Valérie, co mezi ně patří?
„Pečení cukroví, krásné vyzdobení chaloupky, vaření dobrého jídla, vycházky do zimního lesa. Prý rozjímání v tento čas je velice důležité, uklidňuje duši. Ale konkrétně na Štědrý den? To jsem vždycky strašně sentimentální. Vstanu jako první, dodnes se jdu povídat na spící kluky (Jan, nar. 1995 a Roman, nar. 1998 - pozn. red.), v klidu a tichu vzpomínám na Vánoce, kdy jsem byla docela malá, jak jsme je prožívaly s mojí sestrou u nás doma.

A normálně se těším na večer. Na to, jak zase všichni spolu zasedneme ke svátečně vyzdobenému stolu, kde nikdy nechybí talíř navíc pro zbloudilého pocestného.“

Na co se díváš v televizi?
„Na krásné české pohádky. Letos se těším na tři zbrusu nové, které budou mít na Vánoce premiéru, ale samozřejmě i na řadu těch starších, které už prověřil čas a nikdy diváky nezklamaly. Myslím třeba Tři oříšky pro Popelku, Pyšnou princeznu, Byl jednou jeden král, nebo S čerty nejsou žerty.

Ale oblíbila jsem si i ty novějšího data, jako je Lotrando a Zubejda, Anděl Páně, Peklo s princeznou, Nejkrásnější hádanka, nebo televizní Micimutr či Tajemství staré bambitky. K vánoční pohodě patří i prvorepublikové společenské komedie v čele s neodolatelným Kristiánem. Těším se ale i na romantické filmy, odehrávající se v krásné přírodě, plné samých krásných, laskavých, upřímných lidí v krásných kostýmech… Jednou za rok si prostě dopřeju i věci normálně nereálné a chci jim na chvíli věřit.“

Vzpomeneš si na nejhezčí, nebo nejoriginálnější dárek, který jsi dostala, nebo sama věnovala?
„Vzpomenu si často při pohledu na ty dárky pod stromečkem, na dárek, který jsem já dala, tuším, že to bylo v roce 1983, svým rodičům. Měla jsem peníze tak na vlak domů, už ne na žádný dárek. Maličko jsem zariskovala - koupila velkou roli bílého balícího papíru a k tomu červený krepový.

Zabalila jsem se do toho papíru tak, abych měla volné jenom ruce a mohla z krepového udělat na „balíku“ velkou mašli. Je pravda, že dušička ve mně byla hodně malá, nedovedla jsem si moc představit, jak takový dárek rodiče přijmou, ale udělala jsem jim radost. Pochopili, protože jsme se měli moc rádi.“