Vařím, dám pivečko a klábosím. Tak chalupaří herečka Valérie Zawadská

O tom, že budou mít svou chalupu právě v Cehnicích na Strakonicku, rozhodl podle Valérie Zawadské psí exkrement, který si její partner Roman našlápl při prohlídce zdejšího statku na levou botu.

„Řekla jsem, že to přináší štěstí. Navíc jsme předtím objeli už pár míst a nikde nás to nevzalo za srdíčko. 30. července to bude přesně devět let, co nás majitel pustil na dvůr. A 15. října jsme tady poprvé spali,“ vzpomíná herečka na chalupářské začátky.

Impulzem pro pořízení domku na venkově bylo rozhodnutí, že je na čase, aby synové z pražského paneláku nejezdili na prázdniny jen do dalšího paneláku k babičce do Vimperka.

„Navíc jsem tehdy udělala reklamu pro jeden obchodní řetězec, takže jsme mohli platit na dřevo. Dluhy totiž nesnáším,“ vysvětluje s tím, že i proto ani po devíti letech není ještě chalupa hotová podle jejích představ a právě teď ji obsadili řemeslníci.

K povídání o jejím jihočeském útočišti jsme se tedy usadili u stánku na návsi, který je zdejším středobodem obce a Valérie Zawadská tu potkává řadu místních.

Sousedy hlasitě zdraví a s většinou si i tyká

S nezbytnou cigaretou v ruce ukazuje na Marii Marouškovou, která ve dřevem obloženém stánku s pivem, zmrzlinou a třeba i klobásami vypomáhá snaše Bohunce.

„Ti všichni kolem jsou pro mě úžasné dušičky, sousedé, kteří tomuhle místu dávají tu správnou atmosféru. Maruška Grufíků, Dana Havlíků, Pavla Vernerů, to jsou mé tři nejbližší,“ chrlí temperamentně jména s typicky jihočeskými koncovkami. Maruška jí koukne v týdnu na chalupu, jestli se tam někdo nepotuluje, a zavolá, když by příval sněhu mohl poškodit střechu.

Dojatě zavzpomíná i na jejího muže Pepu, který například mávl rukou nad její snahou sehnat kominíka, vzal do ruky štětku sám a kamna zase táhla.

Takových sousedských nezištných výpomocí zažila dost.

„Dana ráno houkne, ať s ní jedu na nákup do Strakonic, že jsme za chvíli zpátky. Taky mě naučila péct věnečky z odpalovaného těsta, které moji chlapi rádi mlsali a já je pořád kupovala,“ přiznává se smíchem a dodává, že lepší sousedy než ty cehnické si snad ani nemohla přát.

Pro Valérii Zawadskou je v létě chalupa především místem, kde se snaží dohnat celoroční spánkový deficit. Vstává sice pořád v šest, ale když dovaří oběd, klidně si jde na hodinku lehnout. „Večer pěkně zalezu do velkého pokoje, jsem tam sama, obklopená knížkami. Zapálím si cigárko, dám skleničku vína a čtu a čtu a čtu, až mi padne hlava,“ pochvaluje si.

V pražském bytě si totiž moc klidu neužije, protože všude kolem ní zní hudba. Její partner je rocker, starší syn Jan na konzervatoři studuje kytaru, mladší Roman na ni hraje v souboru na gymnáziu s hudebním zaměřením.

„Naštěstí se do naší cehnické chalupy vešlo i nahrávací studio, takže s tím si chlapi vystačí. Já zatím chystám hory jídla,“ poznamenává s dodatkem, že dospívající mladíci toho rozhodně nezkonzumují málo.

Po dvou letech převážení věcí, kdy všechno podle svého vyjádření tahala jako kočka koťata, rozhodla, že prostě bude mít dvě vybavené domácnosti. Proto má vždycky plnou mrazničku a ve spižírně zásoby marmelád, kompotů, zavařeného domácího masa, sádla i mouky pro pečení chleba.

„Často se stane, že dojde a obchod je zavřený. Takže nešílím, Pavla Vernerů mě totiž naučila domácí chleba. Navíc mám dobrý pocit, že všem chutná,“ říká a přidává recept na falešnou meruňkovou marmeládu, kterou dělá každý rok. „Stačí kilo jablek a kilo rajčat, kilo cukru, pektol a šest lžic rumu. Vyjadřincuju, svařím, propasíruju, přidám ostatní přísady a uvařím marmeládu. Nelžu, je fakt jako meruňková.“

Vyjíždí odtud na představení

Také se pochlubí, že před týdnem nakoupila od Moraváků na návsi pytel nakládaček, které už zvládla zavařit. „Jen jednou jsem kdysi do várky zapomněla dát cukr. Moji chlapi se ušklíbali, ale já je využila do salátu a bylo to,“ dodává.

Trochu ji štve, že rodina nesdílí její vášeň pro pečení a raději by měli pořád něco od masa. Naštěstí našla, zase po sousedském doporučení, v nedaleké Štěkni řeznictví U Vachtů a jejich klobásy ve spíži nikdy nechybí.

„Kromě vaření ale taky musím stíhat vyjíždět odtud na dohodnutá představení. Vždycky si plánuju dva měsíce prázdnin, letos mi z toho vyjde tak 35 volných dní. A co tady pořád dělám? Vařím, zaběhnu na náves na malé pivečko a poklábosení, chválím své chlapy za práci,“ libuje si a dodává, že jí například udělali v kuchyni prosklené dveře na zahradu a tam výklenek s kamennými truhlíky, kde má svou mátu, tymián a bazalku.

Přiznává, že se příliš nezdržuje uklízením, protože generální smýčení, kdy vydrhne i dřevěný strop od mušinců, dělá jednou za rok. „Jsem ve znamení Panny, takže když se do něčeho dám, musí to být fakt pořádně,“ říká.

Když se opět halasně pozdraví s dalšími procházejícími lidmi, ptám se, jakým přínosem je tady pro sousedy zase ona. „Je pro mě čest, když mě starostka Helenka Sosnová požádá, abych moderovala nějaké akce. Teď tady 17. července měli evropskou komisi, protože Cehnice získaly Zelenou stuhu a byly za Česko vybrané do soutěže Rozkvetlá sídla Evropy,“ poznamenává.

A když se místní rozhodli, že před tou komisí sehrají vlastní hudební vystoupení, při němž na playback a nalíčení zpívali jako světové hvězdy, nesměla u toho Valérie Zawadská chybět. „Hraju v různých divadlech a představeních, ale tahle akce v Cehnicích mě fakt vzala. Mohli si pozvat profesionály, místo cizího peří se však pochlubili vlastním. Jsem moc ráda, že nás tady vzali mezi sebe.“