Jak se žije na volné noze? Takový krok vyžaduje odvahu!
Kdybych neměla podporu v partnerovi, tak bych se toho kroku asi hrozně bála. Už si ale neumím představit, že bych byla smluvně vázaná v nějakém divadle. Že bych si nemohla „dělat, co bych chtěla“. Můžu si vybrat. Proč pracovat na něčem, co by mne nebavilo, z čeho bych byla otrávená? To je úžasná výhoda. Na druhé straně je ale nevýhoda: Každé září se klepu, aby byla práce.

V jakém divadle teď hrajete?
V říjnu jsem měla premiéru divadelní hry Suger aneb Někdo to rád horké v Divadle Metro na Národní třídě, kde alternuji se Zdenou Herfortovou. Velice jsem byla potěšena, když mi v sobotu 1. listopadu minulého roku (některá data si moc dobře pamatuju), zavolal Honza Hrušínský z Divadla Na Jezerce, jestli bych u něj nechtěla znovu zkoušet. V prosinci jsem tam měla premiéru hry Paní plukovníková – hlavní roli hraje paní Bohdalová. Bylo to úžasně strašné a strašně úžasné zkoušení. Víc nedodám.

O té premiéře se psalo.
Premiérové publikum je, zvláště v Praze, odtažité, ale tenkrát se postavilo a paní Bohdalové aplaudovalo vestoje. A to samé i druhý den! Paní Jiřinka je hvězdou tohoto představení. Jsem ráda, že můžu stát na jevišti vedle královny českých komiček. Na premiéru byl pozván i Karel Gott. Novináři se ho ptali, jak to, že nebyl na Woody Allenovi, který tehdy hrál v Praze. A on, s noblesou sobě vlastní, odpověděl: „Mne Woody Allen osobně nepozval. Tak jsem tady!“ Tehdy mne potěšil, když mi řekl: „Já si Vás pamatuji, jednou jste nade mnou zvítězila v TýTý. Já Vám znovu gratuluji!“ To jsou takové drobné radosti mého života...

Můžete zmínit další?
Drobných radostí je tuna. Zmíním jednu ze zásadních. Jednou z radostí – od 19. září loňského roku – je, že když se ráno probudím, tak mne leccos bolí. A to znamená, že žiju! V tom presu a stresu, který mám od září, kdy kluci nastoupili do školy, je to pro mne náročné. Třetí premiéra mne čeká 26. března v divadle Kalich. Režisér Petr Novotný s námi zkouší hru Splašené nůžky. K tomu ještě divadelní zájezdy... Ale pozor, nestěžuju si! V březnu 13. mne čeká ještě další z mých drobných radostí: Lenka Taussigová, Miss TV diváků a Miss sympatie z roku 2002, mne už počtvrté pozvala na svou charitativní módní přehlídku. Ne, abych předváděla modely, to ne, ale abych pomohla coby známá tvář. To jsou moje pracovní drobné radosti. Jsem ukecaná, viďte. Zasahujte!

Jen povídejte. Prozradíte nám nějaké osobní radosti?
Mám radost, že jsme přežili letošní chřipky relativně ve zdraví. I když všichni jsme byli nějakým způsobem postiženi. Antibiotika neminula mne a mladšího syna. Já vím, že musím stále fungovat, a tak nedokážu doléčit choroby. Preventivně užívám vitamíny, Oscillococcinum – což jsou homeopatika.

Jak dlouho bydlíte v Řepích? Jste tu spokojená?
Přistěhovali jsme se 17. května před dvanácti lety. Jsem tu nadšená. Ale nenadšená z toho, že bydlím v paneláku. Je tady jedna absolutní výhoda: čerstvý vzduch. A druhá: skvělí sousedi! Ne všichni. V domě, kde bydlím, jsme si taky zažili své. V Řepích postrádám snad jen bazén a saunu. Obchodů tu je plno, poliklinika také a navíc úžasný masážní salon Java Princess.

Děkuji za rozhovor.
Jaroslava Šímová

Valérie Zawadská je velmi zaneprázdněná. Na naši večerní schůzku přispěchala z odpoledního dabingu, mezitím však doma stačila naplnit pračku a naložit čínu. A to ji ještě čekalo jedno pracovní setkání. Je milá a upovídaná. Třicet minut vyhrazených pro naše setkání se nakonec protáhlo na příjemnou hodinu. Prostor v Řepské sedmnáctce vyhrazený pro rozhovor tentokrát nestačil – nevešlo se povídání o dabingu, o tom, jak relaxuje, že má v oblibě jávské masáže, ani to, kam chodí nejraději pro rohlíky a pro cigarety. Tak snad někdy příště.