Prozradíte, jak pečujete o svůj hlas? Máte ho opravdu krásný.
Alena Kolářová, Hranice nad Metují
Nijak o svůj hlas nepečuji. Jen se snažím, asi jako každý z nás, pečovat sama o sebe. Proto když jsem nachlazená, kloktám v zimě olivový olej nebo si vařím cibulový čaj s medem.

Vaše komentáře k dokumentárnímu filmu České televize Letecké katastrofy jsou citlivě namluvené, je z nich cítit vaše dojetí i účast. Opravdu jednotlivé události tak intenzivně prožíváte?
Hana Horová, Jindřichův Hradec
Snažím se je neprožívat, ale někdy se stane, že prostě podlehnu. Je to mnohdy silnější než já.

Hrála jste v mnoha pohádkách a také jste jich hodně nadabovala. Mají pro vás nějakou symboliku?
Eliška Stárková, Liberec
Ráda pohádky čtu a také je ráda poslouchám. Je to určitě dáno tím, že – jako každý člověk – věřím, že dobro nad zlem zvítězí, což se v pohádkách opravdu vždy děje.

obvodní lékařky. Určitě doporučuji všem, aby se nebáli a toto vyšetření také podstoupili. Je naprosto banální a nebolestivé. Na hlavní vyšetření – kolonoskopii – už jsem ale také objednaná a čeká mě teď na jaře.

Slyšela jsem, že od roku 1994 jste na „volné noze“. Vyžaduje takové rozhodnutí velkou odvahu, nebo spíš přináší velkou svobodu?
Romana Bílá, Kladno
Obojí... Mám to štěstí, že mám velké zázemí v rodině. A dalším štěstím pro mne je, že si svou práci mohu vybírat. To je pro mne moc důležité.

zodpovězeny. Spíše kráčí ve šlépějích svého otce. Mladší syn Roman s největší pravděpodobností půjde tou samou cestou. Já je nechci do ničeho nutit. Jen jedno si velmi přeji – aby měli dobré vzdělání.

Nestýská se vám po rodišti? Jezdíte do Šternberku, potažmo do Loučné nad Desnou?
David Liška, Polička
Ve Šternberku jsem se pouze narodila. Žila jsem na několika místech severní Moravy a do Loučné nad Desnou jezdím stále za tátou, který má nyní 74 let. Za sestrou Aničkou jezdívám zase pravidelně do Kout nad Desnou.

Je pravda, že máte ráda poezii?
Květa Jirků, Břeclav
Ano. To je pravda. Věnuji se jí odmalička a dodnes aktivně. Recituji například v Poetické kavárně nebo ve Viole.

Bydlíme na stejném sídlišti. Je mi na vás sympatické, že ze sebe nic neděláte a chováte se úplně přirozeně. Jak dlouho bydlíte v Praze a jak se vám tu líbí?
Irena Svitáková, Praha
Miluji Prahu a řídím se heslem, že Praha je matkou měst. Vždy kdykoli se vracím z divadelního zájezdu nebo z chalupy, u první cedule „Praha, hlavní město‘‘ řeknu spontánně a s láskou: Nazdar, matko! Bydlím tu od roku 1979, kdy mě přijali na DAMU.

docela „oplácaná“ a snad také že vás nevzali na JAMU, protože jste se jim zdála příliš obézní. Dnes naopak máte krásnou štíhlou postavu. Musela jste pro to hodně obětovat, nebo šla kila dolů sama?
Daniela Kučerová, Brno
Jak kdy a jak ve které etapě mého života. V sezoně 1977–1978 jsem působila v severomoravském divadle v Šumperku a pouze za tuto sezonu jsem zhubla 17 kilogramů. Jak? Nevím! Práce, pohyb, změna životního stylu... Dnes ve svých dvaapadesáti letech bych si toto období potřebovala zopakovat – alespoň o deset kilo!

Valérie jako dítě i jako dospívající dívka. Na prvním snímku z roku 1960 je se svou sestru Aničkou, na druhém při maturitách se spolužačkou a poslední připomíná léto roku 1967 v Loučné nad Desnu. Je na něm se sestrou.

Paní Valérie Zawadská nám na otázky čtenářů ochotně odpověděla v době, kdy byla s urputnou bolestí při akutním zánětu slinivky upoutána na lůžko na jednotce intenzivní péče ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole. Za to jí patří veliký dík.

foto: Majka Votavová (1), Tomáš Pánek (1), Divadlo Na Jezerce (1) a soukromý archiv Valérie Zawadské (3)

>>