Valérie Zawadská: Na dětství strávené v Loučné vzpomínám s láskou a nostalgií

Valérie Zawadská se na Šumpersko pravidelně vrací. V sobotu 4. července dokonce pracovně. V kulturním centru v Rapotíně vystoupí v rámci Klášterních hudebních slavností společně s Doležalovým kvartetem.

„Každé prázdniny si s celou rodinou vyjedeme do Loučné a do Koutů nad Desnou za mým tátou a sestrou. A poslední dobou to vychází tak, že spojím setkání s rodinou s vystoupením. Letos na Klášterních hudebních slavnostech," prozradila uznávaná herečka.

Část dětství jste strávila v Loučné nad Desnou, jak vzpomínáte na kraj v podhůří Jeseníků?
S láskou a někdy i s nostalgií. Nedávno jsme měli setkání žáků ZDŠ v Loučné nad Desnou, kterého se zúčastnila i naše paní učitelka Jitka Steinerová, na kterou si často vzpomenu. Vůbec se za těch více než 35 let nezměnila. Zato některé spolužáky jsem nedokázala v první chvíli zařadit. Bylo to nádherné.

V Loučné jste také okusila své první divadelní krůčky. Jaká byla vaše první role, měla jste trému?
V 6. třídě, kdy mi bylo dvanáct let, založil pan Zdeněk Keprda loutkový divadelní soubor. Protože nás nebylo za paravánem vidět, přesvědčili jsme ho, hlavně holky, že je nutné hrát činohru. Povedlo se, a tak jsem v pohádce Sůl nad zlato hrála krále. A tréma? Jak si to mám po 45 letech pamatovat? Asi byla, taková ta zdravá.

Vystudovala jste Gymnázium v Šumperku, na které profesory nejraději vzpomínáte?
Vždycky na profesora Ctirada Medlíka. Milovala jsem jeho hodiny češtiny i ruštiny, i když jsem byla lajdák. Ale čtenářský deník jsem měla nejtlustší a sloh vždycky na jedničku. Český! Ruštinu jsem zachraňovala slovním projevem. Taky si často vzpomenu na profesorku latiny a francouzštiny Zdenu Berčukovou. Co té jsme se natrápily. Byly to krásné čtyři roky.

Vzpomněla jste profesora Ctirada Medlíka, pozdějšího starostu Šumperka. Říká se, že on má tak trochu na svědomí, že jste se dala na profesionální hereckou dráhu. Je to tak?
Profesor Medlík založil Divadlo malých forem, kde jsme se všichni podíleli na scénářích i provedení „dílka". Nasměroval mě nejdříve na JAMU do Brna, tam jsem se nedostala, na druhý pokus pak vyšla DAMU. Na zkoušky mě připravovala vynikající herečka Severomoravského divadla v Šumperku paní Nataša Baženovová, manželka tehdejšího ředitele Vladimíra Švabíka.

První profesionální scéna, kterou jste okusila, bylo šumperské divadlo, kde jste působila jako elévka. Jak vzpomínáte na zdejší herecké kolegy a své první role?
Po neúspěšných zkouškách na JAMU jsem byla přijata jako elév do divadla a jedna z nejkrásnějších vzpomínek je práce na inscenaci Gazdiny roby. Ráda vzpomínám na všechny kolegy, především na Marii Vysokou a Ilju Kreslíka, představitele Evy a Mánka. Musela bych vyjmenovat vlastně celý tehdejší soubor. Od Jaryny Vysloužilové, Jiřiny Jelenské, Václava Duška až po Jirku Čeporana. Někteří už bohužel mezi námi nejsou. Nesmím zapomenout na Vassu Železnovovou, to byla má zamilovaná inscenace. V hlavní roli se předvedla již zmiňovaná Nataša Baženovová a dceru jí hrála Zuzana Fréharová.

Jste hodně zaměstnaná, věnujete se dabingu, hrajete v divadle, ve filmu, vystupujete v televizi rozhlase, přednášíte… Najdete si čas podívat se na Šumpersko, do kraje svého mládí?
Každé prázdniny si s celou rodinou vyjedeme do Loučné a do Koutů nad Desnou za mým tátou a sestrou. A poslední dobou to vychází tak, že spojím setkání s rodinou s vystoupením na podobných akcích, jako jsou Klášterní slavnosti. Před lety jsem hrála na zámku ve Velkých Losinách a přijel se podívat celý divadelní soubor z Loučné. To byla tréma!!! Ale krásné setkání.

Museli vás pořadatelé Klášterních hudebních slavností hodně přemlouvat k účinkování s Dvořákovým kvartetem?
Ne. Roman Janků je zárukou, že budu mít krásný zážitek. Pracovně se nepotkáváme poprvé a doufám, že to bude pokračovat.

Můžete prozradit, o co lidé přijdou, když nedorazí na váš společný projekt s Doležalovým kvartetem?
O zážitek z poslechu živé hudby, mluveného slova, o Dvořáka – obrazně řečeno. O momenty osobního setkání. Hudbu můžete poslouchat na CD, slovo také, ale prožitek toho daného okamžiku vám unikne.

Co vás v nejbližší době čeká, na co byste pozvala čtenáře Šumperského a jesenického deníku?
I prázdniny mě čekají pracovní. Čeká mě vystoupení ve Strakonicích, v Husinci, v Uhřiněvsi, v Lužích nebo ve vinném sklípku v Brodu nad Dyjí 18. července a 15. srpna. Přijeďte, třeba si připijeme na zdraví. Přeju krásné léto a sluníčko nejen na obloze.