Já nejsem nějakým zastáncem militaristických hraček, ale jsou to  kluci, tak jim přece nebudu kupovat panenky mrkačky. Možná dostanou i nějaký ten potřebný dárek, začali totiž oba chodit na uměleckou školu, takže taková kytara, by se docela hodila.

Co koupíte klukům jste už poodhalila. Doufáme, že ani váš muž nepřijde zkrátka ...

Roman jeden dárek už vlastně dostal předem, protože jsem po dlouhých letech koupila konečně nové postele, se skvělými matracemi. Ovšem nadšený z nich nějak zvlášť není. Mě sice přestaly bolet záda, ale můj muž si, zvyklý na těžkou proleženinu, neustále stěžuje, jak se mu teď špatně spí. Snad si časem zvykne.

Dáváte svým blízkým jen praktické dárky?

Ne, umím být i originální. Kdysi jsem hrála v divadle v Chebu, a na vánoce jsem jela za maminkou na Moravu. Neměla jsem ovšem žádné peníze, byla jsem ráda, že mám vůbec na rychlík. Koupila jsem alespoň strašně levnou mašli, našla jsem kus balicího papíru a po večeři jsem se rychle u stromečku nějak do toho papíru "zababušila", na hlavu jsem si připnula tu mašli a zazvonila jsem. Pak už jsem jenom čekala, až si mě máma rozbalí. Stejně mi ale tenkrát bylo hodně líto, že nejsem schopná ušetřit nějakou korunu aspoň na malý dárek. Mámu to ale kupodivu hrozně pobavilo.

Na jaké Vánoce nikdy nezapomenete?

Asi na ty, které jsem trávila absolutně sama. Měla jsem přesně tu náladu, kdy má člověk pocit, že k němu osud není spravedlivý. Tehdy jsem byla bez přítele, neměla jsem ještě děti, prostě nikoho. Z časových důvodů jsem ani nejela domů na Moravu. A tak jsem v bytě čtvrté kategorie se záchodem na chodbě poslouchala varhaní koncert, úplně nesmyslně jsem si oblékla své dlouhé šaty z tanečních a rozsvítila asi dvacet svíček. Udělala jsem si trošku bramborového salátu a smažené filé, protože samotné by mě ani ten kapr nechutnal. V noci jsem se šla podívat do kostela na půlnoční mši, pak jsem se vydala na procházku, obešla vánoční Smíchov a bylo mi nakonec docela příjemně. Možná že by tohle měl každý člověk jednou v životě zažít.

Dnes ale naštěstí sama nejste. Jak vypadá váš Štědrý den s rodinou?

Štědrý den začíná pokusem o půst. Kapříky už máme dávno koupené a bramborový salát dělá můj muž den předem. A umí ho naprosto skvostně. Když ráno vstaneme, dáme si vánočku s kakaem a sledujeme pohádky. Pak musím dělat možné i nemožné, abych je všechny tři vyhnala od televize, jelikož je potřeba také strojit stromeček. To bývá opět záležitost tatínka a kluků. Já jen pobíhám kolem a hlídám, aby se kluci nepopíchali o háčky. Prostě funguju jako poslední pomocnice a musím být svým chlapům k dispozici. Samozřejmě že se každý rok taťka rozčiluje, že to máme všechno nějaký pomuchlaný, a že zase nějaká žárovička nesvítí, ale nakonec to vždycky dobře dopadne a náš stromeček je nádherný. Odpoledne pak jdeme na procházku do řepského kláštera, kde je vždycky malinký skromný betlém, u kterého se zastavíme a kluci s radostí naházejí penízky do kasičky. Pro nás dospělé začíná mumraj, protože se dohadujeme: „Kde to máš, kam jsi to dal, a kdo to pod ten stromek půjde dát?“ Po večeři se pak ve svátečním odebereme ke stromečku. Pak už jenom uklízím, skládám papíry a sleduju syny. Někdy je vidět zklamání, a pak zase absolutní radost, to když z té hory dárků kluci vytáhnou to, co opravdu chtěli. Horší je to s námi dospělými. Ale rituál máme i my s manželem. Nohy mají být vždy v teple, takže pokaždé tatínek dostane nové ponožky. No a já zase rozbalím nějaké ty luxusní punčocháče, nebo moje oblíbené „tlumiče vášní“, klasické podkolenky.