Valérie Zawadská

 
 
 

Bez odvahy nejde nic.

/Časopis Elixír - květen 2005/

 

 

Valérie a kudlanka nábožná? V seriálu Rodinná pouta poznáte,  že jdou k sobě…

 
 
Elixír - Klikni pro větší obrázek v novém okně.

Valérii Zawadské dali televizní diváci v šesti anketách Týtý nejvíce hlasů za dabing, jednou jich v téhle soutěži o nejoblíbenější tvář obrazovky dostala dokonce víc než Karel Gott nebo Lucie Bílá. Ušla opravdu neuvěřitelný kus cesty od  chvíle, kdy působila v šumperském divadle, anebo hrála v Chebu. Ale nejen v životě profesionálním, také v soukromém života běhu se v průběhu let dokázala vyhoupnout z absolutní osamocenosti do spokojeného rodinného života. Než si kolem čtyřicítky pořídila dvě děti, žila věčně v nějakých extrémech, pohybovala se ode zdi ke zdi. Jak se jí daří nyní – tři roky před padesátkou?

         
 

Až do devadesátého roku jste vlastně v divadlech doslova žila. Bydlela jste v různých podnájmech po oblastech, mužští, do kterých jste se zamilovávala, také nebyli nic moc. Nelitujete někdy toho, že vaše mládí bylo poznamenáno spíš nepohodou?

   V žádném případě, teď z toho čerpám. Člověku může být někdy strašně ouvej a dost těžko, ale mohu říct, že jsem se vždycky dokázala ze dna odrazit a dát svému životu jiný směr. Jak tvrdí má oblíbená básnířka Marina Cvetajevová - Ukažte mi správný směr, cestu už najdu sama. Má pravdu.

Tohle její rčení bylo kdysi dokonce vaším životním krédem. Správný směr jste si ale dost dlouho nenechávala od nikoho ukazovat. Změnilo se to?

   Ne, že bych se nechala vyloženě vést, ale tím, že mám rodinu, jsem musela leccos ve svém životě změnit. Kdysi mi někdo blízký řekl – dělej si co chceš…Trvalo mi dvacet let, než jsem pochopila, co ono „dělej si co chceš“ znamená ve vztahu. V podtextu je – dělej vše odpovědně.

Takže se vám dnes sice zdá o tom, že můžete dělat všechno jako dřív, akorát si zároveň hned pomyslíte, že to radši dělat nebudete?

   Každá životní etapa má svoje.

Dlouho jste se cítila zneuznaná, myslela si, jak jste dobrá, jenže to ještě někteří režiséři neobjevili. Dnes už si připadáte doceněná?

   No pochopitelně, že ne. Ale tentokrát si připadám spíš nedoceněná svým životním partnerem, svými syny. (Škoda, že se nedá vystihnout intonace hlasu, když se Valérie o těchto svých pocitech zmiňuje…) Zaplaťpánbůh, v práci to už dávno docela jde. Ale v rodině taky, nesmím se rouhat.

 
 
 

Když se vám narodily děti, váš muž Roman zůstal doma a staral se o ně, byl mužem na mateřské dovolené. Jak je to nyní? Nežárlí Roman na vaše úspěchy?

   Jakmile se mně takto někdo optá, vždycky odpovídám, že na tohle se musíte přeptat Romana. Otázkou je, zda vám odpoví. Můj muž mi už x-krát sdělil, že s novináři se bude bavit o muzice, kterou dělá, ale rozhodně ne o mně. Rozumím tomu.

Ale přesto, nemíváte vůči němu občas pocit dluhu? Nikdy vás nenapadne, že váš vztah s Romanem skutečně není běžnou ukázkou soužití muže a ženy?

   Vážím si toho, jaký je. Kluci už trochu povyrostli, dnes už máme doma prvňáka a čtvrťáka, Roman se jim stále hodně věnuje, ale na svou muziku už má víc času  než dřív. Kdyby ho něco štvalo, určitě by se to nějak projevilo, což se zatím neděje. Jsme v pohodě.

Klikni pro větší obrázek v novém okně.

 

Když čekáme děti, máme spoustu představ a teorií o výchově. Dokázala jste je převést do praxe?

   Neměla jsem žádné představy ani teorie o tom, jak budu vychovávat děti. Na co by mi to bylo? Řídím se především citem. A hlavně, děti přece vychováváme spíše vlastním příkladem. Samozřejmě, jsem už trochu postarší matka, takže mám ze všeho daleko větší strach. Možná, že zbytečně moc zvedám varovný prstíček a neustále sděluji: „Nebavte se s nikým cizím, s nikým cizím nejezděte ve výtahu, od nikoho si neberte bonbónky…“ Mám strach možná až přehnaný.

Je něco, co už vás na klucích i překvapuje?

   To, že  odmala mají typicky mužskou vlastnost - slyší, co chtějí. Některé věci musím stokrát opakovat, než se  je konečně uráčí vzít na vědomí. Jak říká Květa Fialová - mužští jsou zvláštní druh. Když už se na syny hodně rozčílím, tak mi zas Roman řekne, co budu dělat, až budou v pubertě. O tom radši vůbec nedumám. Ale přežili to naši rodiče, přežijeme to i my.

Také se vám zdá, že dneska mezi sebou  lidé hovoří tak, že jeden druhého ani moc neposloucháme?

   Ne. Mám kolem sebe lidi, kteří umějí naslouchat. I já jim umím naslouchat. Ovšem na zbytečné hovory, na ty už čas nemám. Naučila jsem se říkat, že můj čas je doslova rozparcelovaný na kousíčky. Trvalo mi to dlouho, ale jsem ráda, že to už umím.

Nepřijde vám, že stárnutí je jen zlozvyk, na který nemá ženská v návalu všech povinností ani čas pomyslet?

   To je řečeno moc krásně. Občas, když se ráno probudím a mrknu do zrcadla, řeknu si, jak je stáří potupné. Ale hned za chvíli vím, že vlastně ještě stará nejsem. Tohle hlavně vůbec neřeším. Když je neveselo, vzpomenu si na kolegyni Janu Andresíkovou, která kdysi po operaci páteře pravila: „Nezapomeň Valinko, že jsi tady na návštěvě, tak se podle toho chovej. Buďme šťastné za každou vteřinu života…“ A to je pravda. Někdy se nám může život změnit doslova ve vteřině. Mít radost z drobných radostí - tohle by nám mělo být vlastní..

Myslíte si, že budete umět rozložit loučení s mládím ještě na mnoho let?

   Kdoví jestli jsem se s ním dávno nerozloučila a ani o tom nevím.

 
 

Růža neboli Kudlanka nábožná

 
 
 
 

Líbí se vám role, kterou máte v Rodinných poutech?

   No jéje. Scénáristky Katka a Jitka Bártů, když jsem s nimi měla před rokem první setkání, si mně okamžitě získaly už tím, jak jsem hned v první scéně coby Růžena Kudláčková měla pronést její základní životní krédo: „Kdo se bojí, sere v síni…“

Zdá se mi to nebo nezdá, že průpovídky o mužích, které v tomto seriálu tak často pronášíte,  si vymýšlíte spíše vy, než ony mladé autorky scénáře?

   Ale ony mě přímo vyzvaly, abych své životní postřehy promítla do role. Nebo svá oblíbená hesla,hlášky,či jak to nazvat. Tyhle vsuvky do textu, mě baví… líbí se mi, že postavu Růži, které děti Prchalovy říkají Kudlanka nábožná, už vnímám opravdu jako svoji.

Bude Růža i nadále tak prostořeká, nebo bude v novém prostředí domácnosti Rubešových spíše upozaděná?

   Právě jsem dostala scénáře k novým dílům, ani v nich nebudu za puťku.

Koho nyní dabujete?

   Kupříkladu Jill ve stodílném americkém seriálu Kutil Tim. Je to příběh ze života, i proto se mi tak líbí. Jill je máma od tří kluků, která se v každém díle musí k něčemu postavit čelem. Dokáže se nechat zesměšnit, umí si dělat legraci i sama ze sebe, ale co hlavně - je moudrá. Když je vyhozena z práce, začne studovat psychologii a trvá jí to poměrně dlouho, takže z toho vznikají docela hezké příběhy. V posledním díle, v němž jsem zatím Jill dabovala, jsme s Timem dostali jako dárek jízdu v tanku. Jill jako dcera lampasáka jezdí výborně, zatímco Timovi to moc nešlo. Moc hezká práce to byla, bavila nás..

A co divadlo?  Nebojíte se, že vás budou míjet krásné role a vy se s tím budete jen těžko smiřovat?

   Ne. Do divadla jsem naskočila ve dvanácti letech v našem ochotnickém souboru v Loučné nad Desnou a bude to má láska už nadosmrti. Před dvanácti léty jsem odešla na volnou nohu, mezitím porodila dvě děti, ale nepřipadá mi, že bych měla nouzi o pěkné role. V současné době hraji s Martinou Hudečkovou, Davidy Prachařem a Matáskem v režii Petra Hrušky v nádherném představení, jmenuje se Druhá kapitola. Díky těhotenství Veroniky Žilkové mám i hezkou roli v Divadle Na Jezerce v anglické komedii Allana Ayckbourna Nadílka. Hraji Marion, ženskou mé krevní skupiny. Peru se s tím, jak umně skrývat to, co nechceme, aby na nás okolí vědělo. Jenže vždycky nastanou okamžiky, kdy na sebe všechno práskneme. Někdy se prostě člověk odkope, aniž by chtěl.

Ale co když jednou krásná role nepřijde?

   Tak tu jsou pořád ještě monodramata. Mně se vždy vybaví Alena Vránová, jak byla výborná v Médee. Anebo to její představení Muži mají radši blondýnky, to byl herecký koncert… kdyby mě nikdo v budoucnu neoslovil, pořád jsem tu ještě já sama a určitě najdu něco, co bych mohla dělat. Taky nezapomínejte na poezii, rozhlas… Vloni jsem měla krásný zážitek... Vystoupila jsem ve Dvořákově síni Rudolfina v roli nymfy hor Oreády v melodramatu J.A. Bendy Ariadna na Naxu. Hrál Český komorní orchestr s dirigentem Andreasem Weiserem. Jitka Moravcová a Alfred Strejček v hlavních rolích. Úžasná zkušenost.

Už o nějakém svém konkrétním monodramatu přemýšlíte?

   To ne. Mám starost o mnoho jiných věcí, které musím řešit přednostně. Děti jsou navíc ještě malé, chci s nimi být co nejvíc. Také musíme něco udělat s bydlením, protože náš panelákový dvoupokoják nám už přestává vyhovovat. Jako rodina bychom měli mít možnost i někde regenerovat, nemáme chalupu a ségra s tátou  v Jeseníkách jsou od Prahy moc daleko.

Jestliže se o příjemné vzpomínky musíme sami postarat, co pro to vlastně děláte?

   Snažím se co nejvíc si život zpříjemňovat. (Valérie se upřímně směje.) Pravda je, že jsem si tuhle řekla: „ Kruci, já už nebyla deset let v sauně, proč si na ni nenajdu čas?“

To mi spíš řekněte nějaký konkrétní příklad příjemnosti, kterou jste si v poslední době opravdu dopřála?

   No, chtěla jsem si už dlouho koupit něco na sebe, měla jsem vyhlédnutý takový hezký kalhotový kostým. Přála jsem si ho pod stromeček, ale Ježíšek neměl čas, tak jsem si ho pořídila k svátku.

Udělala jste si radost vy sama, anebo jste do radování zapojila i manžela?

   Ale vždyť hlavně toužím po tom, aby mě ocenil můj muž. Když si nevšimne, jak dobře vypadám, udělám všechno pro to, aby si všimnul.

Třeba co?

   Pochválím se sama.

 
 
 
 
 
  Klikni pro větší obrázek v novém okně.
Desatero Valérie Zawadské
 

1. Nesmíme roztahovat deštník, dokud neprší.

2. Mít slunce v duši – je moc důležité.

3. Musíme umět říci, že jsme unavené. Jsem-li ospalá, sdělím, aby mně      nikdo hodinu nerušil, a jdu si zdřímnout.

 
 

 4. I z banálních maličkostí můžeme mít velkou radost.

 5. Umět za všechno poděkovat a umět poprosit, to je základ pro dobré soužití.

 6. Občas je třeba kašlat na diety a pořádně se najíst.

 7. Musíme umět dělat radost druhým, potažmo ji tím děláme i sobě.

 8. Blíží se padesátka? No a co?

 9. Život není test, ale experiment. Proto je třeba zkoušet stále něco nového.

10. Bez odvahy nejde nic!

 
 
 

 

 
 
  Očima přátel  
 
  Otakar Brousek ml.  
       
  Otakar Brousek ml. S Valérií jsem hrál v Divadle ABC. Musím říct, že je to bezvadná holka, která vždycky dodrží, co řekne. A to doslova.Jednou jsme měli premiéru hry Král jelenem. Už, už se blížil náš výstup, v němž jsme spolu měli zpívat docela těžkou písničku. Valérie začala trojčit, že určitě zvoře slova. Chlácholil jsem jí a zůstal vcelku v poklidu, protože tu píseň jsme mockrát zkoušeli. Začala hrát hudba, Valérie zazpívala tak tři slova a - a pravila: "Jé, já zapomněla, jak je to dál!" Bylo to na poloplayback, hudba hrála, my měli zpívat na živo, museli jsme se z toho nějak vybabrat. "Ty jsi to říkala, viď," sdělil jsem jí i divákům. Ale ono je nejlepší přiznat se a nic nemarkýrovat. Jak říkám - co Valérie řekne, to dodrží!  
       
       
 
  Stella Zázvorková  
  Sledovala jsem Valérii od jejích prvních krůčků v Městských divadlech pražských. A musím říct, že se mi vždycky moc líbila. Jednak byla velmi krásná, k tomu talentovaná. Prostě - Valérie zvládla jakoukoli roli, zahrála úplně všechno. Je hodně hezkých hereček, jenže některé nejsou výrazově moc přesvědčivé. Valérie je výrazný typ, zraje jako víno a léta jí neubírají ani na kráse, ani na kvalitě její práce. Už spolu nehrajeme, sleduji ji jen z povzdálí, obdivuji, jak umí dabing, který já nikdy nezvládla. A přeji jí i to, že se jí splnil sen mít rodinu a děti a muže, který za něco stojí. Valérii Zawadskou mám ráda a - proč o tom ještě víc mluvit.

Stella Zázvorková

 
       
       
 
  Miluše Šplechtová  
       
  Když vyslovíte jméno Valérie Zawadská, ze všeho nejdřív se mi vybaví úžasný sametový hlas, v našem dabingu naprosto ojedinělý. Právě z dabingu se s Valérií znám dlouhá léta, takže se mi třeba  
  Miluše Šplechtová stalo, že když byla v jiném stavu s prvním synem, ptala se mě, jestli bolí amniocentéza. Jsem si téměř jistá, že jsem jí odpověděla, jak toto vyšetření vůbec nebolí. Valérie ovšem dodnes tvrdí, že jsem jí tehdy pořádně vystrašila. Mám nyní možnost poprvé s Valérií hrát i na jevišti, je s ní úžasná spolupráce a na naše společná představení se vždycky těším. Je s ní legrace. A taky je to skvělý člověk. Jen tak mimochodem, můj syn Nicola mi napovídá, že pro něj je paní Zawadská Peggy Bundovou ze seriálu Ženatý se závazky. Její dabing je prostě nepřekonatelný.  
       
       
 
  Jan Hrušínský  
       
  Jan Hrušínský
S Valérií jsem nikdy na jevišti nehrál, spíše jsme se potkávali při natáčení v televizi. Nyní mám svou Divadelní společnost, hrajeme v Divadle Na Jezerce a tak jsem Valérii oslovil, zda by nechtěla roli Marion v anglické komedii Nadílka. Přijala ji a na jevišti je mou manželkou, téměř notorickou alkoholičkou. Musím říct, že jí to jde velmi dobře. Hrát s ní je radost. Klikni pro větší obrázek v novém okně.
 
     
       
 
 
  Moje místo  
     
Každý máme na světě kout, kde je nám dobře.
Místo svého srdce.

Kde je má Valérie Zawadská?

  Když jsem ještě neměla rodinu, jezdívala jsem v létě k moři do Jugoslávie. Úplně sama. To bylo něco tak nádherného. Vzpomínám na prázdniny, kdy jsem jela do „Jugošky“ poprvé. Bylo mi devatenáct let. Odjela jsem na Makarskou reviéru, připlatila si  jednolůžkový pokoj v hotelu, kde bylo ubytovaných několik tisíc lidí. S sebou jsem měla jen pár triček, jednu sukni a džíny, zato jsem ve veliké tašce vláčela dvacet knížek. Našla jsem si plážičku asi tak dvakrát tři metry, v takovém trošku srázu. Byla vzdálená čtyři kilometry od hotelu. Denodenně jsem byla mezi prvními na snídani a v osm jsem se už nahá koupala v moři. Nikde nikdo, kdo by se taky štrachal do takové divočiny. Pocítila jsem absolutní svobodu v absolutní přírodě. Předposlední den před odjezdem na mně někdo shora zavolal krásnou slovenštinou a já poprvé po třech nedělích s někým promluvila. Lidi mi vůbec nechyběli. Potřebovala jsem samotu. Potřebovala jsem si vyčistit mozek a od všeho a všech si oddechnout.  
  Samozřejmě, že i nyní jezdím k moři moc ráda. S dětmi má moře zas úplně jiné půvaby…  
 

 

 

 

  Alena Šloufová  
  Foto Marie Votavová (RVV Studio)  
 
 
 
 

www.elixircasopis.cz

 

 
 
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   

http://www.valeriezawadska.eu

 

Zavřít okno.

Copyright © Valérie & R K K, Design by R K K.