|
I když z
obřího pugétu, který po poslední klapce překvapené
herečce přinesl režisér Jaroslav Fuit, neskrývala
radost, v jejích očích byl smutek. „Nedivte se. S
Babákovou jsem prožila krásných 9 měsíců, takové malé
těhotenství. Devítka je pro mě symbolická, mám ji ráda
už proto, že jsem se v devátém měsíci narodila. Bude se
mi stýskat nejen po Babákové, ale hlavně po lidech, se
kterými jsem tady strávila tenhle hezký čas,“ zamáčkla
slzu Zawadská.
Také jindy veselý Martin Zounar byl naměkko: „Jsem moc
rád, že ji scenáristé takhle výborně rozepsali. Prožili
jsme s ní mnoho nezapomenutelných natáčení. To první,
kdy ji Heluš přejela kamionem, se točilo v pětatřiceti
stupních ve stínu, to dnešní poslední, kdy točíme
umírání, provází desetistupňové mrazy. S Valérií jsme v
extrémních podmínkách začali i končíme, přijde mi to
symbolické. Dnešní natáčení bylo sice smutné, ale i
krásné. Jsem za něj rád. Ukáže se, že Bobo a Heluš
nejsou jenom s prominutím svině, ale že je něco dokáže
sebrat.“
V nostalgické náladě byla i Martina Randová: „S Valérií
se točilo krásně. Ona je skvělá kolegyně, dost jsme se
spolu nasmáli. Jen to natáčení smrti Babákové bylo
smutné. A také hodně náročné. Nejen proto, že bylo asi
minus deset a celý den jsme točili venku, ale i proto,
že jsme se opravdu maximálně soustředili na to, abychom
to zahráli uvěřitelně. Abychom nebyli patetičtí a
nepřehnali to, ale abychom současně přenesli divákovi tu
emoci. Ta scéna byla opravdu hodně dojemná.“ |
|
GALERIE plná emocí: Sbohem Romano Babáková...
