Valérie Zawadská  
 
   Novinky
   Divadlo
   Film
   Televize
   Dabing
   Rozhlas
   Fotoalbum
   Životopis
   Kontakt
   Linky
   e-mail
   Zpět
   Home

 

 

logo V Z

Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

  Rozhovory:

Generace20  8/2013

 
 
 
 

 

 

   Valérie  Zawadská:  Práce  v  dabingu  byla  dříve  mnohem
  pečlivější, Magazín studentů VOŠP - Generace20 (8. 11. 2013)

 

Klikni pro větší obrázek v novém okně.
Hlas     Valérie     Zawadské    (55)   je
rozpoznatelný    na   první  poslech.  K
dabingu  se dostala v roce 1979 během
studia  v  prvním  ročníku  na Umělecké
divadelní   akademii   múzických  umění
v Praze. Pod svá křídla si ji tehdy vzala
  režisérka  Olga  Walló.  Jak  herečka  sama  říká,  i  když  se dnes už
  dabingem uživit nedá, je to její srdeční záležitost.
   
  Dabingu  se  věnujete  už  přes  třicet  let.  Na  kterou  postavu ráda
  vzpomínáte?
  Rozhodně na Jill z filmu Tenkrát na západě, kterou hrála Claudie
  Cardinálová. Tím se odstartovala moje dabingová kariéra. Tvůrcům
  se podařilo natočit úžasný snímek. Skvělá režie, hudba i herecké
  obsazení. Já měla díky režisérce Olze Walló tu čest podílet se na
  českém znění. Od té doby diváci začali vnímat můj hlas.
   
  Právě režisérka Olga Walló má velkou zásluhu na vaší dabingové
  kariéře…
  Přesně tak. Ale vše způsobila v prvním ročníku na DAMU herečka a
  profesorka Jana Andresíková. Vzala nás na Kavčí hory do České
  televize právě k Olze Walló, abychom si zkusili křoví, což je v dabingu
  ten dav v okolí. Herci mají za úkol pokrýt svými hlasy některé typy
  v tom davu. Posléze si Olga Walló vytáhla několik studentů, kterým
  svěřovala nejdříve malé roličky, pak větší, střední až i hlavní. Právě
  u ní jsem se dabing učila.
   
  Dá se to vůbec naučit?
  Myslím, že ano. Ovšem pokud k tomu má člověk předpoklady. Tím
  myslím dobrou artikulaci, schopnost pochopit jakou postavu člověk
  namlouvá a především musí mít chuť to dělat. Já si pokaždé
  vzpomenu na paní Stellu Zázvorkovou, se kterou jsem měla tu čest
  potkat se na jevišti Divadla ABC. Vždycky říkala: „Valérko, jak to
  děláte, že vy to umíte? Já vlezu do dabingu a já to neumím.“ A já
  jsem jí zase kolikrát odpověděla: „Stellinko jak to děláte? Vy vlezete
  na jeviště a je to tam, a já tam vlezu a nic tam není.“
   
 
Často jste spolupracovala s hercem Miroslavem Moravcem, který vás
  také zasvětil do tajů této práce. Vzpomenete si, co vám třeba radil?
  Byla to nádherná práce. Když jsem se s ním poprvé setkala ve studiu,
  hrozně mě potěšilo a zalichotilo, když mě vzal za ruku a řekl:Tamhle
  se na tu ženskou dívej a nauč se s ní dýchat. To je všechno.  Zní
  to jednoduše. Ale zkuste to, když někdo rodí, nebo když má
  sedmiminutový záchvat smíchu nebo pláče.
   
  Máte nějakého svého následovníka?
  Zatím o tom nevím. I když teď se nacházíme na půdě Mezinárodní
  konzervatoře Praha, kam se nám do výuky podařilo vměstnat práci
  s mikrofonem, práci před kamerou a práci v dabingu. Pokud se nám
  podaří dobudovat studio, tak budu první šťastná kantorka, která
  bude seznamovat studenty s dabingem. Dnes by měl totiž herec
  zvládat daleko víc věcí, než dejme tomu před třiceti lety.
   
  Jak tedy dabing probíhal třiceti lety?
  Dříve ho dělala jen Česká televize nebo filmové studio Barrandov.
  Ta práce byla mnohem pečlivější, podrobnější a zdlouhavější. To
  myslím v nejlepším slova smyslu. Mohli jsme se podívat na celý
  film, měli jsme dopředu k dispozici scénáře a měli jsme možnost
  si to několikrát vyzkoušet.
   
  Jak se to dělá dnes?
  Dostaneme krátkou charakteristiku postavy a jedem. Pravým
  uchem poslouchám originál a levým sebe. Většinou vidím scénář
  až na místě. Nestěžuji si. Ale je to strašně náročné. Pokud vše
  režisér neohlídá, tak je to smůla.
   
  Není to na úkor kvality?
  Je.
   
  Proč se celý ten proces takhle prokrátil?
  Budeme mluvit o penězích, protože o nich to je. Zadavatelé chtějí
  mít film během dvou dnů nadabovaný, upravený a připravený k
  vysílání. Stalo se mi, že jsem přijela do studia v osm ráno a
  odcházela ve tři v noci, protože se to prostě muselo nadabovat.
  Kolikrát ani nevím, když mi volají jestli můžu přijet do studia, co
  budu dabovat.
   
  Co kdyby se vám postava nelíbila? Například to, co říká nebo jak
  se chová. Odmítla byste?
  Tak do téhle situace jsem se nikdy nedostala. Ale stalo se mi, že
  jsem přijela a najednou koukám, že namlouvám nějaký erotický film!
   
  To vám neřekli?
  Ne. Ale je to prostě práce a těch pár vzdechů a čtyři větičky, to
  se dalo zvládnout.
   
  Dá se dabingem uživit?
  Dnes už rozhodně ne.
   
  A dříve to bylo možné?
  To ano. Teď jsou honoráře v průměru asi 16x nižší. Jen pro
  porovnání. Třeba seriál Ženatý se závazky jsem dabovala dva roky.
  Dostala jsem dva a půl tisíce za jeden díl. Za den jsem jich
  nadabovala šest. Je pravda, že nikdy už dabér nedostane žádné
  tantiémy, neboli peníze za reprízy. A zrovna tenhle seriál vysílá
  kdejaká televize. Podle smlouvy sice dostanete nějaké mizivé
  procento za opakování, ale jenom dvakrát. A pak už nikdy víc.
  Dneska za stejnou práci dostanu 100 až 150 korun za jeden díl.
   
  I přesto se mu stále věnujete…
  Ale také hrozně ráda pracuji v rozhlase, kdy herec není vidět a jen
  hlasem musí dokázat tu postavu vytvořit. Ale dabing, to je moje
  srdeční záležitost. Prostě mám svou práci ráda.
   
   
  - Text: Klára Sýkorová -
  - Foto: archiv Valérie Zawadské
   
   
 

>>

 
   
   

www.generace20.cz

 
 
 
 
 

Copyright © Valérie & R K K, Design by R K K.