Zdá se, že k Praze 9 máte hezký vztah…
Několikrát jsem vystupovala na úřadu Městské části Prahy 9 a vždycky před skvělým, velmi vnímavým publikem, které dokázalo vytvořit krásnou atmosféru. Navíc jsem se mohla věnovat své milované poezii. Kdo by se sem rád nevracel?

Vidět vás však mohli také diváci ve vysočanském Gongu.
Poprvé jsem tady vystupovala někdy před osmnácti, dvaceti lety, naposledy loni na podzim, a to mě divadlo Gong velmi mile překvapilo. Nový sál, skvělé zázemí pro herce, příjemné foyer… Měla jsem pocit, že vcházím do skutečného stánku umění.

Kde vystupujete pravidelně?
V současné době nejčastěji v Divadle Na Jezerce, kde připravuji už třetí komedii - tentokrát „Černou komedii“, alternuji v komedii „Charleyova teta“ a nesmím zapomenout na „Paní plukovníkovou“. Také hraji v Divadle Palace ve hře „Motýli“ a v Divadle Kalich v zajímavé detektivce „Splašené nůžky“. Zvláštní je tím, že diváci rozhodují, kdo tento večer bude vrahem. A v Divadle Metro mám dvě představení – „Suger, aneb Někdo to rád horké“ jako činohru a „Zkroť mě, miláčku“. Tuto hru jsme začali zkoušet už před čtyřmi lety a i když ji hrajeme poněkud sporadicky, mám ji moc ráda. Rovněž jezdím s mezzosopranistkou Andreou Kalivodovou s pořadem „Slavní muži Almy Mahler“ a s úžasnou harfenistkou Lydií Härtelovou s pořadem „Poezie Oldřicha Mikuláška a Jana Skácela“. Kdo by měl zájem, může si objednat můj pořad „Valerie a její lásky“, v němž představuji své hosty.

Hrajete i v původním seriálu Znamení koně, který právě natáčí Česká televize. Prozradíte nám o něm víc?
Natáčí se v napajedelském hřebčíně na Zlínsku a jak název napovídá, je z koňské farmy a prostředí dostihů. Hraji Marču Havránkovou, která s manželem v podání Oldy Navrátila, pomáhá manželům Horovým jimž chov koní patří. Koncem ledna jsme dotáčeli šestý a sedmý díl, od května do července musíme zvládnout osmý až třináctý díl. A vidět v něm můžete například Richarda Krajča, Karu Němečkovou, Jiřího Mádla, Vilmu Cibulkovou a další.

Nebojíte se koní?
Jsem z vesnice, co bych se bála? Naopak, koně mám nesmírně ráda.

Vaše jméno je spojeno především s dabingem. Která z hereček, jimž jste propůjčila svůj hlas, je vašemu srdci nejbližší?
To je velmi těžká otázka. V dabingu jsem začala růst na herečkách jako Claudia Cardinale, Sophia Loren, byla jsem vděčná, když jsem mohla dabovat Lizu Minelli, Sigourney Weaver, hlas jsem propůjčila Joan Collins, Katey Sagal, Patricii Richardson… Asi před patnácti lety mě dokonce oslovili, abych dabovala Annii Girardot, když jí bylo asi 30 let. Hned jsem zavolala Věře Galatíkové, že to není možné, protože je to „její“ herečka. Ale Věra mi tehdy se smíchem odpověděla: Kdepak, Annie má mladší hlas a ty jsi o patnáct let mladší než já.

Díváte se do „kuchyně“ těmto herečkám, když je dabujete, abyste se jim přiblížila?
Přála bych divákům, kteří se dívají na dabovaný film, aby se stali malinkými muškami a mohli být v dabingovém studiu, když natáčíme jednotlivé scény. Zvláště, když se dabuje vypjatá scéna, kdy herečka například pláče, rodí, utíká, lítají ruce i nohy. Nezdá se to, ale i dabing je fyzicky náročný. A dívat se do kuchyně velkým herečkám? Dělám to co nejvíce a velice ráda.

A k tomu všemu ještě učíte na Mezinárodní konzervatoři Praha v oddělení hudebně dramatického umění. Jaké je to stát nikoliv před diváky, ale před budoucími herci?
Učit na této soukromé umělecké škole jsem začala v říjnu roku 2008. Převzala jsem ročník po Mirku Moravcovi. Mám sedm posluchačů ve druhém ročníku obor herectví a tři posluchače ve třetím ročníku obor umělecký přednes. Za to jsem vděčná, protože uměleckému přednesu se – podle mého názoru - málokdo věnuje. Vztah se studenty se pokouším zakládat na rovnocenném partnerství. Je nutné je také poslouchat, nejen jim něco přikazovat, předvádět se před nimi. Myslím, že se mi to pak vrací třeba před vystoupeními, která pořádáme dvakrát do roka. To pak jsou moji studenti schopni a ochotni pracovat tak intenzivně, jako když finišujeme v divadle do premiéry. A jaké je to stát před nimi? Zvláštní, protože jsem odmítala učit, dokud mi nebude padesát. Ale přesvědčil mě Mirek Moravec a Jirka Zbořil, že je nutné, abych se do podobného procesu zapojila. A za to jsem teď vděčná. Studenti mě nabíjejí energií, i když to možná zní jako klišé.