Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

Jsem ranní ptáče.

(časopis Story č.50, pondělí 11.prosince 2006)

I o prázdninách vstává v šest ráno, protože je jí líto promarněného času. Valérie už léta razí heslo: "Když chceš zhubnout, tak přece musíš přibrat!"

S Valérií Zawadskou jsem měla domluvenou schůzku už v půl desáté ráno. Přestože se předchozí den vrátila ze zájezdového představení ze Strakonic až o půlnoci, byla už zase svěží jako rybička. A to už navíc ten den, i přes časnou hodinu, měla za sebou dabing ve Štěrboholích, kde se právě dokončovaly poslední díly telenovely Nezkrotná Lucía. "Když nějaká dlouhodobější práce končí, je mi vždycky docela smutno, protože se musíte s něčím loučit a s dalším zase seznamovat."

Díky tempu, jakým žije, nostalgie Valérii nikdy dlouho nevydrží. Vzápětí po našem rozloučení totiž zamířila pro změnu do Nebušic, pak si dopřála dvě hodiny volna a hurá na představení do Divadla Palace. Všechno zvládá městskou dopravou. Odmítá řídit, protože se bojí. "Dneska jsem měla trochu zpoždění, protože se tam nějací dva blbci zase srazili. Řidiči jsou příšerně bezohlední. Prostě mám strach." Na zájezdová představení, kterých má požehnaně, jezdí mikrobusem. Zkuste se v něm ale pořádně vyspat, navzdory co možná největšímu luxusu, který se divadla snaží hercům dopřát! "Nikdy se nevyspíte jako doma. Spánek je jediný lék, který mi na takový fofr zabírá. A spousta vitaminů."

Stále v kalhotách.

Zřejmě i kvůli nekonečnému pracovnímu kolotoči si Valérie oblíbila sportovní styl oblékání. "Navykla jsem své okolí, že chodím nenalíčená a ve sportovním. A když si pak někdy udělám na ksicht obličej a obléknu se do společenského, tak jsou z toho všichni vyjevení. To je pak nádhera!" Když se cítí unavená, dopřeje obličeji trochu odpočinku. To se pak maluje až před večerním představením v divadle. Když je ale v pohodě, je to na ní znát na první pohled. "A navíc - od čeho máme kosmetiku? Nechám si nabarvit obočí a řasy, a pak mám pocit, že jsem stále nalíčená."

Pokud Valérii znáte od prvopočátků kariéry, určitě jste si všimli, že se vůbec nemění. „Je to dar od boha. Věkem je samozřejmě všechno trochu povolené, a když se nehlídáte, tak naberete a nazdar. I když léta razím heslo: Když chceš zhubnout, tak přece musíš přibrat!“

Krátký „výpadek“ ze svých tradičních mír měla pouze před jedenácti lety, po porodu staršího syna Honzíka. Byla tenkrát šťastná, že se jí i v tak pozdním věku narodilo zdravé dítě, užívala si naplno mateřství a vzhled příliš neřešila. Pak jí ale režisér Karel Kachyňa hodil rukavici, když jí nabídl roli v televizním seriálu Tři králové.

Valérie, která při svých 164 centimetrech tehdy vážila 72 kilo, ji ráda zvedla. Jenže pro to musela něco udělat. Začala cvičit, změnila stravovací návyky, pitný režim… ve studiu Květy Krošlákové shodila během sedmi týdnů pod odborným vedením dvaadvacet centimetrů v pase. „Samozřejmě spoustu věcí porušuju, to by jinak nebyl život zábavný. Občas se ale přinutím trochu si zacvičit i doma.“ Tím spíš, že teď má už zase motivaci – film, který by se měl začít natáčet po Novém roce.

Vysněné království .

Přestože má Valérie své „tři chlapy v chalupě“ – životního partnera Romana, jedenáctiletého Honzíka a osmiletého Románka – umí si v nekonečném shonu najít čas i pro sebe a dál pravidelně cvičí v jednom pražském studiu. „Mají tam i vakuové masáže, a to mám moc ráda. Je to relax.“ Nejraději ale odpočívá na chalupě poblíž Strakonic, i když nekonečný zvelebovací blázinec se sotva dá nazvat odpočinkem. Chalupa ale byla rodinným snem, který si s Romanem splnili až loni o Vánocích. Během vánočních svátků tam určitě zajedou a možná tam stráví i silvestr. „Ještě to není jisté, ale asi pojedeme. Jen si budu muset odskočit 30. prosince do Prahy na představení.“

- Eva Božoňová -
Foto Lenka Hatašová	>>

www.istory.cz

Zavřít okno.