|   | 
    
    
      
        |   | 
       
      
        | 
        Zdrchaná, ale šťastná 
        Valérie. | 
       
      
        | 
        (časopis 
        Story 29/2006, 17.7.2006) | 
       
      
        | 
          | 
       
      
        | 
          | 
       
      
        | 
          | 
       
      
        
        
          
            |   | 
            
            
              
              
                
                  
                    | 
                  
                   
                  Už devatenáctkrát 
                  se stěhovala. Teď ji to tak trošku čeká podvacáté. "Opustili 
                  jsme ideál vilky u moře s mnoha koupelnami a na stará kolena 
                  si pořídili chalupu v Jižních Čechách," směje se Valérie 
                  Zawadská (47). "Aspoň budeme mít co předat dětem!"  | 
                 
                
                  |   | 
                 
                
                  | 
                  
                  Žít mimo Prahu nastálo si zatím neumí představit. "Danu 
                  Fialkovou, kolegyni z Chebu, jsem kdysi vytáhla k nám do 
                  Loučné, kde jsem vyrůstala. Byla nadšená, chtěla se tam 
                  odstěhovat, dojit s tátou krávy a chodit s koňmi do lesa. Taky 
                  mě kdysi napadalo, že by nebylo špatné od všeho odejít, někde 
                  se usalašit, mít spoustu dětí. Ale něco mě nutí zase vylézt na 
                  jeviště a být vidět." | 
                 
                
                  |   | 
                    | 
                 
               
              
             
             | 
              | 
           
          
            |   | 
            
            Po 
            víkendu z chalupy, která potřebuje spoustu oprav a dodělávek, 
            přijíždí do pražského 3+kk zdrchaná, ale šťastná. Valérie by tam 
            měla ráda klidnou místnost bez televize, rádia a dalších technických 
            vymožeností. Její muž se zase těší, že si koupí traktůrek a celá 
            plocha zahrady bude travnatá. Kluci si vystačí s lítáním po lese a 
            sportováním. "Minulý týden jsem vysadila rajčata, okurky a papriky a 
            jsem nedočkavá, jak se ujmou," říká dnes Valérie, která jako správná 
            holka z dědiny práce na zahradě nesnášela. Hlavně sbírání mandelinek 
            a trhání rybízu. "Dneska jsem pyšná, že umím kosit trávu kosou, 
            podojit krávu nebo zabít králíka. Předloni jsem při návštěvě u táty 
            králíka klepla a aby mí pražští kluci viděli, jak šikovnou mají 
            mámu." 
             
            Rychločtení v tramvaji 
            Valérie má doma tři chlapy. Manžel Roman je 
            muzikant a na kytaru hrají i oba synové Honzík (11) i Roman (7). 
            "Nedávno Románek přišel, že mi musí něco zahrát a vydrnkal na kytaru 
            Ódu na radost," chlubí se pyšná máma Valérie. Honzík si píše deník. 
            Někdy do něj dá mámě nahlédnout nebo jí přečte vlastní básničku. "To 
            mě dostává, poezii mám odjakživa ráda. Skácela, Mikuláška, Marinu 
            Cvetajevu, svého času jsem byla zblázněná do Ortena a Nezvala mám v 
            původním vydání." 
             
            Kromě poezie miluje citáty: "Nedávno jsem na 
            besedě poprosila diváky o citát, který bych použila v Rodinných 
            poutech jako Růžena Kudláčková. Na konci za mnou přišla elegantní 
            starší paní s papírkem. Prý jde o pořekadlo její babičky, ale mám si 
            ho raději přečíst, protože je trošku vulgární a ona to nechce říct 
            nahlas. bylo tam: Mladost - radost. Ke stáru hlavně že ty prdy jdou. 
            Uznejte, že tohle jako Růžena říct musím!" Typicky dámské 
            kratochvíle - nákupy oblečení a bot - Valérii nebaví. "Těší mě, když 
            ve skříni objevím dvacet let starou věc, která zrovna přišla do 
            módy. Loni to byly šněrovací kozačky. Po mámě, která chodila ráda 
            tančit, mám taštičku pošitou kamínky, kterou moc ráda nosím, když 
            jdeme do společnosti. Vejde se tam jen mobil, cigarety, zapalovač a 
            peníze. Ale má pro mě jiný význam, než jen jako doplněk." Mnohem 
            větší radost než kouskem hadříku jí uděláte knížkou. "Klišé, já vím. 
            Ale je to tak. Miluju Fulghuma, můžu i Viewegha. Kdysi jsem byla 
            schopna přečíst za noc třeba Egypťana Sinuheta o 803 stranách. Teď 
            čtu narychlo v tramvaji a jinak hlavně večer s kluky. Momentálně 
            Pána prstenů." | 
              | 
           
          
            |   | 
              | 
              | 
           
          
            |   | 
            
            
              
              
                
                  
                  Zrní? Nikdy! 
                  Valérie miluje žehlení („Těšila jsem se na natáčení Rodinných 
                  pout, že tam budu žehlit na luxusním prkně od sponzora!“), 
                  nesnáší čištění bot a utírání prachu. Vaření jí nevadí. A taky 
                  ráda jí. „Táta mě naučil jíst i chleba s domácím sádlem, 
                  posypaný krystalovým cukrem. Ovšem nepozřela bych různá 
                  naklíčená semínka a zrníčka. Jsem snad slepice? Když potřebuju 
                  shodit pět kilo, jím jen nesolené vařené brambory. Hrůza, ale 
                  funguje to. Míň drastické a navíc očistné je tři dny jíst jen 
                  ananas, kiwi, hroznové víno – ovoce, co štěpí tuky. A 
                  samozřejmě pít hodně vody.“ Ráda pije bílé víno a ovocné čaje. 
                  „Studený naleju do plastové láhve, dám na mrazák, pak do něj 
                  vymačkám půl citronu a můžeme s kluky na fotbal.“ Synové ji 
                  občas staví do brány. Ona o sobě přesto tvrdí, že jednou z 
                  jejích neřestí je lenost („Uměla bych proválet den. | 
                  
                   
                  
                  
                     | 
                 
                
                  |   | 
                 
                
                  | 
                  Spala bych, četla, 
                  drobila v posteli. Ale nesměl by být nikdo doma.“) Tou 
                  největší je ale kouření. „První cigaretu mi ve stohu připálil 
                  romský kluk Ján Mato, když mi byly čtyři. Později jsem našim 
                  kradla partyzánky, lípy a klejky. V osmé třídě jsem se 
                  rozhodla, že kouří každý blb, a přestala, ale ve druhém 
                  ročníku gymnázia se spolužačkou zase začala – abychom byly za 
                  dámy. V těhotenství jsem omezila spotřebu cigaret na osm 
                  denně. Jmenovaly se R1 (říkala jsem jim rakovina jedna) a bylo 
                  to, jako by člověk vlastně nekouřil. Obě děti jsou zaplaťpánbu 
                  zdravé.“ | 
                 
                
                  |   | 
                    | 
                 
                
                  | 
                  Chcete vypadat 
                  dobře? Milujte! | 
                    | 
                 
                
                  
                  Valérie je 
                  přesvědčená, že každá žena vypadá dobře, když miluje a je 
                  milována. A že přibývající věk má něco do sebe. „Nešílím, že 
                  nejsem všude a jsem ráda, že jsem taková, jaká jsem. Už to 
                  není Kdy si mě všimnou? Kdy už budu slavná? Až ta práce 
                  přijde, tak přijde. Neumyla jsem nádobí? Zítra. To by mě kdysi 
                  nenapadlo.“  
                  Těší se, že až budou synové starší, dopřeje si častěji saunu a 
                  masáž („Známá má salon Java princess. Slavnostně jsem jí ho 
                  před třemi lety otvírala, ale když tam mám zajít na masáž, 
                  musí mi zavolat a donutit mě. Je to strašně příjemné!“)  | 
                 
                
                  |   | 
                    | 
                 
                
                  | 
                  Občas zajde na 
                  kosmetiku, nechat si nabarvit řasy a obočí, jinak tíhne spíš k 
                  přírodním prostředkům. „Už se ví, že nejlepší krém je sádlo. 
                  Máma ho míchala s měsíčkem lékařským. Já míchám mořskou sůl s 
                  olivovým olejem, natřu to na sebe ve vaně a opláchnu. Nejlepší 
                  skrabík, co znám! Olivový olej je dobrý i na vlasy a k 
                  vyplachování úst. A s rukama, zničenýma ze zahrádky, dělá 
                  zázraky.“ (Jako prevenci Valérie doporučuje další grif našich 
                  babiček – trochu mýdla za nehty).  | 
                 
                
                  |   | 
                    | 
                 
                
                  | 
                  Za nejlepší 
                  odpočinek považuje spánek, ale budí se každé ráno v šest. „Dopřeju 
                  si hodinku klidu, než vstanou děti. Dám si kafe, cigáro, 
                  vyluštím křížovku, přečtu včerejší noviny a na papírek hodím, 
                  co mě ten den čeká.“ Plastiku by si nechala dělat v krajním 
                  případě. „Kdyby mi někdo vylil vařící vodu do obličeje, určitě 
                  nebudu chodit zjizvená. Ale jinak? „V obličeji je zapsaný celý 
                  můj život - proč se ho zbavovat?“ | 
                 
               
              
             
             | 
              | 
           
          
            |   | 
              | 
              | 
           
          
            |   | 
            - 
            Marcela Černá - | 
            
                | 
              | 
           
          
            |   | 
            
            Foto: Lenka Hatašová | 
            
             
            
            
            >>  | 
              | 
           
         
         | 
       
      
        | 
          | 
       
      
        | 
          | 
       
      
        | 
          | 
       
      
        | 
          | 
       
      
        | 
          | 
       
      
        | 
          | 
       
      
        | 
        
        
        www.istory.cz | 
       
      
        |   | 
       
      
        |   | 
       
       
     | 
      |