Žiju svou prací a blíží se prázdniny!

   Samozřejmě, že převážně žiju prací. Děláme zrovna rozhovor v době, kdy mě čeká poslední představení v sezóně a další budu mít až v září. Takže tři měsíce budu v podstatě bez divadla. Nestěžuji si, protože se blíží divadelní prázdniny, na které se vždycky těším. Člověk musí někde načerpat energii a novou sílu, těším se k moři, potom k sestře do Jeseníků i na houby na Šumavu. Těším se na všechno! Taky se těším, že se trochu vyspím, protože když je školní rok, mám denně budík nařízený na šestou hodinu. Stává se mi teď v posledních dvou třech měsících, že usínám s dětmi, když jim přečtu večer pohádku - resp. teď nečteme pohádku, ale Harryho Pottera na pokračování. Občas už mám večer tak vymluvená mluvidla, že si říkám, bůhví jestli ráno budu schopná mluvit v dabingu. Ale dá se to zvládnout.

Jak „snáším“ to, že jsem pošesté královnou dabingu

   Je to pro mě hrozně příjemné a milé, neumím to vyjádřit slovy. Moc mě hladí po srdíčku, že mi lidi pořád posílají své hlasy. Považuji to za ocenění od všech těch, pro které to člověk vlastně všechno dělá - tzn. od diváků, od posluchačů. Ptáte-li se, jak to „snáším“, což jste vystihla moc hezky, popíšu vám spíš pocit, který se mě zmocnil při posledním předávání cen Týtý letos 21. února. Když se blížilo vyhlašování cen dabérů, uvědomila jsem si, že mi srdce tluče nezvykle rychle a že mám příšernou trému, a že se hrozně bojím okamžiku, jestli tam padne moje nebo jiné jméno! Že vlastně mám strach, jak bych takovou situaci zvládla. Klaním se tudíž Jiřince Bohdalové, která po letech najednou dostala o maličko méně hlasů, než Libuška Šafránková, které to moc přeju. Jsou to dost nepopsatelné pocity a říkala jsem si ten večer, že někdy už to musí přijít. Naštěstí to nebylo letos, tak uvidíme, jestli příští rok. Třeba mě netrefí šlak!

Divadlo je základ mé práce

   Devátého března jsme měli premiéru hry Neila Simona „Druhá kapitola“ v režii Petra Hrušky, kde hraju s Martinou Hudečkovou, Davidem Prachařem a Davidem Matáskem. Jednou měsíčně hrajeme v Branickém divadle, jinak jezdíme po vlastech českých. Je to nádherná hra, která mi padla zrovna v mé věkové kategorii úžasně do noty. Pro mě je to o to milejší, že se po dvaadvaceti letech od absolutoria pracovně potkávám na divadelních prknech se svým spolužákem z DAMU Davidem Prachařem. S Martinou Hudečkovou se známe léta z dabingu, ale na jevišti spolu stojíme poprvé - úžasně se s ní zkoušelo a úžasně se s ní hraje. Jinak ještě hraju čtyři a půl roku v Divadle Ungelt ve hře „Jak vřaždili sestru Charlize“ s Alenou Vránovou a Terezou Brodskou a v divadle Rokoko jsme měli loni v listopadu premiéru jednoaktovky Woodyho Allena - „Životu nebezpečné akty“. Divadlo je základ mé práce, i když už deset let nejsem ve stálém angažmá. Vyhovuje mi to , protože se cítím podstatně svobodnější.

S filmováním je to slabší

   Bohužel, víme jak to chodí v naší české kotlině. Poslední pracovní příležitost ve filmu jsem dostala ve Snowboarďácích, kteří budou mít premiéru v listopadu, ale tam se opravdu jenom proběhnu jako kuchařka. Byla to hezká a příjemná zkušenost s mladými lidmi, kdy mi najednou „doklaplo“, že už opravdu nejsem nejmladší a jsem „zasloužilá“ matka dvou dětí! Jsem ráda, že mě oslovil mladší režisér, a že se mohu někde projít a prezentovat. V České televizi jsem  si s chutí zahrála také v jedné pohádce.

Tuším, že je něco mezi nebem a zemí  

   Když jsem v lednu a únoru zkoušela hru Neila Simona v Divadle Na prádle, potkala jsem se tam s Evou Elsnerovou, která mě přiměla, abych dala sobě a dětem vypracovat horoskop z data a hodiny narození. Jsem ale taková, že si celý život  říkám, že horoskopům a podobným věcem  nevěřím, ale nakonec jsem zjistila, že věřím. Tuším, že je něco mezi nebem a zemí, že je něco, co nám určuje život. Jen tak pro nic za nic na té návštěvě tady nejsme! Ne, že bych nad tím dumala dennodenně, ale vím, že z nějakého důvodu tady jsem! Když jsem dostala asi před třemi týdny plný sešit A5 popsaný numerologickým rozborem mého života, osudu i budoucnosti, přistupovala jsem k tomu s určitým nadhledem a lehkostí. Pak se ale stalo, že jsem se do textu tak začetla, až jsem musela uznat, že numeroložka, která tohle „spáchala“ má pravdu! Opravdu mě překvapilo, že je možné z těch čísel něco vyčíst. Takže pomalinku začínám na tyto věci věřit, ale nevyhledávám to. Zatím  jsem nevyhledala kartářku, ale mívám někdy takové nutkání, že bych se mohla od kartářky dozvědět o sobě a svých blízkých něco víc, co by mě možná zajímalo. Jinak jsem rozená ve znamení Panny a mám i její vlastnosti.

My dva jsme se asi měli potkat

   Kdybych nemohla dělat svoji profesi, nastal by u mě asi problém. Jsem člověk činorodý, který neustále něco potřebuje dělat a myslím si, že by mě vůbec neuspokojovalo, kdybych byla na mateřské dovolené. Vyřešili jsme to k oboustranné spokojenosti a na mateřské dovolené je můj životní partner. Vidíte , a to je další věc mezi nebem a zemí – myslím si, že my dva jsme se prostě měli potkat. 

Práce je pro mě závislostí!

   Neříkám, že bych byla zrovna workoholik, ale pracovat musím. Jsem už několik let na volné noze a když se mi stane, že nejsem nikde objednaná a mám čtyři pět dní volno, jsem z toho docela nervózní a už se těším na další práci. Vím, že domácnost čeká, že i tam přiložím ruku k dílu a vypulíruju šuplíky a aspoň jednou za rok umyju sbírku slonů. Ale v těch chvílích se mi do toho zrovna moc nechce! Taky se těším, až budou kluci trochu větší, že budu mít svůj oblíbený rituál a budu číst knížku až do rána, zajdu si do sauny, budu jezdit na kole - že děti nebudou tolik závislé na mně a já na nich.