Valérie Zawadská

 
 
 
Valérie Zawadská: "Já a letuškou? Nikdy!"
Deštník otvírám leda v dešti!
(časopis Glanc č.1, čtvrtek 10.ledna 2008)
 
 
 
 
 
Klikni pro větší obrázek v novém okně.
Namlouvá komentáře k pořadu Letecké katastrofy a někdy ji příběhy tak rozhodí, že přijdou slzy. "Musím poprosit o přerušení a jít se vyplakat," říká Valérie Zawadská.
 
 
Jaký máte vztah k létání?
 
  Své lety bych mohla spočítat na prstech jedné ruky, ale nebojím se. Neodradily mě ani dokumentární rekonstrukce. Stoprocentně ovšem vím, že bych nikdy nechtěla lítat jako Ikaros... Mimochodem, můj syn (tehdy dvouletý) se poprvé bál jít v letadle na záchod. Přesvědčila jsem ho až poté, co viděl, že další čtyři děti taky chodí a ve zdraví se vracejí.  
     
  Kdy jste seděla v letadle poprvé?  
  V sedmnácti. Maminka chtěla, abychom se sestrou všechno poznaly, a zaplatila nám zájezd do Bulharska. Bylo to docela povedené. Ani mi tenkrát nedošlo, že by se mohlo něco stát.  
     
  Mezi holčičí sny patří být letuškou. Napadlo vás to?  
  Nikdy! Možná proto, že jsem měla do 18 let nadváhu a letušky jsou krásné, vzdělané a šarmantní mladé dámy.  
     
  Nelákalo by vás podívat se za kapitánem do kabiny?  
  To už mám za sebou. Ve druhém ročníku na DAMU jsem jela s profesorkou uměleckého přednesu Janou Andresíkovou na recitační soutěž do Petrohradu. Jana byla hodně populární, seznámila se s kapitánem a ten nás do kabiny pozval.Dneska už by se nám to asi nepovedlo. Bezpečnost se zpřísnila.  
     
  Zažila jste v letadle nějaké pořádné vzrušení?  
  Naštěstí ne. Mimo Mimo zmíněnou návštěvu kokpitu jsem si na dětském dnu ve Skutči mohla vychutnat vyhlídkový let nad Pardubicemi. Úžasný zážitek!  Dokonce jsem si zkusila na chvíli řídit malé čtyřmístné letadlo. Zhoupnul se mi žaludek. A taky jsem si uvědomila, jak musí mít pilot citlivou ruku. Pak už jsem radši jen seděla vedle něho a kochala se krajinou.  
     
  A už jste někdy řešila na letišti fakt prekérní situaci?  
  Před 12 lety jsem na muži vydyndala týdenní dovolenou v Řecku. Na letiště jsem přijela o půlnoci, startovat se mělo asi za dvacet minut. Dala jsem si panáka, abych se před letem uklidnila, a vyrazila k odbavovací přepážce. Tam mi sdělili, že mám neplatný pas. Cestou domů jsem plakala. Cestovka mi naštěstí vyšla vstříc a letěla jsem o 14 dní později.  
     
  Jak byste se chovala v případě poruchy letadla?  
  Letět sama, snad bych nepanikařila. Nedovedu ale odhadnout, jak bych se chovala, kdyby na palubě byly moje děti. Raději na to nemyslím. Miluju citáty a jeden říká: "Deštník otvírám, až když začne pršet."  
     
  Jste cestovatelka, nebo spíš patriot?  
  Myslím, že jsem se najezdila dost. Dneska už mám ráda svoje zázemí a domov, kde se cítím nejlépe. Rozhodně je mi to milejší než vybalování kufrů.  
     
     
 
   
Rozhovor vedl Jiří Nedvídek

>>

 
 
 
 
 
 
 
 
www.iglanc.cz
 
 
 
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   

http://www.valeriezawadska.eu

 

Zavřít okno.

Copyright © Valérie & R K K, Design by R K K.