Valérie Zawadská je herečka, která sbírá nejvíc diváckých trofejí za to, co diváci nevidí. Její hlas je pěkně syrový a možná je to tím, že už od rána kouří. Sešli jsme se docela brzo v kavárně a ona hned vedle otlučeného zapalovače Zippo položila na stůl krabičku.

•   V kolik stáváte, když zrovna nejsou prázdniny?   Vstávám v šest abych měla aspoň půl hodiny ráno pro sebe, než se všichni probudí. Dám si kafe, přečtu si včerejší noviny a pak už chystám dětem snídani a svačinu do školy. Trochu to vypadá, že na mě jde stařecká nespavost.

•   Takže žádný bohémský život?   Ten už jsem si odžila. A ani mi nechybí. Když si chci vyrazit, domluvím se s Romanem a jdu ...

•   Co vy to kouříte?  Černý tabák z Jávy.  

•   Můžu to zkusit? A víte o tom, že v Praze je jediný salon Java Princess v Evropě , který otvírala samotná jávská princezna?   Moderovala jsem to. Dělají tam masáže a kosmetiku. Zítra tam jdu.

•   Šťastný Jim o tom psal. Chodíte tam často?   Ne. Nemám čas. Radši pobíhám venku s dětmi nebo jezdíme na kole. Často se taky scházíme se sousedy na fotbálek nebo na hokej. Takže na masáž nebo na skrabík si zajdu, jen když nemám pocit, že bych okrádala o čas rodinu.

•   Řekla jste Skrabík?   Ženské budou vědět, o čem je řeč. Zjednodušeně řečeno jde o ošmirglování kůže.

•    Takže se udržujete ve formě normálním během života, místo abyste chodila cvičit a běhat?   Přesně tak. S dětmi mám pohybu dost, tak proč bych se chodila trápit do posilovny.

•    A co ten váš slavný hlas? Musíte ho nějak trápit posilováním?   Ne. Musím se ale hlídat, abych se nenachladila. Až to na vás půjde, doporučuju jednoduchou věc: ráno si dáte lžičku oleje do pusy a aspoň minutu s ním vyplachujete dutinu ústní. Pak ho zas vyplivnete. Krásně se vám uvolní hlasivky. Nedávno jsem to poradila i učitelce tělocviku u nás v Řepích, když si stěžovala, že už sotva mluví, jak musí pořád na ty děti křičet. Zabralo to jako vždycky. Další klasika je proplachovat nosohltan vlažnou osolenou vodou.

•   Mohla jste jí taky poradit, aby na ty děti přestala řvát.   Jo, to není špatná rada. Ale s tou by mě asi poslala někam do Mongolska.

•   Je snadné přijít o hlas?   Velice snadné. Zpěváci by mohli vyprávět . .  I mně se už několikrát stalo, že jsem musela dabovat s příšernou rýmou. Práce na seriálu se nedá jen tak přerušit a režisér prostě řekne, že dneska má Alexis nebo Pegy Bundová rýmu a s tím se nedá nic dělat.

•   Když jsme u té Pegy, je vám sympatická?   Já bych nemohla žít takovým způsobem jako ona. Nebaví mě lakovat si nehty, nebaví mě chodit k holiči, jsem prostě divná ženská. Dokonce mě baví žehlení… takže jsem asi hodně divná. Na rozdíl od Pegy mám ráda doma všechno v pořádku a neustále dohlížím na děti. Když je venku krásně, hned ženu kluky od počítače. Často se přistihnu, že se chovám stejně jako moje máma, a že se stejně jako ona umím i rozčílit. Když se vztekám, uklidňuju se tím, že když naše dětství přežili naši rodiče, tak my to dětství našich dětí taky nějak přežijem.

•   Kolik let je vašim synům?   Honzíkovi bylo v březnu devět a Románek má teď šest let. Takže budu mít druhého školáčka.

•   Chráníte syny před nepřístupnými filmy?   Snažím se. Často mě udivuje, když slyším, že se spolužáci koukali na film, který bych já klukům nikdy nedovolila.

•   Na Bundovy se taky nesmějí koukat?   Ne. Děti se z televize učí a myslí si, že to, co v ní vidí, je normální chování. Chování Bundových rozhodně není normální.

•    Mají vaši kluci umělecké sklony?   Po Romanovi budou určitě hudebně nadaní. Honzík taky vyhrál nějaké školní soutěže, ale do dalších se mu moc nechce. Stěžuje si na trému. Tak mu říkám, že to moc dobře znám, a že není tak hrozné trému překonat.

•    Máte některou z dabovaných postav nejradši?   Myslím, že žádnou nemám radši než ostatní. Když děláte dlouhodobě seriál, svou postavu si většinou zamilujete. Jen výjimečně ne.  Naposledy jsem dělala krásný nový seriál, žádnou telenovelu, takže jsem se každý pátek vyloženě těšila do studia.

•    Kdy se do studia netěšíte?   Někdy se tam netěším ne kvůli práci samé, ale proto, že se tam potkám s některými kolegy. Nejsme každý bezkonfliktní a ne každý jsme po ránu v pohodě. Někdy se mi prostě stane, že si řeknu: Jé, tam zas bude ten nebo ta, budeme to muset vydržet ...  Ale při práci na takové malichernosti za chvilku zapomenu.

•    Od dětství mě zajímá jedna věc: Co si dáváte do pusy, když dabujete toho, kdo něco jí?   Nedávám si tam nic. To se dá zahrát. Ale když jsem dabovala Kalamity Jane, která pořád kouřila doutníky, dávala jsem si do pusy malíček. A třeba když se herci ve filmu líbají, tak my se taky hned nemusíme líbat s kolegou ve studiu. Jednoduše si políbím ruku. Asi to vypadá komicky, ale je to osvědčený fígl.

•   Co podle vás nesmí chybět správnému muži?   Nesmí mu chybět úcta k ženám, úcta k životu, úcta k tomu, co ostatní umí. Zní to pateticky, ale je to přesně ono. Nepotřebuju mít doma namakaného chlapa, který mě bude brát na výlety a každý den na večeři. Potřebuju mít vedle sebe muže, který se umí správně postavit k životu.

•    Musí mít krásný mužný hlas?   Určitě to není podmínka, ale mě se ani u mužů ani u žen nelíbí vysoké hlasy. Basy jsou mi  příjemnější.

•   Jste na volné noze, kde všude hrajete?   V Ungeltu, v Rokoku, v Braníku a taky jezdím na zájezdy.

•    Volná noha vám vyhovuje?   Je to velká svoboda, kterou občas znepříjemňuje stres ze strachu, že člověk nebude mít na chleba. To mě vždycky musí uklidnit můj Roman, který říká: Proboha neblázni, tobě vždycky nějaká práce přijde! Klepu na dřevo, že má pravdu. Nedělám jen v dabingu, ale taky v rozhlase a občas si na mě vzpomene i televizní či filmová kamera.

•    Jak jste trávili prázdniny?   Před rokem jsme u mladšího syna zjistili mírné astma, takže letos jsme zvolili moře na Istrii a pak chvíli u ségry v Jeseníkách, kde žije i táta. Tam je vždycky nádherně. Koupeme se tam v ledové Desné, kde jsem jako holka dováděla. Ještě jsme byli u babičky na Šumavě. Ale na houby bylo sucho.

www.i-jim.cz