Valérie Zawadská  
 
   Novinky
   Divadlo
   Film
   Televize
   Dabing
   Rozhlas
   Fotoalbum
   Životopis
   Kontakt
   Linky
   e-mail
   Zpět
   Home

 

 

logo V Z

Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

  Rozhovory:

Blatensko sobě  33/2013

 
 
 
 

 

 

    Žijí  s  námi  aneb  lidé  na  Blatensku - Valérie  Zawadská
  dvouměsíčník Blatensko sobě, živě a nově - svazek obcí Blatenska,
  VII. ročník, č. 33,  (červenec 2013)

 

Už je po obřadu, už si mohu natočit pivečko. Foto Radka Vokrojová. Klikni pro větší obrázek v novém okně.
Pochází  z  Moravy,  ale  chalupaří  v Jižních
Čechách    v    obci    Cehnice,    tj.   9  km
jihovýchodně     od    Strakonic.   Předávala
certifikáty   regionální   značky  Prácheňsko.
Čas  letí  nebo Země se točí rychleji a už to
bude   rok,   co   jsme   se  setkaly  poprvé
  a předběžně jsme se domlouvaly na rozhovoru do SOBáčka. V červnu,
  v době pouti v Cehnicích, mi setkání zprostředkovala starostka obce
  Cehnice    paní    Helena    Sosnová.   Ale   Valérie  Zawadská  jako
  „skorousedlík“   měla  pouťovou  návštěvu.  Vlastně  měla také před
  představením.  Chvilku  jsme  si  povídaly  a než jsem si mohla něco
  poznamenat,   byla  paní  Valérie  rozhodnutá:  „Víte co, přijeďte v
  červenci. To už  budou prázdniny, určitě na tom budu s časem lépe.
  Stihnete uzávěrku? Tak fajn, první víkend v červenci budu určitě na
  chalupě, přijeďte.“
   
  První  sobotu  v  červenci  byla  v  Cehnicích svatba, na kterou byla
  Valérie Zawadská pozvána. Svatba se konala v obecním areálu Devět
  králů.  Obec  Cehnice  proti  obecnímu  úřadu koupila stavení a dvůr,
  vybudovala  obecní  areál,  společenskou  místnost (třeba právě pro
  konání  svateb,  výstav apod.), zařídila malé infocentrum a klubovnu.
  Přijela  jsem  tak akorát, abych si vychutnala tu pohodičku. Krásná a
  sympatická  nevěsta, usměvavý  ženich, dobře naladění svatebčané.
  Vůbec   jim   nevadilo, že  nepatřím  k  jejich  hostům,  ale  že  mám
  domluvenou schůzku s paní starostkou a paní Valérií Zawadskou. Než
  jsem stihla říci dobrý den, Valérie Zawadská se na mě usmála. Bylo
  po obřadu a začala hostina, načepovala si malé pivečko a zeptala se:
  „Tak   kam   si   sedneme?   V   klubovně  se  nesmí  kouřit,  tam ne.
  Zůstaneme venku.“ Jakmile jsme dosedly, zapálila si.
   
  Otázky,  které jsem si pro Vás připravila a které jste minule v rychlosti
  pročetla, sice s sebou mám, ale zeptám se na chalupu, na obec a tak?
  Už jsem to říkala několikrát. Když jsme sem přijeli a já viděla chalupu
  a  dvorek,  řekla  jsem,  že  už jsem tady snad musela být. Ano, byla.
  V  září  2005  jsme  chalupu koupili a už zajeden a půl měsíce jsme tu
  poprvé přespali. Je to tu úžasné. Jsem vlastně taky ze vsi, i když mě
  profese zanesla do Prahy. Cítím se tu dobře a jsem ráda, že tu lidé
  přijali  a  považují  mne, alespoň doufám, za svou. Nejen, že tu s nimi
  jsem  a  chalupaříme  si  tady.  My  tu  s  nimi  žijeme. Když dostanu
  pozvání na akci, jakou je místní svatba, je to pro čest. Dnešní svatba
  je opravdu citový zážitek i pro mne. Mám radost i z těch obyčejných,
  každodenních radostí a lidských okamžiků. (A na slovo ´lidských´ dala
  Valérie  Zawadská  zvláštní, procítěný důraz, v očích zajiskřila radost
  a  současně  sentiment.)  Snad jsem tu zapadla a neprudím. Cítím se
  velmi dobře, vnímám to propojení s lidmi tady. Dělá mi radost být tady
  a být součástí obce.“
   
 
Valérie   se   nevěřícně   podívá   do  mých
poznámek,  snažím  se jí vysvětlit, že bych
z  diktafonu  asi  těžko něco přepsala. Tak
soucitně  prohlásí:  „To  bych nepřečetla.“
Odpovím něco v tom smyslu, že to je ´můj
těsnopis´,  zkratky,  které  jsem  si časem
vyzkoušela ve škole a na které jsem zvyklá.
 
Pro     obce    a    neziskové    organizace
z   nejbližšího   okolí   Cehnic  velmi  často
moderujete společenské akce. Je vidět, že

"Taky si Vás natočím". Foto Radka Vokrojová. Klikni pro větší obrázek v novém okně.

  Vám kraj přirostl k srdci. Co Vás čeká v nejbližší době?
  „Mám  to  tu opravdu ráda, to už jsem říkala. Většina lidí si myslí, že v
  létě  mají herci dva měsíce volno. To není tak úplně pravda. Jsou sice
  divadelní  a  školní  prázdniny,  taky  jsem  si myslela, že na tom budu
  s  časem  lépe. Jak už to bývá, jeden míní, okolnosti mění. Jsou přeci
  různé  letní  festivaly,  kulturní  akce  a … to bych toho vyjmenovala.
  Zkouším   a   hlavně   si  potřebuji  odpočinout  a  dát  si  dohromady
  zdravíčko. Bolelo mě v krku, zalehly mi uši. Byla jsem nucena navštívit
  ve  Strakonicích  paní  doktorku Alenku Šmitmajerovou, ona je skvělá.
  Ještě jdu příští týden na kontrolu.
  Takže  se  učím  texty.  Týden  před mými narozeninami tedy 12. září
  budu mít premiéru. Monodrama ´Mobil story´ režíruje Marie Lorencová,
  dramaturgie  Marie  Procházková. Tři a půl roku jsem ne divadlo, je to
  opravdu  náročné. Učím se klasicky a třeba se i přistihnu, jak si sama
  mluvím  nahlas.  Legrační  to  musí  být  třeba v tramvaji nebo metru.
  Mobil  story je příběh ženy, která se stane dobrovolně bezdomovkyní.
  Anna není klasická ´houmlesačka´ - je to jen človíček, který se ztratil
  v  oficiální  společnosti.  Tak  se  uchýlila  do meziprostoru, kam na ni
  tato  společnost  nedosáhne.  Je to neuvěřitelně komunikativní žena,
  plná  lidskosti  a  chápavosti  a  neschází  ji  ani  humor  i schopnost
  pojmenovávat   realitu  s  ironickým  až  satirickým  nadhledem.  Její
  osamělost  oživují  mobilní  telefony  -  její  ´děťátka´, její ´miláčci´,
  kterými ji zásobí přátelé z příležitostných kapesních krádeží. S mobily
  prožívá  svá  dobrodružství.  Například  jeden z mobilů patřil původně
  majitelce Seznamovací agentury, a ten je také terčem jejích legrácek
  až  do chvíle, kdy narazí na seriózního zájemce o seznámení. Anna si
  se   svými  ´děťátky´,  dokud  nejsou  zablokovány,  opravdu  užívá.
  Balamutí s lehkou hravostí jako eskamotér lidi na druhé straně signálu
  až  do  chvíle …  víc  prozrazovat nebudu, přijďte se podívat. Druhou
  částí představení je monodrama pro Pavla Nového.
  V nejbližší době, ale to čtenáři nestihnou, tak pište v minulém čase –
  11. července budu číst tedy četla jsem v cyklu Třeboňská nokturna
  texty  Karola  Wojtyly  (ano,  papeže  Jana Pavla II.) ´Zamyšlení´ za
  doprovodu  Komorního  orchestru  Krumlov.  Další  text  ´Modlitba pro
  Zuzanu Navarovou´ napsal pan profesor Jiří Hlaváč. Úžasné. Profesor
  Hlaváč  také  zahrál  na  klarinet,  učí  na  Hudební  fakultě Akademie
  múzických umění právě hru klarinet.“
   
  Zima  byla  dlouhá,  přehoupla  se vlastně skoro do léta. Co na to Vy,
  Vaše chalupa a zahrada?
  „Mám  si  snad  stěžovat?  To  dělají  všichni,  na teplo a na zimu, na
  sluníčko,  na déšť. To mě nerozhází. Buďme rádi, že tady můžeme být.
 

Valérie Zawadská. Foto Radka Vokrojová. Klikni pro větší obrázek v novém okně.

A  večer budeme grilovat!“ Zapálí si další
cigaretu,   dopije   pivečko.  Zvedne  se
a sama si dojde pro další. Paní starostka
Cehnic   se   nabídne,  že  ji  tam  dojde.
„Přeci    nejsem   neschopná   se   sama
obsloužit.   Nemám   ráda  lidi  s  nosem
nahoru.“
Přijde  jedna  z  hostitelek,  přinese paní
  Valérii a mně něco na ochutnání. Poděkujeme.
  „Jé, naložené kukuřice na kyselo. Ty mám ráda.“
   
  Povídáme   si   jen  tak,  Valérie  umí  navodit  pohodovou  a  klidnou
  atmosféru. Kolem chodí svatebčané, srdečně se zdraví.
  „Můžeme  se  pak  spolu  vyfotit?“  Ptají se a Valérie s úsměvem říká:
  „Samozřejmě.“
  Tak  to  si  nemohu  nechat  ujít,  vyfotím  je také. Samozřejmě také
  požádám o společné foto.
   
  Vy  jste recitovala už jako žačka základní školy. Proč lidé dnes nemají
  čas na poezii?
  „Ba  ne,  recitovala  jsem  už  v  mateřské  škole.  Stejně  jako  skoro
  všechny  děti.  Navíc  ale  jsem  básničky  a  poezii  milovala a miluju
  dodnes. První soutěž jsem vyhrála už v deseti letech, recitovala jsem
  Lidické  ženy.  Ona  poezie  má  svou  logiku. Lidi si neumějí na poezii
  udělat  čas.  Je  to  jejich  rozhodnutí,  všechno  je  otázka vnitřního
  rozhodnutí. Když si chci něco přečíst, tak si čas najdu, že.“
   
  Kdo byl Vaším vzorem v herectví a kdo v přednesu poezie?
  „Věra  Galatíková.  Ve všem, v divadle, herectví, ve filmu, dabingu i v
  občasném  životě.“  Pak  se  Valérie krátce zamyslí: „To vlastně nikdy
  neříkám.“ A věnuje Věře Galatíkové malou vzpomínku.
   
  Učíte  mladé  herce  na  soukromé  škole  Mezinárodní  konzervatoři v
  Praze, kde jste vedoucí hereckého oddělení.
  „To je kapitola sama o sobě, to by byl rozhovor na pár stran.“
   
  Jak zkoušíte? Jste přísná? Jaké dáváte otázky?
  „Přísná?  Ne,  přiměřeně  náročná.  Otázky  dávám,  ne těžké ani moc
  lehké.  Čekám,  co  řeknou,  a  chci, aby odpovídali podle sebe, podle
  svých  schopností.  Ať  používají  svůj  rozum,  ať odpovídají za sebe.
 

Valérie Zawadská s jednou z hostí místní svatby. Foto Radka Vokrojová. Klikni pro větší obrázek v novém okně.

Nechci,  aby  jen něco
papouškovali      nebo
říkali   to,   o   čem  si
myslí,  že  chci slyšet.
Jsou  už téměř dospělí
a jsou svéprávní.“
 
Čeština      je     velmi
bohatý   jazyk,  občas
se  mi  zdá, že se mezi
lidmi       vytrácí      ta
  kultivovanost  jazyka.  Neztrácí  se  vztah  k  rodnému jazyku? Jak ho
  učíte mladé herce používat?
  „Nesnáším  všechny  ty  amerikanismy,  rusismy  a nevím jaké ještě –
  ismy.  Čeština,  ať  už  spisovná nebo hovorová, je nádherná. Nemám
  ráda  lidi,  kteří  ji  ´przní´  a  komolí.  A  v  herectví  je důležité umět
  používat  řeč.  Využít  bohatost a krásu jazyka. Tak jak si myslíte, že
  ji tedy učím? To je snad jasné!“
   
  Pro   úplnost   musím   uvést,   že   Valérie   dlouhodobě  spolupracuje
  s   Univerzitou   Karlovou  -  Ústavem  jazykové  a  odborné  přípravy.
  Studentům  češtiny  jako  cizího  jazyka  zprostředkovává  na vysoké
  profesionální úrovni krásu českého jazyka v poezii i próze klasiků.
   
  Vím, že ráda čtete detektivky. Sledujete detektivky v televizi? Kterým
  dáváte  přednost?  Myslím  tedy,  zda  českým  např. klasice s panem
  Marvanem   v   Hříšných   lidech  města  pražského  nebo  detektivky
  režiséra Dušana Kleina?
  „Ano,  miluji  detektivky.  Čtu,  sleduji  děj,  soustředím  se  na příběh
  a vlastně si tím vyčistím hlavu. Nejraději mám ty naše.“
   
  Hrála jste v nějaké detektivce?
  „Hrála  jsem se Stellou Zázvorkou v divadle ABC v představení Vražda
  na  faře.  Od  Agathy  Christie,  poprvé  v  té  hře  vystupuje  slečna
  Marplová.“
   
  Jakou knihu máte na nočním stolku pořád po ruce nebo ke které knize
  nebo autorovi se ráda vracíte?
  „Předně,  nemám  žádný  noční  stolek.  Ani doma, ani na chalupě. Na
  chalupě  mám  jen  takový  stoleček,  starý,  který  jsem  si  přetřela
  a  místo  ubrusu na něj dala záclonu. Knihu – podle nálady. Nyní mám
  na  stolečku  text  nové  hry  Mobil  story.  Nejraději mám poezii Jana
  Skácela    a    Oldřicha   Mikuláška,   Mariny   Cvetajevové   a   Anny
  Achmatovové.“
   
  Jste  narozena  ve  znamení  Panny,  která  je  – jak jsem si našla na
  „chytrých  internetových  stránkách“ – obdařena pečlivostí, logickým
  myšlením a trpělivostí. Je pracovitá a má velký smysl pro detail. Je to
  spíš  realista  než  snílek,  stojí  nohama  pevně  na  zemi. Má sklon k
  perfekcionismu a k věcem se staví kriticky. Žena narozená pod vládou
  Panny  je  pevně  ukotvená  v realitě, ale v srdci má sny, kterým věří
  a jde za nimi. Je to dáma, která vždy působí důstojně a své emoce si
  nechává  pro  sebe.  Je  symbolem spolehlivosti, zrodu a uskutečnění.
  Veškeré  cesty  k  výšinám  začínají na Zemi. Co z toho Vám pomáhá
  v  životě?  Co naopak může komplikovat učit se novou roli, učit mladé
  herecké naděje? Když čtu charakteristiku ženy, narozené ve znamení
  Panny, kroutí paní Valérie hlavou a usmívá se.
  „To  já  vůbec  nevím  a  vlastně  to ani nečtu. Ale zní to dobře. Moc
  tomu  nevěřím.  Když  jedu  v  Praze  tramvají nebo metrem, kupím si
  třeba  Blesk  nebo  nějaký jiný noviny. Abych nemusela koukat ven a
  kolem  sebe. Čtu si třeba právě ty jejich horoskopy a dobře se bavím.
  Jak  se  tam  píše,  že – dnes potkáte muže svých snů …. Jsme spolu
  s  Romanem, no na podzim to bude dvacet let, takže to je muž mých
  snů.  Nebo  čtu  –  dnes  si  dávejte  pozor  na  finance … ale sestra
  potřebovala  půjčit,  tam se přeci nemusím bát o své finance. Sleduji,
  jak  to někdo bere vážně a nepřemýšlí o tom. To mě baví a bavím se,
  jak  ´někoho´ potkám. Ale znám jednu paní z Brna, která mi před lety
  sepsala  na  základě  data,  místa  a  hodiny  narození, co mě čeká a
  nemine. Není to horoskop, jsou to poznámky v sešitu. Občas se k nim
  vrátím,  zalistuji  a  pročtu si, co napsala. Něco se plní, ale nemusí to
  být vždy pravda. Něco vyšlo a něco ne, je to život.“
   
  Máte  manžela  a  dva  velké  syny, Janovi je již osmnáct a Romanovi
  patnáct  (toto  letí,  že?).  Když  mluvíte o své rodině, vždy mluvíte o
  svých chlapech.
  „Nejprve  musím  uvést  na  pravou  míru – nejsem vdaná a vdávat se
  nebudu. I když je to krásné. Pořídili jsme si dva syny a chalupu. Mohu
  teď říkat, že mám tři chlapy v chalupě.“
   
  Podívá se na hodinky, a s lehkým úsměvem praví: „Moment, musím jim
  zavolat.  Syn  přijel  s kamarády na chalupu a ještě jsem jim slíbila, že
  něco  dobrého  uvařím  –  knedlo,  zelo a k tomu mrtvý ptáky (to jsou
  pečená  kuřata).“  Zasmějeme  se a slyším, jak s do telefonu ptá, zda
  už mají hotové zelí, knedlíky že přijde udělat za chvilku. „Nesmí být na
  mně závislí. A taky se ženy musí nechat trochu rozmazlovat, že.“
   
  Tak  ještě  na  závěr  se  zeptám  v  souvislosti  s regionální značkou
  Prácheňsko,   kterou   jste  podpořila  a  vlastně  pořád  podporujete,
  vybrala jste něco z těch mnoha výrobků?
  „Ti  lidé  jsou  nesmírně  šikovní.  Ale  kam  to všechno dát? Dejte do
  uvozovek,  že  jsem  ´ulítlá´  na  slony.  Sbírám  slony,  mám  jich na
  sedmnáct  set.  Ani jednoho jsem si nekoupila, darovaní prý nosí více
  štěstí. Tak pro štěstí.“
  Děkuji za Váš čas, děkuji za rozhovor a brzy na viděnou
   
   
  - Text a foto: Radka Vokrojová -
 

>>

 
   
   
   
   

www.blatensko.cz

 
 
 
 
 
 

Copyright © Valérie & R K K, Design by R K K.