaneme trvale. Mám veliký vztah k Loučné nad Desnou, kde jsem bydlela jako malá holka, ale když tam přijedu za tátou, tak tam už domov necítím. Přitahuje mě Ostrava. To město je zvláštně krásné a má budoucnost.

Nelitujete, že jste roku 1994 z Městských divadel pražských odešla na volnou nohu?
Nelituji, i když mám každý rok v září a v lednu málo práce. Ale letos práci mám a od prvního září zkouším v Divadle Metro činohru Někdo to rád horké.

- Dana Kaplanová -
Foto Marie Votavová, ČTK (3) a Divadlo Palace Theatre (3)	>>

Zavřít okno.