Valérie Zawadská  
 
   Novinky
   Divadlo
   Film
   Televize
   Dabing
   Rozhlas
   Fotoalbum
   Životopis
   Kontakt
   Linky
   e-mail
   Zpět
   Home

 

 

logo V Z

Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

  Rozhovory:

Katka 27/2012

 
 
 
 

 

 

  Do muziky nemluvím
  Katka 27/2012

 

Klikni pro větší obrázek v novém okně.
Valérie  Zawadská  (53) narozena ve znamení Panny.
Herečka  a  dabérka s podmanivým hlasem si už umí
dopřát odpočinek.
 
 
 
Před   dvěma   lety  jste  prodělala zdravotní kolaps.
Podepsalo se na něm i hodně povinností?
  Určitě.  Přinutilo  mě  to  trošičku brzdit. Nestíhám už za den dvacet
  věcí, ale jenom deset. A jsem tomu ráda.
   
 
Nevadí vám to?
Vůbec! Dokonce jsem se doma svým chlapům
naučila říkat: „Pánové, když něco chcete, tak
mi pomozte!“
 
Dřív jste to nedokázala?
Neuměla    jsem   to   a   nechtěla   jsem  je

Roli v představení Charleyova teta hraje ráda.

 
  otravovat.  Prostě ráda  si věci dělám sama. Ale přestalo mi vadit, že
  se  něco ten den nestihne. Ono to počká. Babičky měly krásné heslo:
  „Práce není zajíc, neuteče ti.“
   
  Co jste se od babičky naučila?
  Spoustu  věcí.  Mám  ráda  citáty. Jeden  z mých nejoblíbenějších je:
  „Všechno  je otázka vnitřního rozhodnutí.“ Řekla jsem si, že přes léto
  budu  něco dělat  se  svou  váhou,  a nedělala jsem s ní nic. Lepší je
  odpočívat. V září mi kromě jiného začíná škola, jsem vedoucí oddělení
  herectví na Mezinárodní konzervatoři Praha.
   
  Vaši   synové,  sedmnáctiletý  Jan  a  čtrnáctiletý  Roman  jsou  také
  umělecky nadaní?
  Jsou kytaristi, stejně jako můj muž (Roman Křížpozn. red.). Partner
  je  rocker,  starší kluk je na konzervatoři, obor klasická kytara. Mladší
 
se  v  devítce  musí  rozhodnout, kam dál.
A já se obávám, že zvolí taky konzervatoř.
Říkala  jsem  si,  že  to  bude  báječné, až
spolu budeme jezdit s poetickým pořadem.
To bude nádherný rodinný podnik!
 
Zkoušela jste někdy zpívat?
Zpívám  moc  ráda, nejradši východňárské
nebo  slovenské  lidové  písničky.  Tatínek
pochází  z  východního  Slovenska. Ale že
bych   je   natočila,   o   tom   nesním.  S
Romanem  jsme  osmnáct  let a občas mu
říkám, že když se mu bude chtít, může mi
nějaké   písničky   napsat.   Byly   by   to
  šansony.
   
  Bavíte se doma o práci?
  Do  muziky  chlapům nekecám a naopak oni mi nemluví do herectví. I
  když se stane, že se o projektech s rodinou radím. Ve většině případů
  na jejich radu dám. Na radu, ne na příkaz či na povel.
   
  Rozmazlují vás vaši mužští?
  A to  už  musí být! Krásně mě rozmazlovali dva tři měsíce, když jsem
  před  necelými  dvěma  lety  skončila  ve  špitále.  Počínaje vařením,
  uklízením, luxováním až po nákupy. Pak to pomaličku opadlo, protože
  nejsem člověk, který se dokáže dlouho tvářit, že je nemocný a že je
  na tom špatně.
   
 
Užívala jste si péči o vás?
Učila  jsem  se  tomu.  A  když  se  mi  po ní
zasteskne, už umím říct: „Kluci, kdybyste to
udělali, strašně by to potěšilo.“ Neudělají
to sice hned, ale dočkám se.
 
 
  Čím potěšíte vy je?
  Když  jim něco  dobrého uvařím, pokud možno ne zdravého. A tím, že
  jsem  někdy  víc  doma.  Ale  třeba  jsou naštvaní. To byste se museli
  zeptat   jich.   Každopádně   doufám,  že  se  vzájemně  netrápíme  a
  neděláme  si  naschvály.  Neumím  si  představit, že bych svoji rodinu
  neměla.
   
  Jak probíhaly vaše prázdniny?
  Pobývali  jsme  na chalupě i u příbuzných. Vstávala jsem ráno v šest,
  což  bylo  ideální,  protože  v  šest  nikdo  jiný  doma  nevstával. Do
  jedenácti  hodin  jsem  měla  klid. Mohla  jsem  do krámu,  na drby k
  sousedcena houby, což se mi letos podařilo. Také jsem vařila, prala
  a balila kufry.
   
  Nepřepínala jste se?
  Dělám  věci na doraz. Dokud nepadnu na čuňu, jak se říká na Moravě,
  dřu a dřu.
   
  Jste tvrdá hlava?
  Kdysi  mi  někdo  řekl: „Dělej si, co chceš!“ Nebudu skákat na Karlově
  mostě  po hlavě a odrážet se ušima. Ale jestliže chci mít nějaký vztah
  nebo nějakou práci, musím se pro ně rozhodnout a jednat!
   
   
  Valérie na sebe prozrazuje: Co mám ráda :-)
  - Relaxaci  si už dovedu užít. Ráda luštím křížovky a čtu, naposledy to
  byla knížka o katu Mydláři.
  - Slony, důstojná zvířata s něžnýma očima.
  - Bramborovou kaši dělám zásadně poctivou, ne z pytlíku!
   
  Co nemám ráda :-(
  - Špatné lidi, hnilobu a plíseň, nakupování.
   
   
  - Libuše Večeřová -
   
   
  Foto:
   
  Valérie
   
   
  Foto: Majka Votavová (3), Profimedia.cz (1), archiv Divadla Na Jezerce a Prima FTV
   
   
   
   

www.facebook.com/casopisKatka

 
 
 
 
 

Copyright © Valérie & R K K, Design by R K K.