Jste přímo nabitá energií, působíte dojmem, že stihnete nemožné a zvládnete neuskutečnitelné. Po kom jste zdědila svůj temperament?

Určitě po rodičích. Po ockovi som Slovenko-Polko-Ukrajinka a po mamičke Slovenko-Maďarko-Cigánka. Zplodili mě v Sokolově, kde táta sloužil na vojně. Narozená jsem ve Šternberku na Moravě, ale to jenom proto, že v olomoucké porodnici, poblíž které jsme bydleli, zrovna malovali, tak maminku odvezli do Šternberka. Národnost mám slovenskou, státní příslušnost českou.

Umíte odpočívat, nebo jedete doslova nadoraz?

Když je možnost totálního odpočinku, absolutně vypnu, nic nedělám a jen relaxuju. Ale ta možnost pro mě téměř neexistuje už dvanáct let.

Věnujete se dabingu, práci v divadle, v rozhlase, v televizi... Která z těchto oblastí je vám nejbližší, dá-li se to tak říct?

No, jak kdy a jak co... Podle toho, s kým se člověk při té práci setká. Nejpříjemnější je divadlo, protože je tam ten kontakt a okamžitá odezva diváka. To vám řekne každý herec. Ale ona i taková poezie má svoje kouzlo. Jezdíme s naší přední harfistkou Lydií Härtelovou s pořadem Večer hudby a poezie s poezií Jana Skácela a Oldřicha Mikuláška. A jelikož jedeme tam, kam nás pozvou, víme, že tam budou diváci, kteří se na to těší. Jdou na tu poezii a na tu nádhernou muziku. A v rádiu, když si můžete pěkně zablbnout před mikrofonem a pak i po několika měsících slyšíte: „To bylo skvělé, to se povedlo,“ tak to vždycky hodně potěší. To jsou chvíle, které mě ohromně nabíjejí energií.

Snad každý televizní a filmový divák zná váš hlas z dabingu. Za tuto práci jste získala řadu ocenění: cenu Františka Filipovského, TýTý... Skvěle jste například nadabovala postavu Alexis v seriálu Dynastie... 

No jéje! Kdyby nebylo Alexis, tak dneska nikdo nebude vědět, kdo je Zawadská! K tomu mám takovou hezkou historku. Petr Svoboda mě tehdy oslovil s tím, že jejich společnost bude dabovat seriál Dynastie a že pro mě má velice pěknou roli. Moje postava je prý taková potvora a určitě se mi bude dobře dělat. Tak jsem nadšeně přikývla. Jenže prvních dvacet dílů milostivá Alexis pronesla sem tam větu! Tak jsem si říkala: no to mi dal teda práci. Ale ještě než to celé vůbec začalo, tak mi říkal, že za ním přišla Sylva Turbová, členka činohry Národního divadla. A že viděla na rakouské televizi úžasný seriál a doslechla se, že ho budeme dabovat a on to bude režírovat. A jak prý by si o práci nikdy neříkala, tak by hrozně ráda dabovala Alexis. Prý je jediná v České republice, která ji může dělat. A Petr Svoboda jí na to řekl: „Nebo Valina Zawadská.“ Sylva nemrkla okem a řekla: „Anebo ta.“ A bylo vymalováno. Což se mi hrozně líbilo, protože v téhle branži se to jen tak nevidí. Takže jsem Alexis dělala já. Ona sice těch prvních dvacet dílů neřekne skoro nic, ale pak už „nezavře hubu“. Tahle práce se mi velmi líbila. A taky si myslím, že díky ní jsem se dostala do diváckého povědomí a lidi mi začali posílat hlasy na Přelouč Františka Filipovského, kde se vyhlašovala divácká kategorie o nejoblíbenější mužský a ženský dabing. Pak se vyhlašovala v TýTý, ale poslední dva roky, co TýTý převzala Nova, v ní už dabingová kategorie není. Což je skutečně škoda. Takže se vyhlašování diváckých cen za dabing vrátilo zpátky do Přelouče.

Musím se zmínit ještě o jedné herečce, kterou jste dabovala, a přiznám se, že jste mě svým výkonem prostě dostala. Claudia Cardinale ve filmu Tenkrát na západě.

Moje milovaná Claudia! Tehdy jsem byla opravdu šťastná, že mě potkal film Tenkrát na západě a Claudia Cardinale, kterou zbožňuju jako ženskou už od dětství. Stejně jako Sophii Loren. Tyhle dvě „baby“ jsem vždycky šíleně milovala. Takže práci na tomhle filmu jsem brala jako velké ocenění. Byla to krásná práce s režisérkou Olinou Walló, která je skutečná profesionálka.

Vzpomenete si na nějakou dabingovou roli, která vám dala hodně zabrat?

Hodně zabrat a přitom ne, alespoň ve výsledku to tak nepůsobí, byla moje třetí nejznámější. Peggy Bundová v Ženatý se závazky. „Elé, co to dělááááš?“... Tak na tohle dodneška spousta lidí vzpomíná. Kdysi mě pozvala televize Prima do Prima jízdy, že budeme mluvit právě o tomhle dabingu. A já jsem jen tak nadhodila, jestli by neměli nějakou paruku... no, zkrátím to. Ve finále jsem přišla jako Peggy, tím jejím klasickým cupitavým krokem. To jsem se opravdu bavila, já to mám ráda, takovéhle blbnutí.

Jste herečka, váš partner je muzikant. Máte dva syny. Pozorujete na nich nějaké umělecké sklony?

Určitě, oba dva hrají na kytaru a oba dva hodně čtou. Z čehož mám velkou radost. Když byli malí, před spaním jsem jim zpívala, ale když bylo Honzovi nějakých pět, šest let, tak mi řekl: „Maminko, prosím tě, nezpívej, ty nám radši čti. Ať zpívá tatínek.“ A tak já čtu. Nejdřív pohádky, teď příběhy, takže už mají za sebou Kopčema, Malého prince a teď jsem jim dokonce nahlas přečetla všechny díly Harryho Pottera.