Rozhovor - SD magazín - sobota 31.července 2004.
Divadlo je krásné, dabing příjemný.
 |
|
||||
|
ZE SVÝCH KLUKŮ MÁM RADOST |
|||||
| Stalo se a náš rozhovor začal její novou dabingovou rolí. "jedná se o nizozemský seriál nazvaný Západní vítr a už mohu říci, že oproti jiným telenovelám není hloupý ani kýčovitý. Jde o rodinný seriál vyprávějící o osudech dvou loďařských společností a jejich příslušníků. Kupodivu nehraji žádnou mrchu, jsem vcelku sympatickou šéfovou jedné ze zmíněných loďařských společností. Seriál má hodně dílů, což je také příjemné, neboť mám zajištěné živobytí," směje se herečka, která ještě před hodinou doma věšela prádlo a řádila s vysavačem. | |||||
| "Vstávám každé ráno v šest hodin, abych všechno stihla," nechá se slyšet a hned se svěří, že se dnes na dabing těšila. "Jsem ráda, když režíruje můj bývalý herecký kolega z divadla Jiřího Wolkera - mistr Saic, jak mu říkám, umí upravit text "do pusy", je profesionální a práce s ním ubíhá příjemně, bez zbytečných nervů a hysterie. Dělala jsem s ním už ve snímku Ženatý se závazky a bylo to fajn." Valérie je ovšem i divadelní herečka a pochlubí se, že má zrovna po premiéře hry Neila Simona Druhá kapitola, na jevišti Rokoka září také v komedii Životu nebezpečné akty ( v jednoaktovce Central Park West) a v divadle Ungelt zase takřka pět let vévodí úspěšnému představení Jak vraždili sestru Charlie. "Tenhle týden jsem se ze zájezdových představení po celé republice vracela v jednu hodinu po půlnoci a v devět mě už čekal dabing. Nehovořím už o rodině a svých klucích, kteří také chtějí své. Někdy je to dost velký psychický, ale i fyzický tlak. Naštěstí hodně vydržím. Mám také velkou oporu ve svém partnerovi, který je už deset let "ženou v domácnosti" a zvládá to naprosto skvěle. Já například nesnáším nakupování, takže mě v tom zastupuje. | |||||
|
Zmíněný rocker Roman "Krokus" Kříž v den našeho setkání křtil nový
kompaktní disk, a tak Valérie očekávala příjezd jeho rodičů a své
sestry s rodinou. Každou chvíli jí zazvonil mobil a ona jako správná
velitelka rozdělovala úkoly. "Zapojím i kluky - Janovi je devět,
Romanovi šest, a i když teprve půjde do školy, je dost šikovný, pěkně
skládá prádlo, nebojí se žádné práce, a tak mám z kluků radost." DIVÁCKÝ OHLAS JE NENAHRADITELNÝ Valérie je velmi spontánní, temperamentní, a byť neustále někam spěchá, působí kupodivu velmi klidně. "Když něco dělám, plně se soustředím a nenechám se ničím vyrušit. Dělám naplno, maximálně poctivě a jsem ráda, když to má odezvu." Rodačka z moravského Štemberka získala třikrát diváckou cenu za dabing v přeloučském klání O cenu Františka Filipovského a šestkrát cenu ankety TýTý. "Divák je pro mě směrodatný, bez něho je totiž herecká práce naprosto zbytečná. Jistě, dobrá kritika nebo uznání odborníků člověka potěší, ale vřelý divácký ohlas, rozzářené oči a úsměvy těch, pro které hraji, jsou nenahraditelné." Valérie se napije kopřivového čaje podle receptu své maminky, aby byla zdravá, jak říká, a když ji pochválíme, že je štíhlá jako proutek, je vidět že má radost. "Aby ne, vždyť už jsem se na sebe nemohla koukat, a tak jsem si řekla, že se sebou musím něco udělat. Začala jsem cvičit, chodila plavat, přestala se cpát, přišla na chuť sauně, prostě jsem změnila celou životosprávu. Ze sedmdesáti kil jsem šla na šedesát a jsem spokojena. |
|||||
|
Víte, nesnáším ty ženské nářky na to, jak
přece drží dietu, skoro nejí a přitom nemohou zhubnout. Důležité je se
vnitřně rozhodnout - v hubnutí žádné náplasti ani pilulky nepomohou, v
nejlepším případě jen na chvíli, a pak kila zase naskáčou zpět. Musela
jsem se smát, když mě jedna firma oslovila, zda bych jako Halina
Pawlowská nebo Hanka Gregorová za peníze nehubla. Zprvu jsem si kvůli
financím řekla: Proč ne? Ovšem předložili mě tak vyděračskou smlouvu,
že jsem se ihned vydala za právničkou. Ta ji předělala, a když jsem ji
zanesla lidem ze zmíněné firmy, rychle couvli. Takže raději žiji
zdravě po svém, byť se přiznávám, že se ničeho nezříkám. Jsme tady
přece jen na návštěvě, tak proč si odpírat veškerá potěšení. Občas si
také dám tatranku nebo řízky, ale s mírou. Člověk má všechno ve svých
rukou. Možná to mám o něco lehčí v tom, že jsem workholik, musím stále
něco dělat, a když nemám práci, rychle si ji vymyslím - jsem prostě
ráda v pohybu. Doufám, že to takhle vydrží dlouho, kolikrát si říkám,
jaké jsem měla štěstí, že jsem v pětatřiceti letech konečně potkala
chlapa, který se mnou chtěl mít děti. S Romanem je nám dobře, neřešíme
žádné hlouposti, jednoduše se radujeme ze života." NÁROČNÝ ŽIVOT NA VOLNÉ NOZE Valérie snad odpočívá jen na dovolené. Tu letošní prožije opět na chatě v Jeseníkách a u moře. "Těším se, až kluci vyrostou, jak budu ležet v knížkách a hodiny číst ... Jsem vášnivá čtenářka a teď na tuhle zálibu nemám čas. Stihnu tak sotva nějaké noviny a časopisy, a to ještě ne každý den. Žít na volné noze je krásné, ale náročné. Před deseti lety jsem odešla z trvalého angažmá a mohu říct, že jsem se od té doby nezastavila. Jenže hraní v divadle je krásné a dabování příjemné, jelikož vám zajistí to, že máte na chleba. Mám takový sen - vydělat si na domeček, kde budu spokojeně žít a kam se budou mí kluci rádi vracet. Doufám, že se mi to splní." Valérii volá režisér, čeká ji pokračování dalšího dílu loďařské ságy. Loučí se s námi a mizí za dveřmi studia. Ještě na nás zavolá, ať pozdravujeme v Přelouči, kam se chystá opět v září na udílení cen v dabingu... |
|||||
|
|||||
V pražském dabingovém
studiu Mandrax vládl v ranních hodinách klid a neskutečné ticho.
Půvabná Bára Munzarová spěchala domů za ratolestí a režisér Miloslav
Saic očekával příchod první dámy dabingu Valérie Zawadské. Věrna své
pověsti přišla na minutu přesně, dokonale připravená a s dobrou
náladou. Šla rovnou "na plac", přičemž nás ujistila, že za dvacet
minut bude na půl hodiny volná, takže si budeme moci popovídat.
