Oficiální webové
stránky Valérie Zawadské. |
|
|
|
|
|
|
|
Říkají mi „naše
Valérka?“ Bože, to je krásné! |
|
Strakonický
deník, 14. dubna 2012 |
|
|
Valérie
Zawadská vede mladé
herce |
k
maturitě.
„Nemáte
v redakci starou poštovní |
schránku? Potřebuji
ji do představení,“ |
vysvětluje. |
|
|
|
|
Cehnice – Na
chalupu do Cehnic utíká herečka Valérie Zawadská (53) |
|
před lidmi,
ale i za nimi. A také tady shání rekvizity do
představení. |
|
„Potřebuji
starou poštovní schránku. Už
jsem
rozhodila sítě po vsi,“ |
|
říká. |
|
|
|
Chtěl jsem
tento rozhovor začít otázkou, kterou vám ještě žádný |
|
novinář
nepoložil. Ale přišel jsem jen na jednu –
víte, že vám lidé |
|
v Cehnicích říkají
roztomile „naše Valérka?“ |
|
Opravdu?
Bože, to je krásné!
A
opravdu mě to velmi těší. Valérka je |
|
strašně
krásná varianta jména
Valérie, které jsem od dětství |
|
nesnášela. A
začala jsem ho mít ráda až v
okamžiku, kdy jsem se |
|
rozhodla být
umělkyní – tedy v uvozovkách. Děkuji. |
|
|
|
Jak vám tady v
Cehnicích tedy říkají? |
|
Maruška v
obchode mi říká Vali a sousedka Maruška
Grufíková zase |
|
Valina de – to
když to hlásí její pejsek(smích). |
|
|
|
Asi se nevyhneme
tuctové otázce – co vás do Cehnic přivedlo? |
|
Počkejte, musím
trochu počítat. Když bylo synovi šest let, tak jsme |
|
si pořídili auto
–
byli jsme taková rodina
bez všeho
– a rok
nato jsme |
|
začali
objíždět jižní Cechy. Měli jsme
vytipováno asi deset objektu, |
|
a když
jsme byli
u pátého
a mne se nikde nelíbilo, tak jsme |
|
30.
července
2005 (to mám pamatováka) zamířili
podvědomě do |
|
Cehnic. A když
jsme vešli tady na ten dvorek a přivítal nás
pán
domu |
|
se svojí ženou, tak jsem si v duchu říkala: „Tak tady jsem už
někdy |
|
byla.“ |
|
|
|
To myslíte vážně?
|
|
Smrtelně! Už
jsem to i v nějakém rozhovoru zmiňovala. Ale pravdou |
|
zůstává, že
i když
to tady
bylo hrozne zarostlé, bylo mi tady dobře. |
|
Ona se totiž
stala taková věc. Měla jsem kamínek z Jeseníku, kde žijí |
|
můj táta
a sestra. Všimla jsem si,
že ve
vratech domku je díra po |
|
suku. Ten
kamínek jsem do díry zasunula a říkala
jsem si: „Sem se |
|
musíme vrátit.“
Stalo se,
a 15. října toho roku jsme tady poprvé spali. |
|
Člověk by
asi mel při
svých rozhodováních dát na pocity a znamení. |
|
I
když potom přijde určité rozčarování, protože té práce, udělat to |
|
po svém, je hrozne
moc. Podívejte se na moje ruce – vypadají jako |
|
ruce dělníka. Ale zase
budou krásné (smích). |
|
|
|
Znáte jižní Čechy? |
|
Můj manžel měl maminku nedaleko odtud ve Vimperku. A |
|
pochopitelně jí chtěl být
co nejblíže. A pro mě platila rovnice čím |
|
víc k jihu, tím
blíž k moři. Zatím tady mám more rybníku a komáru, |
|
ale nijak výrazně
se tím netrápím. |
|
|
|
Jižní Čechy
měli
a mají vaši kolegové z branže
velmi rádi. Malenice nad |
|
Volyňkou
si zamilovali režisér Zdeněk
Podskalský a paní Jiřina |
|
Jirásková, ve
Volyni má chalupu Jiří Lábus . . . |
|
... a
kousek odtud je Maruška Retková nebo kolega Zdeněk Hruška |
|
(MUDr. Pavel Getz v seriálu Ordinace v růžové
zahradě II – |
|
poz. autora). A je nás
tady mnohem víc. |
|
|
|
Třeba bude nějaký
mejdan právě u vás na chalupě. |
|
Proč ne. Ale
zatím tady nejsem tak spokojená, jak bych si přála. |
|
Tedy s úpravami,
jinak jsem tady šťastná.
Jezdím si sem odpočinout |
|
od lidí, což
funguje
skvěle.
A
když mi
lidi chybí, přeběhnu ulici a jdu |
|
k
Marušce na pokec. Anebo
jdu do stánku na návsi. Nemusím se |
|
přetvařovat. |
|
|
|
Ale
přece jen jste popularitě
neutekla. Například pro MAS LAG |
|
Strakonicko
(místní akční skupina) jste v roce 2010
uváděla oslavy |
|
Sedlické
krajky,
předáváte
výrobcům certifikáty Prácheňsko, |
|
regionální značka a určitě by
se našlo více věcí. |
|
A je
pro mě velkou ctí, že si mě vybrali. Iva
Chládková z MAS nebo |
|
starostka
Cehnic
Helenka Sosnová jsou úžasné ženské. A když jim |
|
tak to mohu pomoci,
ráda to udělám. |
|
|
|
Asi bychom
se měli také zmínit o
vaší hlavní náplni – dabingu. Jste |
|
považována
za jeho královnu. Ale
čím to je,
že je český dabing tak |
|
uznávaný?
Podobou herců? Vybavují se mi
třeba dvojice
Krampol |
|
- Belmondo,
Kanyza – Cloony, Galatíková – Girardotová, Moravec |
|
- Renier
(komisař Moulin). Anebo Zawadská – Gloseová
(Cruella, |
|
101 dalmatinů). |
|
Na to
se ptají lidé hodně často. Já
měla to
velké štěstí, že jsem |
|
začínala
u režisérky Olgy Walló. A ta vždycky říkala: „Já si vybírám |
|
lidi podle toho,
jací jsou
herci. A
musejí být vynikající. Protože |
|
namluvit to dokáže
téměř každý, ale aby to také
zahrál a
tomu, kdo |
|
je na plátně, to
nezkazil. “Vzpomínám si, jak
třeba Stelinka |
|
Zázvorková říkala: „Já
prostě
dabing dělat neumím, protože u toho |
|
není vidět, jak hraju.“ To je
přece geniální, nebo ne? |
|
|
|
Takže záleží na tom, jak jsou si oba herci – jak ten na plátně, tak |
|
ten ve studiu se
sluchátky a mikrofonem – typově blízcí. |
|
V podstatě
ano.
Alespoň tak
já to od paní režisérky vnímám.
Herci |
|
jsou vlastně nájemná síla. Nás
si režisér vybere a obsadí. My si |
|
nemůžeme říct, že chceme dabovat toho nebo onoho
herce. |
|
Vzpomínali
jsme třeba Věrušku Galatíkovou. To také byla
obrovská |
|
náhoda, že
si ji režisér
obsadil k Annie
Girardotové. A šťastná |
|
náhoda. To víme všichni. |
|
|
|
Mně
osobně
utkvěla v hlavě
–
kromě mnoha
jiných
–
jedna vaše
role.
A |
|
snad díky
té obrovské
energii, kterou jste do ní vložila. Dobrodružství |
|
kriminalistiky, 5.
díl s názvem Střela. Pamatujete si na něj? |
|
Toníček Moskalyk!
Aby ne. To byl moc krásný díl.
Ale to už je strašně |
|
dávno, snad v roce
1989? |
|
|
|
Máte za
sebou tolik
rolí jak ve filmu, tak v divadle i dabingu, že těžko |
|
vybírat. Ale
kdybych vás teď a
tady
požádal, abyste vyjmenovala |
|
třeba tři role, na
které vzpomínáte nejraději, dala byste to? |
|
No, to
není tak jednoduché. Asi ne.
Nechtějte to. Ale mám ráda |
|
psychologické věci
se špetkou humoru. |
|
|
|
Jaký humor je vám
tedy blízký? |
|
To já nevím. Já
vůbec nevím, jestli dokážu humor vnímat. |
|
|
|
S tím,
jak si vás některá
média podávala ohledne vaší spolupráce s |
|
STB nebo
rozpitvávala vaše zdraví, to asi bez vnímání humoru nejde. |
|
Asi ne.
To, co zmiňujete, stálo mám, když
jsem křtila
první
číslo |
|
hasičského
časopisu. Vznikly nějaké fotky a
komentáre „Co se stalo |
|
s českou
Peggy Bundovou“ a jak jsem ztloustla. A teď ty
rozšířené |
|
fotky! Holky
mi to ukazovaly v práci na internetu a já jim říkám: |
|
„Proč mi to ukazujete,
to mě chcete nas...?
Já vím, že jsem
přibrala, |
|
jsem v přechodu a s tím
nic nenadělám. Nazdar.“ |
|
|
|
Člověk by si asi
měl říct, že vždycky to muže být horší . . . |
|
Tak. Já mám
ráda citáty a kdysi se mi líbil jeden
– to bylo
po revoluci |
|
v listopadu 1989 –
Hůř už bylo. |
|
|
|
Anebo líp. |
|
Také. Proste
záleží jen na nás, jak si to uděláme a jak budeme žít. |
|
|
|
Čím tedy v
současnosti žijete? |
|
Vedu
herecké
oddělení Mezinárodní konzervatoře Praha, což je pět |
|
let stará střední soukromá škola. Učím herectví ve čtvrtém |
|
maturitním ročníku,
takže s tím
je starostí nad hlavu. Mimochodem, |
|
nemáte někde v redakci starou
poštovní schránku? Potřebovala bych |
|
ji do představení. |
|
|
|
Asi ne,
ale podívám se. Anebo jdete do
hospody, tam seženete |
|
všechno. |
|
Dobře
(smích). Ale buďte v klidu, už
jsem rozhodila sítě tady v |
|
Cehnicích.
Pak mám ještě druhý ročník
na umělecký
přednes. Hraji |
|
v několika divadlech a vymýšlím
jeden
porad. A
jezdím po vlastech |
|
českých se
zábavnými porady. Je toho ale mnohem, mnohem víc. |
|
|
|
Dám vám jednu
hádanku. Herci Jiří Zahajský, Marek Brodský, |
|
Vlastimil
Brodský,
Petr Čepek, vynikající česká komedie |
|
s nezaměnitelným humorem a jedna
role nazvaná „Böhmová“. |
|
No, aby ne!
Vilma Böhmová a Hledej, šmudlo.
Rozpuštěný |
|
a vypuštěný.
Skvostný film. Tenkrát jsem se hrozne styděla
a mela |
|
jsem trému. Bordelmamá toho
podniku hrála Jarka Adamová. Ta mě |
|
v šatně poslala slušně řečeno
někam: „Neblbni, to dáš.“ |
|
|
|
Vypadáte pohodově.
Je něco, co vás dokáže zbavit splínu? |
|
Když mám
– jak
se říká – z
mosta do prosta, tak hláška mých kluku. |
|
Ráno říkám:
„Tak čau, já letím“ a z pokoje se ozve:
„A máš košte, |
|
mami?“ Tak
to mě dostane. Ale také umějí opak. Zuté boty v předsíni |
|
našeho malého
bytu, to mě tedy fakt vytočí. |
|
|
|
Tak 1:0 pro vás.
Já myslel, že zmíníte Dobeše a spol. |
|
Politiku? A proč?
Ta jde takhle mimo mě. |
|
|
|
Jaký je
váš žebříček hodnot? Ne
podle toho,
co se sluší, ale jak to |
|
cítíte vy. |
|
Zdraví.
Vím,
o
čem mluvím,
a vidíte to
skladiště
léku. Láska se vším, |
|
co k ní patří – důvěra, přátelství, tolerance,
pochopení. A peníze. |
|
Bez nich to
určitě nejde. Práce, která mě těší a baví. Myslím, že |
|
neříkám nic
jiného,
než byste
řekl vy. Nebo
kdokoliv
jiný v tomto |
|
národě.
Záleží jen na měřítku. |
|
|
|
|
|
Valérie Zawadská
|
|
Narodila 19.
září 1958 ve Šternberku na Moravě.
Má
o rok
starší |
|
sestru Annu.
Rodiče pracovali v zemědělství, často se stěhovali a tak |
|
základní školu začala
Valérie
navštěvovat ve Slezských Rudolticích v |
|
okrese
Bruntál, ale
třetí
třídu už absolvovala v Loučné nad Desnou v |
|
okrese
Šumperk. Právě v Loučné nad Desnou začala
navštěvovat |
|
taneční a
pěvecký kroužek a začala recitovat. A to už byl jen krůček |
|
k divadlu.
Od
dvanácti let
se
zapojila
do
činnosti
v dětském
divadelním |
|
kroužku
(první divadelní role,
byla
„Král“
v pohádce B. Němcové Sůl |
|
nad zlato)
a pokračovala ve
svazáckém, a posléze v „dospěláckém“ |
|
divadelním
souboru. Na gymnázium v Šumperku
byla
přijata v roce |
|
1973. Pokračovala také v recitaci a v letech 1973
-1975
opakovaně |
|
zvítězila
na
Wolkerově
Prostějovu (celostátní amatérská recitační |
|
soutěž). Na gymnáziu založila divadelní soubor a věnovala se divadlu |
|
malých
forem i poezii. Několikrát
zvítězila na Neumannových |
|
Poděbradech (celostátní
recitační soutěž).
Odmaturovala v roce
1977 |
|
a nebyla přijata na JAMU v Brně (jak sama říká: “76
kilo živé váhy - |
|
jak jsem si
vůbec dovolila jít ke zkouškám?“). I přesto byla v tomtéž |
|
roce přijata
do Severomoravského divadla v Šumperku, kde
získala |
|
angažmá jako
„elév“. V roce 1978 byla přijata na DAMU v Praze, |
|
kterou
absolvovala
v roce 1982 a nastoupila do
angažmá |
|
v
Západočeském divadle v
Chebu, kde strávila čtyři roky. Do |
|
Městských divadel pražských byla přijata v roce 1986 a k 31. |
|
prosinci 1993 sama
ukončila angažmá.
Od
1.
ledna 1994 je na
„volné |
|
noze“. V roce 1995 se jí narodil syn Jan a
v roce 1998 syn Roman. |
|
Jejím životním partnerem je muzikant Roman „Krokus“ Kříž. V |
|
současnosti
se věnuje divadlu, pracuje pro rozhlas, televizi, film a |
|
v dabingu. V
říjnu 2008 začala Valérie učit jevištní řeč a umělecký |
|
přednes,
posléze i herectví, na Mezinárodní konzervatoři Praha v |
|
Oddělení hudebně dramatického umění a v září
2010 se stala |
|
vedoucí hereckého
oddělení Mezinárodní
konzervatoře Praha. |
|
Zdroj: www.valeriezawadska.wz.cz |
|
|
|
|
|
Jak ji vidím já |
|
Když
jsem skvělé
herečce a špičkové dabérce Valérii Zawadské |
|
zavolal a požádal ji o rozhovor
a v telefonu se ozval její |
|
nezaměnitelný
hlas, trochu
mi běhal mráz po zádech. „Jasně, není |
|
problém,“
zaznělo. Stručně,
jasně, ochotně. Valérie Zawadská je |
|
charismatická žena, která dokázala svůj hlas
propůjčit
špičkovým |
|
zahraničním
herečkám. Mně se například vybaví Glenn Gloseová
jako |
|
Cruella ve 101 dalmatinech. Je ale také obyčejný člověk. Dělávelmi |
|
dobrou kávu, umí se
smát nahlas a hodně jí záleží na tom,
aby |
|
vytvořila
vlídnou a pohodovou atmosféru. Ocenil jsem, že si na nic |
|
nehrála.
Použila běžnou róbu
na chalupaření, bez okolku se přiznala |
|
ke
své vášni pro cigarety a rovnou řekla, že toho v živote už prožila |
|
dost na
to, aby pro ni něco bylo
tabu.
A
když ji
něco zaujme nebo |
|
se jí
podaří vtip, její hnědé oči
se rozzáří. Odpovědi si rozmýšlí, ale |
|
zbytečně
neuhlazuje. Jsou protkány
jadrnými výrazy i přijatelnými |
|
vulgaritami,
ale díky
jejímu hlasovému umu rozhodně nečpí |
|
sprostotou a
malostí. Shrnuto a
podtrženo – Valérie Zawadská umí. |
|
|
|
- Petr Škotko - |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Foto: Deník/Petr
Škotko 3 x |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
http://strakonicky.denik.cz |
|
|
|
|
|