Po mamince
jste Slovenka, Maďarka a cikánka, po tátovi Slovenka, Polka a
Ukrajinka. Jaká povaha z toho vznikla?
V dětství jsme vždycky říkávali:
Lidé jsou blbé a pitomé, jsou i chytré, ale je nás málo.
Přesto - jsou to poměrně
temperamentní národnosti. Cloumají vámi emoce?
Cloumají a pořádně. Hlavně když
kluci neposlouchají. Odmala totiž mají typicky mužskou vlastnost –
slyší jen to, co chtějí. Když už se na syny hodně rozčílím, tak se
mě Roman ptá, co budu dělat, až budou v pubertě.
Tak co budete dělat?
O tom radši vůbec nedumám. Až
oni budou v pubertě, tak já budu v přechodu. To se nám pak ty
hormonální bouře pěkně smíchají.
Jak to vypadá, když jste
maximálně vytočená?
To pak v sobě slyším a vidím
svojí mámu, která skousla spodní ret a jen syčela. A to jsem si
myslela, že budu úplně jiná.
Byla jste malé zlobidlo?
Jasně! Nejradši jsem si s
klukama hrála na indiány. Ale nikdy jsem nebyla Vinnetou nebo Old
Shatterhand, vždycky Sam Hawkins. Dokonce jsem ho jednou
předváděla na DAMU. “Jestli se nemýlím, hihihi.” Pedagogy to
tenkrát dost šokovalo!
Vaše Růžena Kudláčková v seriálu
Rodinná pouta je taky velmi svérázná. Děti Prchalovy jí říkají
Kudlanka Nábožná...
Postava Růženy je úžasná.
Scenáristky Jitka a Katka Bártů mě okamžitě dostaly, když jsem
hned v první scéně mohla pronést: ”Kdo se bojí, sere v síni.”
Je to i vaše krédo?
Může být, ale já mám ještě
hezčí: Ukažte mi správný směr, cestu už najdu sama. Uvidíte, jak
dokážu být šťastná!
Z čeho jste momentálně nejvíc
šťastná?
Že mám fungující rodinu a že
můžu dělat svoje povolání bez přerušení. To díky tomu, že můj
chlap je na takové prodloužené mateřské dovolené. Navíc úžasně
vaří.
Co mu jde nejlíp?
Svíčková, pečené kuře, guláš,
ptáčky.
Co kuchtíte vy?
To, co mají rádi kluci. Naštěstí
jsou to zatím jednoduché pokrmy. Nejrychlejší jídlo, které umím,
je rajská. Knedlík pochopitelně koupím v obchodě, kdo by se s tím
taky patlal, že jo? Jindy udělám špagety nebo buřtguláš.
Na čem si nejvíc pochutnáte?
Miluju vařenou mrkev, jak ji
vařili ve školce. Nevím, čím to je, ale mně se nikdy tak dobrá
nepodaří. Můj táta mě naučil jíst chleba s domácím sádlem,
posypaný krystalovým cukrem.
To si děláte legraci?!
Fakt nedělám. Někdy to zkuste a
uvidíte, jak je to dobrý.
Prý ráda žehlíte – to nechápu.
Báječně si u toho odpočinu.
Nevadí mi praní nebo mytí nádobí. Nakonec i to luxování mám ráda,
jelikož se ho většinou chopí muž. Zoufale ale nesnáším čištění
dětských bot věčně zamazaných od bahna a utírání prachu. Nedávno
mě ale potěšil mladší syn Roman. Sbírám totiž slony a to jsou ve
vitríně klasické lapače prachu. Naříkala jsem si, že už je zase
musím utírat a Roman mě začal přemlouvat, že to nevadí, že jsou
zaprášený, protože to vypadá, jako by hezky obrůstaly mechem.
Recept:
Levná rychlovka Valérie Zawadské
asi 5 vařených brambor, sůl, 1
vejce, polohrubá mouka, dětská krupička, olivový olej
Postup:
Brambory nastrouhejte na jemném struhadle, osolte, přidejte vejce,
trochu polohrubé mouky a lžíci dětské krupičky. Zpracujte do těsta
a vyválejte asi půlcentimetrovou placku. Sklenkou nebo hrníčkem
vykrájejte kolečka. Na pánvi rozpalte olivový olej a placičky
z obou stran krátce opečte. Přebytečný tuk z nich vysušte
ubrouskem. Podávejte se zeleninovou oblohou.
