|
|
Zdrchaná, ale šťastná
Valérie. |
(časopis
Story 29/2006, 17.7.2006) |
|
|
|
|
|
Už devatenáctkrát
se stěhovala. Teď ji to tak trošku čeká podvacáté. "Opustili
jsme ideál vilky u moře s mnoha koupelnami a na stará kolena
si pořídili chalupu v Jižních Čechách," směje se Valérie
Zawadská (47). "Aspoň budeme mít co předat dětem!" |
|
Žít mimo Prahu nastálo si zatím neumí představit. "Danu
Fialkovou, kolegyni z Chebu, jsem kdysi vytáhla k nám do
Loučné, kde jsem vyrůstala. Byla nadšená, chtěla se tam
odstěhovat, dojit s tátou krávy a chodit s koňmi do lesa. Taky
mě kdysi napadalo, že by nebylo špatné od všeho odejít, někde
se usalašit, mít spoustu dětí. Ale něco mě nutí zase vylézt na
jeviště a být vidět." |
|
|
|
|
|
Po
víkendu z chalupy, která potřebuje spoustu oprav a dodělávek,
přijíždí do pražského 3+kk zdrchaná, ale šťastná. Valérie by tam
měla ráda klidnou místnost bez televize, rádia a dalších technických
vymožeností. Její muž se zase těší, že si koupí traktůrek a celá
plocha zahrady bude travnatá. Kluci si vystačí s lítáním po lese a
sportováním. "Minulý týden jsem vysadila rajčata, okurky a papriky a
jsem nedočkavá, jak se ujmou," říká dnes Valérie, která jako správná
holka z dědiny práce na zahradě nesnášela. Hlavně sbírání mandelinek
a trhání rybízu. "Dneska jsem pyšná, že umím kosit trávu kosou,
podojit krávu nebo zabít králíka. Předloni jsem při návštěvě u táty
králíka klepla a aby mí pražští kluci viděli, jak šikovnou mají
mámu."
Rychločtení v tramvaji
Valérie má doma tři chlapy. Manžel Roman je
muzikant a na kytaru hrají i oba synové Honzík (11) i Roman (7).
"Nedávno Románek přišel, že mi musí něco zahrát a vydrnkal na kytaru
Ódu na radost," chlubí se pyšná máma Valérie. Honzík si píše deník.
Někdy do něj dá mámě nahlédnout nebo jí přečte vlastní básničku. "To
mě dostává, poezii mám odjakživa ráda. Skácela, Mikuláška, Marinu
Cvetajevu, svého času jsem byla zblázněná do Ortena a Nezvala mám v
původním vydání."
Kromě poezie miluje citáty: "Nedávno jsem na
besedě poprosila diváky o citát, který bych použila v Rodinných
poutech jako Růžena Kudláčková. Na konci za mnou přišla elegantní
starší paní s papírkem. Prý jde o pořekadlo její babičky, ale mám si
ho raději přečíst, protože je trošku vulgární a ona to nechce říct
nahlas. bylo tam: Mladost - radost. Ke stáru hlavně že ty prdy jdou.
Uznejte, že tohle jako Růžena říct musím!" Typicky dámské
kratochvíle - nákupy oblečení a bot - Valérii nebaví. "Těší mě, když
ve skříni objevím dvacet let starou věc, která zrovna přišla do
módy. Loni to byly šněrovací kozačky. Po mámě, která chodila ráda
tančit, mám taštičku pošitou kamínky, kterou moc ráda nosím, když
jdeme do společnosti. Vejde se tam jen mobil, cigarety, zapalovač a
peníze. Ale má pro mě jiný význam, než jen jako doplněk." Mnohem
větší radost než kouskem hadříku jí uděláte knížkou. "Klišé, já vím.
Ale je to tak. Miluju Fulghuma, můžu i Viewegha. Kdysi jsem byla
schopna přečíst za noc třeba Egypťana Sinuheta o 803 stranách. Teď
čtu narychlo v tramvaji a jinak hlavně večer s kluky. Momentálně
Pána prstenů." |
|
|
|
|
|
Zrní? Nikdy!
Valérie miluje žehlení („Těšila jsem se na natáčení Rodinných
pout, že tam budu žehlit na luxusním prkně od sponzora!“),
nesnáší čištění bot a utírání prachu. Vaření jí nevadí. A taky
ráda jí. „Táta mě naučil jíst i chleba s domácím sádlem,
posypaný krystalovým cukrem. Ovšem nepozřela bych různá
naklíčená semínka a zrníčka. Jsem snad slepice? Když potřebuju
shodit pět kilo, jím jen nesolené vařené brambory. Hrůza, ale
funguje to. Míň drastické a navíc očistné je tři dny jíst jen
ananas, kiwi, hroznové víno – ovoce, co štěpí tuky. A
samozřejmě pít hodně vody.“ Ráda pije bílé víno a ovocné čaje.
„Studený naleju do plastové láhve, dám na mrazák, pak do něj
vymačkám půl citronu a můžeme s kluky na fotbal.“ Synové ji
občas staví do brány. Ona o sobě přesto tvrdí, že jednou z
jejích neřestí je lenost („Uměla bych proválet den. |
|
|
Spala bych, četla,
drobila v posteli. Ale nesměl by být nikdo doma.“) Tou
největší je ale kouření. „První cigaretu mi ve stohu připálil
romský kluk Ján Mato, když mi byly čtyři. Později jsem našim
kradla partyzánky, lípy a klejky. V osmé třídě jsem se
rozhodla, že kouří každý blb, a přestala, ale ve druhém
ročníku gymnázia se spolužačkou zase začala – abychom byly za
dámy. V těhotenství jsem omezila spotřebu cigaret na osm
denně. Jmenovaly se R1 (říkala jsem jim rakovina jedna) a bylo
to, jako by člověk vlastně nekouřil. Obě děti jsou zaplaťpánbu
zdravé.“ |
|
|
Chcete vypadat
dobře? Milujte! |
|
Valérie je
přesvědčená, že každá žena vypadá dobře, když miluje a je
milována. A že přibývající věk má něco do sebe. „Nešílím, že
nejsem všude a jsem ráda, že jsem taková, jaká jsem. Už to
není Kdy si mě všimnou? Kdy už budu slavná? Až ta práce
přijde, tak přijde. Neumyla jsem nádobí? Zítra. To by mě kdysi
nenapadlo.“
Těší se, že až budou synové starší, dopřeje si častěji saunu a
masáž („Známá má salon Java princess. Slavnostně jsem jí ho
před třemi lety otvírala, ale když tam mám zajít na masáž,
musí mi zavolat a donutit mě. Je to strašně příjemné!“) |
|
|
Občas zajde na
kosmetiku, nechat si nabarvit řasy a obočí, jinak tíhne spíš k
přírodním prostředkům. „Už se ví, že nejlepší krém je sádlo.
Máma ho míchala s měsíčkem lékařským. Já míchám mořskou sůl s
olivovým olejem, natřu to na sebe ve vaně a opláchnu. Nejlepší
skrabík, co znám! Olivový olej je dobrý i na vlasy a k
vyplachování úst. A s rukama, zničenýma ze zahrádky, dělá
zázraky.“ (Jako prevenci Valérie doporučuje další grif našich
babiček – trochu mýdla za nehty). |
|
|
Za nejlepší
odpočinek považuje spánek, ale budí se každé ráno v šest. „Dopřeju
si hodinku klidu, než vstanou děti. Dám si kafe, cigáro,
vyluštím křížovku, přečtu včerejší noviny a na papírek hodím,
co mě ten den čeká.“ Plastiku by si nechala dělat v krajním
případě. „Kdyby mi někdo vylil vařící vodu do obličeje, určitě
nebudu chodit zjizvená. Ale jinak? „V obličeji je zapsaný celý
můj život - proč se ho zbavovat?“ |
|
|
|
|
|
|
-
Marcela Černá - |
|
|
|
Foto: Lenka Hatašová |
>> |
|
|
|
|
|
|
|
|
www.istory.cz |
|
|
|
|