Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

		Valérie Zawadská je skvělá herečka a vynikající dabérka. V průběhu své kariéry ztvárnila řadu postav nejen v divadle, ale i v televizních pohádkách, seriálech a filmech. Neméně významná je její práce v rozhlase, ať už jde o četbu, rozhlasové hry či večerníčky. Za dabing získala mnoho ocenění v divácké anketě Týtý a Cenu Františka Filipovského. Do širokého diváckého povědomí se zapsala asi nejvíce rolí Alexis v seriálu Dynastie. V současné době ji diváci znají především jako ráznou hospodyni Růženu Kudláčkovou, kterou ztvárňuje v seriálu Rodinná pouta.

Růžena je veselá a energická ženská. Máte s ní hodně společného?
Bezesporu, protože si myslím, že autorky Jitka a Katka Bártů píší postavy téměř na tělo. S Růženou mám určitě společné to, že se ráda bavím, jsem komunikativní, pokud možno co nejvíc veselá a hlavně se mi na ni líbí, že používá citace. A ty já používám odmalička taky.

Kdy jste u sebe zjistila herecké ambice a jak se odvíjela vaše kariéra?
Pokud to vezmu v legraci, tak jsem měla herecké ambice už u maminky v bříšku. Ale každopádně jsem se už ve školce hrozně ráda předváděla. Opičila jsem se především po starší sestře Aničce, takže když ona začala hrát na tahací harmoniku, tak já taky. K tomu jsem ještě recitovala. Prostě to ve mně bylo ... jako v koze ... jak by řekl nebožtík Pepan. Narodila jsem se a vyrostla na Moravě a když mě bylo "76 kg živé váhy", odmaturovala jsem a dělala zkoušky na JAMU do Brna. Ale tam mě nechtěli, že jsem tlustá. Pak jsem měla to štěstí, že mě přijal ředitel do Severomoravského divadla v Šumperku a tam jsem sezónu fungovala jako elév, tedy začátečník. Mezitím jsem dělala zkoušky do Prahy, protože na Brno jsem se naštvala. Zkoušky jsem udělala a jsem moc ráda, že jsem v Praze mohla studovat, protože Praha je pro mě prostě matka měst.

Jak jste se dostala k dabingu?
Tím, že jsem studovala v Praze DAMU jsem měla to štěstí, že naše profesorka na umělecký přednes byla Jana Andresíková. Pracovala pro rozhlas a dabing a dotáhla nás k režisérce Olze Walló na Kavčí hory. Tam jsem nějak padla Olze do noty a začala jsem v dabingu postupně dostávat větší příležitosti. A když už jsem odvedla nějakou práci, tak si mě pravděpodobně začali všímat i jiní režiséři.

Nadabovala jste velké množství filmů a seriálů, propůjčila jste svůj hlas mnoha hercům. Máte mezi nimi své oblíbence?
Pro mě je dodnes kultovní film Tenkrát na Západě s Claudií Cardinálovou, kterou mi Olinka před osmnácti lety svěřila. Byla pro mě takovým odrazovým můstkem, ten film miluji a Claudia se mi od dětství strašně líbila. Na druhém místě ja Sophia Lorenz a pak Gina Lolobrigita.


Koho naopak dabovat bylo peklo? Mám ráda těžké věci a peklo v pozitivním slova smyslu bylo dabování praštěné Peggy Bundové v seriálu Ženatý se závazky. Byla to výzva a krásné peklo. Na to dodnes ráda vzpomínám. Příležitostně se také věnujete moderování. Nelákal by vás vlastní pořad? Máte pro to všechny předpoklady.. Před pár lety jsem měla šanci se o to pokusit, ale okamžitě po pilotním snímku jsem v čele s panem režisérem Antonínem Vomáčkou zjistila, že to nejde. Pokud moderuji třeba módní přehlídku nebo nějakou tiskovku, mohu se připravit sama, nedostanu tzv. text někoho jiného, tak mi to nedělá problém. Prozradím, že tehdy šlo o pořad Trní, který dělá skvostně Bára Štěpánová, ale já jsem neměla tu dravost, kterou po mně režisér vyžadoval. Najednou jsem byla klasická Zawadská, matka od dvou dětí, která s těmi lidmi soucítí a nedokáže je vydráždit a
popostrčit.

V jakém divadelním představení vás mohou čtenáři v současné době vidět?
Již přes dva roky jezdím s divadelním představením Niela Simona "Druhá kapitola". Hraje tam se mnou Martina Hudečková, David Prachař a David Matásek. Pak mám v repertoáru představení "Nadílka" v Divadle Na Jezerce. Třetím představením je hra "Zkrocení" v Divadle Metro, která měla nedávno premiéru. To představení je tak krásné a nádherné, že mám pocit, jako kdyby to pro nás Gustav Skála napsal přímo na tělo. Poslední je představení "Motýli" Leonarda Gershe, kde hraji matku slepému synovi, jehož představitelem je Vojta Kotek. Dále tam hraje Klárka Jandová, která alternuje s Janou Strykovou a Richard Trsťan. Oficiální premiéra bude 6. března, ale již teď vyrážíme s představením mimo Prahu.

Máte dva syny. Projevuje se u nich umělecký talent?
Projevuje, kluci chodí na kytaru. Protože tatínek, Roman Kříž, taky hraje. Začalo je to moc bavit. Starší Honzík, kterému bude v březnu jedenáct, už měl koncert, byl vybrán ze žáků umělecké školy. Románek, ten má sedm a půl roku a taky hraje. Začalo ho to ale nejvíc bavit od té doby, kdy jsem neprozřetelně řekla: "A nemohl bys mě tuhle písničku naučit?" Tak půl hodiny hodiny doma trénuje a pak řekne "A teď si to mami zkus ty". A mně to nejde a on mi to zase předvede.

Působíte jako žena věčně hýřící optimismem, kterou nikdy nic nezaskočí. Je něco co vás dokáže vyvést z míry?
Spousta věcí, ale absolutně nejvíc nemoc. Nemoc, nemoc mých blízkých a neschopnost jim pomoci. To mě zaskočí vždycky, vyvede z míry a nevím, jak na to mám reagovat. Protože si říkám: "Se vším si snad dokážu poradit a když ne já, tak vím na koho se mám obrátit, ale ... To zdraví je nejdůležitější.

Jste velmi pracovně vytížená. Práce pro rozhlas, televizi, divadlo, dabing. K tomu rodina, děti. Zbývá vám čas na nějaké koníčky?
Mým koníčkem je moje práce a pak taky mívám prázdniny, a to veškerý volný čas trávím s dětmi.

Jak nejradši relaxujete?
Na to mám jedinou odpověď, a to spánek ... hodně spánku.