Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

Nejkrásnější Ježíšek byl u nás už před rokem.

(časopis S tebou mě baví život č.51, středa 20.prosince 2006)

Proč není jako Žilková? Pod stromeček chce běžky. Co ji naučila dabingová režisérka?

Herečka Valérie Zawadská (49) prožívá hektické období – divadlo, televize, dabing a do toho předvánoční shon...

Máte nakoupené dárky?
„Já si myslím, že Ježíšek u nás byl už před rokem, když jsme si pořídili chalupu na Strakonicku.“

Jaký míváte stromeček?

„Já mu říkám ‚uměleckej‘. Pořídili jsme si ho, když jsme žili na Smíchově v jediné místnosti čtvrté kategorie, takže je opravdu malinký. Ale vyhlédli jsme si smrček v květináči a teď jen přemýšlíme, jak ho přepravit a kam ho vysadíme. Loni jsme ozdobili s klukama velikými koulemi stromek na zahradě a zůstaly tam až do dubna. Bylo to moc hezké.“

Co bude u vás ke štědrovečerní večeři?
„Klasika. Kapr s bramborovým salátem, ten dělá muž. A hlavně máme napečeno. My totiž pečeme všichni. Roman byl doma vedený tak, že těsto zadělává chlap, protože je to ta nejtěžší práce. My s klukama pak flákáme ty tvary. “

Kdo myje nádobí?
„Jsem asi pošahaná, ale umývám ho průběžně, takže mi i po obědě zbudou čtyři talíře a příbory.“

Co byste si přála pod stromeček?
„Přestože u nás Ježíškovi píšou dopisy děti, letos jsem jej napsala i já, protože chci běžky.“

Když jste z Jeseníků, tak asi lyžovat umíte…
„Moje jesenická zkušenost spočívá v tom, že jsem asi v deseti letech sjela kopec za barákem a dopadla kostrčí přímo na pařez. Od té doby nesnáším sjezd. Nicméně běžky jsou moje srdeční záležitost. Paní režisérka Olga Walló mě jednou pozvala na chalupu na Šumavu. Měla tam běžky po tatínkovi, slavném K. M. Walló, zakladateli českého dabingu A jednou povídá: Pojď, naučím tě jezdit ,na hraběnku‘. To si dáte hůlky mezi nohy, sedíte na nich a zároveň brzdíte.“

Na Šumavu je to z Prahy trochu komplikované, ne?
„Bydlíme v Řepích, takže ani ne. Můj muž objevil cestu přes Příbram.“

Bylo to rychlé rozhodnutí, nebo jste o koupi chalupy uvažovali déle?
„Bydlíme v paneláku, přestože oba víme, jaké to je žít v domečku. V paneláku musíte být abnormálně ohleduplní a zároveň jste bezmocní vůči bezohlednosti druhých. Takže jsme uvažovali o hypotéce a už to vypadalo na Hostivice u Prahy. Nakonec z toho sešlo... Tak jsme dál hledali, a pak to přišlo jako blesk z čistého nebe.“

Chlapy máte doma tři…
„Ano. Partnera, osmiletého Romana a Honzovi je už jedenáct a půl.“

…ale nevdala jste se.
„Ne, proč? Já se nechci rozvádět.“

Dokážou se kluci sami ráno vypravit?
„Zatím jsem to nezkoušela. Mají přece tatínka, a ten je naprosto perfektní. Podávají mi ale hlášení po telefonu, protože mám potřebu zkontrolovat je… ráno pak podepíšu, co je třeba, a hajdy. Zvládnout se to dá, není to pořád takový fofr jako teď. Navíc je můj partner doma, proto si můžu dovolit žít takhle.“

Není toho na vás moc?
„Jasně, taky jsem občas unavená. Když jsem ale vnitřně spokojená, je všechno v pohodě. A od čeho máme kosmetiku?“

Máte čas na kluky aspoň o prázdninách?
„Spoustu, i během školního roku. Teď mám výjimečný zápřah a je to dáno i tím, že mám čtyři představení, s nimiž jezdíme po vlastech českých. “

U těch dvou dětí už zůstanete, další nebude?
„Ne. To si myslíte, že jsem Žilková? Nebudu to rozebírat, jen mě to trošku pobavilo. Před dvěma lety mi zavolal Honza Hrušínský, abych přijela na Jezerku. S manželkou a režisérem tam přede mě položili text hry Nadílka a řekli: ,Před dvěma hodinami jsme se dozvěděli, že Veronika Žilková je těhotná. Potřebujeme to přeobsadit.‘ Letos byla 30. října premiéra Kachny na pomerančích a Veronika asi za 14 dní oznámila, že je zase těhotná. Tak jsem produkčnímu řekla: ,Nečeká mě náhodou nějaká nová práce?‘ Je to její věc. Já bych se už dalšího těhotenství bála. Nakonec tři chlapi v chalupě jsou víc než dost.“

Daří se vám přimět je k nějaké práci?
„Uměj máknout. A zvlášť když něco chtěj.“

Honza jde do puberty. Už se to projevuje?
„Myslím, že jsou pubertální oba už od narození.“

To snad ani nejde…
„Ale jo. Nejdřív je puberta dětská, pak ta teenagerská… co jsem prováděla já, to už si zaplať pámbu nepamatuju. Proto je ta chalupa tak úžasná. Vypustím je na zahradu a tam mají to, co já mívala doma. Ve městě to v létě ještě jde, to si vyběhnou na plácek. Ale teď mají hlavně počítač.“

Kde budete na silvestra?
„To ještě není jisté, ale asi pojedeme na chaloupku a já si odskočím 30. prosince do Prahy na představení.“

Osudové běžky
a ten pravý

Valérii rodina nechyběla, protože hrála v divadle, filmovala a měla spoustu přátel. Až jednou u režisérky Olgy Walló zlomila běžky. Vypravila se do Prachatic koupit nové a tato cesta se jí stala osudnou. Tenkrát strávila první noc se svým partnerem Romanem. Takže to byly osudové běžky a jsou u paní Walló na chalupě dodnes. Na prahu čtyřicítky Valérie porodila Honzíka, o dva roky poději k němu přibyl Románek. A loni chalupa. A tak může Valérie říkat, že má tři chlapy v chalupě.

- Eva Božoňová -

www.stebou.cz

Zavřít okno.