Valérie Zawadská

 
 
 
Valérie Zawadská a všechny její lásky.
(Deník, pátek 18.dubna 2008)
 
 

Populární herečka bude mít od úterka svoji talk-show v pražském Divadle Palace, prvním hostem bude Zdeněk Mahdal.

 
 
 
 
 
Klikni pro větší obrázek v novém okně.

Oblíbené kolegy a přátele hodlá zvát do své nové divadelní talk-show Valérie a její lásky herečka a dabérka Valérie Zawadská. V pilotním dílu, který připravuje na 22.dubna v 16.30 v pražském Divadle Palace, vyzpovídá herce Zdeňka Mahdala, s nímž se potkává nejen v dabingu, ale dříve i na jevišti Městských divadel pražských. „Dabing jako téma zahajovacího dílu pořadu mě napadlo okamžitě.  Přece

 
 

nemůžu hned první podvečer povídat o chlapech,“ prohlásila Zawadská. Jako dalšího hosta si pozvala Vojtu Kotka, se kterým mimochodem v Palace účinkuje v inscenaci Gersheových Motýlů.

 
     
 

Co vás vedlo k myšlence připravit vlastní talk-show?
Přesvědčení, že pokud lidé chodí do divadla, kde chtějí vidět excelentní výkony herců, jsou zákonitě zvědaví také na jejich soukromí. Z bulváru vyčteme leccos, ale častokrát je to třeba uvést na pravou míru. I o to nám půjde.

Plánujete ji jako měsíčník?
Původně jsem si to tak představovala. Potom jsem si ale uvědomila, že kompletní příprava takového pořadu je poměrně náročná, už jen sladit volné termíny všech zúčastněných je složité. Nakonec jsme se s dramaturgyní shodly na čtvrtletníku, ale ještě to nemusí být definitivní řešení. Rozhodujícím ukazatelem pro nás samozřejmě bude, s jakým diváckým ohlasem se Valérie a její lásky setkají. Pokud s dobrým, budeme uvažovat třeba o dvouměsíčníku.

Určitě už v hlavě nosíte další témata, kterým byste se chtěla věnovat. Prozradíte je?
Není tajemstvím, žemou velkou láskou je literatura, speciálně poezie. Dovedu si představit, že pokud bych si do tohoto dílu nepozvala některého z žijících básníků, věnovala bych jej poezii Jana Skácela, Oldřicha Mikuláška, Mariny Cvetajevové nebo Anny Achmatovové. Všechny moc obdivuju. Další pokračování bych chtěla zasvětit třeba jazzu. Těch témat je spousta.

V Divadle Palace, s nímž často vyrážíte i na zájezdní představení, jste už tak dost vytížená.
Hraju tam ve třech inscenacích – v Eskymákovi z Amsterodamu, už zmíněných Motýlech a ve Druhé kapitole. Kromě toho mám po jednom představení v Divadle Na Jezerce a v Divadle Metro, jezdím na besedy s poezií po různých koutech naší republiky, nevyhýbá se mi stále ani rozhlas a dabing.

Jste tedy na volné noze. Jaké to má výhody?
Neznepokojuje vás někdy, že jste se po vlastním uvážení připravila o stálé angažmá a tudíž o zajištěnou práci? Někdy mě přepadají chmury, že jsem z angažmá Městských divadel pražských odešla, ale jindy si říkám zaplaťpánbůh. Protože „volná noha“ mátu výhodu, že dává člověku možnost volby. Může si svobodně rozhodnout, jakou nabídku přijme, a to je pro mě klíčové.Nemusím se tak nutit do věci, v níž bych se na jevišti potkávala s některými kolegy nebo kolegyněmi, se kterými si lidsky nesedíme.

Otevřela jste zajímavé téma, o kterém se zas až tak nemluví. Přitom je skoro normální, že lidé mezi sebou mívají na pracovišti problémy…
Pochopitelně. Někdo je takový, někdo makový, já nemusím sedět tomu, ten nemusí sedět mně. Pokud se nedokážeme domluvit, pak nemá cenu si znepříjemňovat nejen práci, ale vlastně i život.

Nezanevřela jste ale, doufám, na Městská divadla pražská…
Vůbec ne, teď se například velmi těším na benefici pana Lubomíra Lipského. Jsem moc pyšná, že jsem se vedle něj mohla na jevišti pohybovat. Je to úžasný človíček. Tím, že je stále v procesu, zůstává mladý. Pokud budu mít sílu a energii, chtěla bych také hrát, dokud to bude možné. Divadlo je droga.

Je pro vás dabing stále stěžejní pole působnosti?
Je to stejně jako rozhlasové, televizní a filmové herectví součást naší profese. V poslední době, protože nemám všude využitelný hlas, pro mě zase tolik práce v dabingu není.

Mrzí vás to?
Musím přiznat, že mrzí.

Může vás hřát fakt, že jste v tomhle oboru zaznamenala velké úspěchy.
Šestkrát jsem dostala cenu TýTý plus sedmou za celkové vítězství za rok 2000. Dnes už ale kategorie Nejoblíbenější hlas není součástí této ankety, což považuju za velkou škodu. Raduju se i z tří cen Františka Filipovského, které se před lety udělovaly v Přelouči. Teď na tuto někdejší tradici chtějí jejich organizátoři zase navázat. Mým nejnovějším „triumfem“ je ovšem ocenění Královna českého dabingu, které jsem si nedávno přivezla ze Sedlnic u Nového Jičína. Na krále této „disciplíny“ tam pasovali Miroslava Moravce. Byť jsem zpočátku celou akci považovala za recesi, vevnitř jsem ji přehodnotila, protože na ni pozvali i ministra kultury.

 
     
 

Propůjčila jste hlas několika herečkám. Kterou jste měla specielně ráda?
Ráda vzpomínám na film Tenkrát na západě s Claudií Cardinalovou, s mimořádnou chutí jsem dabovala například Simone Signoretovou ve filmu Kočky. Asi nejvíc mě ale proslavila Alexis v seriálu Dynastie. Všechno to byly krásné příležitosti, protože ať chcete nebo nechcete, v dabingu vytváříte svým způsobem roli jako takovou.

 
     
     
     
 
   
Autor a foto: Deník / Eva Kořínková

>>

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
www.denik.cz
 
 
 
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   

http://www.valeriezawadska.eu

 

Zavřít okno.

Copyright © Valérie & R K K, Design by R K K.