Oficiální webové
stránky Valérie Zawadské. |
|
|
|
|
|
|
|
Žijí s námi
aneb lidé na Blatensku - Valérie Zawadská |
|
dvouměsíčník Blatensko sobě, živě a nově - svazek obcí Blatenska,
|
|
VII. ročník, č.
33,
(červenec 2013) |
|
 |
Pochází z Moravy,
ale chalupaří v Jižních |
Čechách v
obci Cehnice,
tj. 9 km |
jihovýchodně
od Strakonic.
Předávala |
certifikáty regionální
značky
Prácheňsko. |
Čas letí nebo
Země
se točí rychleji a už to |
bude rok, co
jsme se setkaly
poprvé |
|
|
|
a předběžně jsme se domlouvaly na
rozhovoru do SOBáčka.
V
červnu, |
|
v době pouti v Cehnicích, mi setkání zprostředkovala
starostka obce |
|
Cehnice paní Helena Sosnová. Ale Valérie Zawadská jako |
|
„skorousedlík“ měla pouťovou návštěvu. Vlastně
měla také před |
|
představením. Chvilku jsme si povídaly a než
jsem si mohla něco |
|
poznamenat, byla paní Valérie rozhodnutá: „Víte co, přijeďte v |
|
červenci. To už
budou prázdniny, určitě na tom
budu s časem lépe. |
|
Stihnete uzávěrku? Tak fajn, první víkend v
červenci budu určitě na |
|
chalupě, přijeďte.“ |
|
|
|
První sobotu v červenci byla v Cehnicích svatba, na kterou byla |
|
Valérie
Zawadská pozvána.
Svatba se konala v
obecním areálu
Devět |
|
králů. Obec Cehnice proti obecnímu úřadu koupila stavení a dvůr, |
|
vybudovala obecní areál, společenskou místnost (třeba právě pro |
|
konání svateb,
výstav apod.), zařídila malé infocentrum a
klubovnu. |
|
Přijela jsem
tak akorát, abych si vychutnala tu pohodičku. Krásná a |
|
sympatická nevěsta,
usměvavý
ženich, dobře naladění svatebčané. |
|
Vůbec jim nevadilo, že nepatřím k jejich hostům, ale že mám |
|
domluvenou schůzku s paní
starostkou a paní
Valérií Zawadskou.
Než |
|
jsem stihla říci
dobrý den,
Valérie
Zawadská
se na mě usmála.
Bylo
už |
|
po obřadu a začala
hostina,
načepovala si malé
pivečko a zeptala
se: |
|
„Tak kam si sedneme?
V
klubovně se nesmí kouřit, tam ne. |
|
Zůstaneme venku.“
Jakmile jsme dosedly, zapálila si. |
|
|
|
Otázky, které
jsem si pro
Vás
připravila
a které jste minule
v
rychlosti |
|
pročetla,
sice
s
sebou
mám,
ale zeptám se
na chalupu,
na
obec
a
tak? |
|
„Už
jsem to říkala několikrát.
Když jsme sem přijeli a já viděla chalupu |
|
a dvorek, řekla jsem, že
už jsem tady snad musela
být. Ano, byla. |
|
V září 2005 jsme
chalupu koupili a už zajeden a
půl měsíce jsme tu |
|
poprvé přespali. Je to tu úžasné. Jsem vlastně
taky ze vsi, i když mě |
|
profese
zanesla
do
Prahy.
Cítím se tu
dobře
a
jsem ráda,
že
mě
tu lidé |
|
přijali a
považují
mne, alespoň doufám, za svou.
Nejen, že tu s nimi |
|
jsem a chalupaříme si tady. My tu s nimi žijeme.
Když dostanu |
|
pozvání
na akci,
jakou je místní
svatba, je to pro
čest.
Dnešní svatba |
|
je opravdu citový zážitek i pro mne.
Mám
radost i z těch obyčejných, |
|
každodenních radostí a lidských okamžiků.
(A
na
slovo
´lidských´
dala |
|
Valérie Zawadská zvláštní, procítěný důraz, v očích zajiskřila radost |
|
a současně sentiment.) Snad jsem tu zapadla a neprudím. Cítím se |
|
velmi dobře,
vnímám
to
propojení s lidmi tady.
Dělá mi radost být
tady |
|
a
být součástí obce.“ |
|
|
|
Valérie se
nevěřícně podívá
do
mých
|
poznámek, snažím se
jí vysvětlit, že
bych |
z diktafonu asi
těžko něco přepsala.
Tak |
soucitně prohlásí:
„To
bych nepřečetla.“ |
Odpovím něco v tom
smyslu, že to je ´můj |
těsnopis´,
zkratky, které jsem si časem |
vyzkoušela
ve
škole
a
na
které jsem
zvyklá. |
|
Pro obce a neziskové
organizace
|
z nejbližšího okolí Cehnic velmi
často |
moderujete
společenské akce. Je vidět,
že |
|
 |
|
|
Vám kraj přirostl k
srdci. Co Vás čeká v nejbližší době? |
|
„Mám
to
tu opravdu ráda,
to už jsem říkala.
Většina lidí si
myslí, že v |
|
létě
mají herci
dva měsíce volno. To není tak úplně pravda. Jsou sice |
|
divadelní a školní prázdniny, taky
jsem
si myslela, že na tom budu |
|
s časem lépe. Jak
už to bývá, jeden míní, okolnosti mění. Jsou přeci |
|
různé letní festivaly, kulturní akce a … to bych toho vyjmenovala. |
|
Zkouším a hlavně
si potřebuji odpočinout a dát si dohromady |
|
zdravíčko. Bolelo
mě v krku, zalehly
mi
uši.
Byla
jsem
nucena
navštívit |
|
ve Strakonicích
paní
doktorku Alenku Šmitmajerovou, ona je skvělá. |
|
Ještě jdu příští
týden na kontrolu. |
|
Takže se učím
texty.
Týden
před mými narozeninami tedy 12. září |
|
budu mít premiéru.
Monodrama
´Mobil
story´
režíruje Marie
Lorencová, |
|
dramaturgie
Marie
Procházková. Tři a půl roku jsem ne divadlo, je to |
|
opravdu
náročné.
Učím se klasicky a třeba se i přistihnu, jak si sama |
|
mluvím nahlas.
Legrační to musí
být
třeba v tramvaji nebo metru. |
|
Mobil
story je
příběh ženy, která se stane dobrovolně bezdomovkyní. |
|
Anna není klasická
´houmlesačka´
-
je to jen
človíček, který se ztratil |
|
v oficiální společnosti.
Tak se
uchýlila
do
meziprostoru, kam na ni |
|
tato společnost
nedosáhne. Je to neuvěřitelně komunikativní žena, |
|
plná lidskosti a chápavosti a neschází ji ani humor i schopnost |
|
pojmenovávat
realitu s ironickým až satirickým nadhledem. Její |
|
osamělost oživují mobilní telefony - její ´děťátka´, její ´miláčci´, |
|
kterými ji zásobí
přátelé z příležitostných kapesních krádeží. S mobily |
|
prožívá svá dobrodružství. Například jeden z mobilů patřil původně |
|
majitelce
Seznamovací
agentury,
a ten je také
terčem jejích
legrácek |
|
až do chvíle, kdy
narazí na seriózního zájemce o seznámení. Anna si |
|
se svými
´děťátky´, dokud nejsou zablokovány, opravdu užívá. |
|
Balamutí
s lehkou hravostí
jako eskamotér lidi na druhé straně
signálu |
|
až do chvíle … víc
prozrazovat nebudu, přijďte se podívat. Druhou |
|
částí představení
je monodrama pro Pavla Nového. |
|
V nejbližší době,
ale to čtenáři nestihnou, tak pište v minulém čase – |
|
11.
července budu číst
–
tedy četla jsem v
cyklu
Třeboňská
nokturna |
|
texty Karola
Wojtyly (ano, papeže
Jana Pavla II.) ´Zamyšlení´ za |
|
doprovodu
Komorního orchestru Krumlov. Další
text
´Modlitba pro |
|
Zuzanu Navarovou´
napsal pan profesor Jiří Hlaváč. Úžasné. Profesor |
|
Hlaváč také zahrál na klarinet, učí na
Hudební
fakultě Akademie |
|
múzických umění
právě hru klarinet.“ |
|
|
|
Zima byla dlouhá,
přehoupla
se vlastně skoro do léta. Co na to Vy, |
|
Vaše chalupa a
zahrada? |
|
„Mám si snad stěžovat? To dělají všichni, na teplo a na zimu, na |
|
sluníčko,
na déšť.
To mě nerozhází.
Buďme rádi, že
tady můžeme být. |
|
 |
A
večer
budeme grilovat!“ Zapálí si další |
cigaretu, dopije pivečko. Zvedne se |
a
sama si dojde pro další. Paní starostka |
Cehnic se nabídne, že ji
tam dojde. |
„Přeci
nejsem neschopná se sama |
obsloužit. Nemám ráda lidi s nosem |
nahoru.“ |
Přijde jedna z hostitelek, přinese paní |
|
|
|
Valérii a mně něco
na ochutnání. Poděkujeme. |
|
„Jé, naložené kukuřice na kyselo. Ty mám ráda.“ |
|
|
|
Povídáme si jen
tak, Valérie umí navodit pohodovou a klidnou |
|
atmosféru. Kolem
chodí svatebčané, srdečně se zdraví. |
|
„Můžeme se pak spolu vyfotit?“ Ptají se a Valérie s úsměvem
říká: |
|
„Samozřejmě.“ |
|
Tak to si nemohu nechat ujít, vyfotím je také. Samozřejmě také |
|
požádám o společné
foto. |
|
|
|
Vy
jste recitovala
už jako žačka základní školy. Proč lidé dnes nemají |
|
čas na poezii? |
|
„Ba ne, recitovala jsem už v mateřské škole. Stejně
jako
skoro |
|
všechny děti. Navíc ale jsem básničky a poezii milovala a miluju |
|
dodnes. První
soutěž jsem vyhrála už v deseti letech, recitovala jsem |
|
Lidické ženy. Ona poezie má svou logiku. Lidi si neumějí na poezii |
|
udělat čas. Je to jejich rozhodnutí, všechno je otázka vnitřního |
|
rozhodnutí. Když
si chci něco přečíst, tak si čas najdu, že.“ |
|
|
|
Kdo byl Vaším
vzorem v herectví a kdo v přednesu poezie?
|
|
„Věra Galatíková. Ve všem, v divadle, herectví, ve filmu,
dabingu i v |
|
občasném životě.“ Pak se
Valérie krátce zamyslí: „To vlastně nikdy |
|
neříkám.“ A věnuje
Věře Galatíkové malou
vzpomínku. |
|
|
|
Učíte mladé herce
na soukromé škole Mezinárodní konzervatoři v |
|
Praze, kde jste
vedoucí hereckého oddělení. |
|
„To je kapitola sama o sobě, to by byl rozhovor na pár stran.“ |
|
|
|
Jak zkoušíte? Jste
přísná? Jaké dáváte otázky? |
|
„Přísná? Ne, přiměřeně náročná. Otázky dávám,
ne těžké ani moc |
|
lehké. Čekám, co řeknou, a chci, aby odpovídali podle sebe, podle |
|
svých schopností.
Ať používají svůj rozum, ať odpovídají za sebe. |
|
 |
Nechci,
aby
jen něco |
papouškovali nebo |
říkali to, o
čem si |
myslí, že chci slyšet. |
Jsou už téměř dospělí |
a jsou svéprávní.“ |
|
Čeština je velmi |
bohatý jazyk,
občas |
se mi
zdá, že se
mezi |
lidmi
vytrácí
ta |
|
|
|
kultivovanost
jazyka. Neztrácí se vztah k
rodnému jazyku? Jak ho |
|
učíte mladé herce
používat? |
|
„Nesnáším všechny ty amerikanismy, rusismy a nevím jaké ještě – |
|
ismy. Čeština, ať už spisovná nebo hovorová, je nádherná. Nemám |
|
ráda lidi, kteří
ji ´przní´ a komolí. A
v herectví
je důležité umět |
|
používat řeč. Využít bohatost a krásu jazyka. Tak jak si myslíte, že |
|
ji tedy učím? To
je snad jasné!“ |
|
|
|
Pro úplnost musím
uvést, že
Valérie
dlouhodobě spolupracuje |
|
s Univerzitou
Karlovou - Ústavem jazykové a odborné přípravy. |
|
Studentům češtiny jako cizího jazyka zprostředkovává na vysoké |
|
profesionální úrovni
krásu českého jazyka v poezii i próze klasiků. |
|
|
|
Vím, že
ráda čtete
detektivky.
Sledujete
detektivky v
televizi?
Kterým |
|
dáváte přednost? Myslím tedy, zda
českým
např. klasice s panem |
|
Marvanem v Hříšných lidech města pražského nebo detektivky |
|
režiséra
Dušana Kleina? |
|
„Ano, miluji detektivky. Čtu, sleduji děj, soustředím se
na příběh |
|
a vlastně si tím
vyčistím hlavu. Nejraději mám ty naše.“ |
|
|
|
Hrála jste v
nějaké detektivce? |
|
„Hrála jsem se
Stellou Zázvorkou v divadle ABC v představení Vražda |
|
na faře. Od Agathy
Christie, poprvé v té hře vystupuje slečna |
|
Marplová.“ |
|
|
|
Jakou knihu máte
na nočním stolku pořád po ruce nebo ke které knize |
|
nebo autorovi se
ráda vracíte? |
|
„Předně, nemám žádný noční stolek.
Ani doma, ani na chalupě. Na |
|
chalupě mám jen
takový stoleček, starý, který jsem si přetřela |
|
a místo ubrusu na
něj dala záclonu. Knihu – podle nálady. Nyní mám |
|
na stolečku text nové hry Mobil story.
Nejraději mám poezii Jana |
|
Skácela a
Oldřicha Mikuláška, Mariny Cvetajevové a Anny |
|
Achmatovové.“ |
|
|
|
Jste narozena ve znamení Panny, která je – jak jsem si našla na |
|
„chytrých
internetových stránkách“ – obdařena pečlivostí, logickým |
|
myšlením a
trpělivostí. Je pracovitá a má velký smysl pro detail. Je
to |
|
spíš realista než snílek, stojí nohama pevně na zemi. Má sklon k |
|
perfekcionismu a k
věcem se staví
kriticky.
Žena
narozená pod
vládou |
|
Panny je pevně
ukotvená
v realitě, ale v srdci má sny, kterým věří |
|
a jde za nimi. Je
to dáma, která vždy působí důstojně a své emoce si |
|
nechává pro sebe.
Je
symbolem spolehlivosti, zrodu a uskutečnění. |
|
Veškeré cesty k výšinám začínají na Zemi. Co z toho Vám pomáhá |
|
v
životě?
Co
naopak může komplikovat učit se novou roli, učit mladé |
|
herecké naděje?
Když čtu charakteristiku ženy, narozené ve znamení |
|
Panny, kroutí paní
Valérie hlavou a usmívá se. |
|
„To já vůbec nevím a vlastně
to ani nečtu. Ale zní to dobře. Moc |
|
tomu nevěřím. Když jedu v Praze tramvají nebo metrem, kupím si |
|
třeba Blesk nebo nějaký jiný noviny. Abych nemusela koukat ven a |
|
kolem
sebe. Čtu si
třeba právě ty jejich horoskopy a dobře se bavím. |
|
Jak se tam píše,
že – dnes potkáte muže svých snů …. Jsme spolu |
|
s
Romanem, no na
podzim to bude dvacet let, takže to je muž mých |
|
snů. Nebo čtu – dnes si dávejte pozor na
finance … ale sestra |
|
potřebovala půjčit,
tam se přeci nemusím bát o své finance. Sleduji, |
|
jak to někdo bere
vážně a nepřemýšlí o tom. To mě baví a bavím se, |
|
jak
´někoho´
potkám. Ale znám jednu paní z Brna, která mi před lety |
|
sepsala na základě data, místa a hodiny
narození, co mě čeká a |
|
nemine. Není to
horoskop, jsou to poznámky v sešitu.
Občas se k
nim |
|
vrátím, zalistuji
a
pročtu si, co napsala. Něco se plní, ale nemusí to |
|
být vždy pravda.
Něco vyšlo a něco ne, je to život.“ |
|
|
|
Máte manžela a dva
velké syny, Janovi je již osmnáct a Romanovi |
|
patnáct (toto
letí, že?). Když
mluvíte o své rodině, vždy mluvíte o |
|
svých chlapech. |
|
„Nejprve musím uvést na pravou
míru – nejsem vdaná a vdávat se |
|
nebudu. I když je
to krásné. Pořídili jsme si dva syny a chalupu. Mohu |
|
teď říkat, že mám
tři chlapy v chalupě.“ |
|
|
|
Podívá se na
hodinky, a
s
lehkým úsměvem
praví: „Moment,
musím jim |
|
zavolat. Syn
přijel
s kamarády na
chalupu a ještě jsem jim slíbila,
že |
|
něco dobrého uvařím – knedlo,
zelo a k tomu mrtvý ptáky (to jsou |
|
pečená kuřata).“
Zasmějeme
se a slyším, jak s do telefonu ptá, zda |
|
už mají hotové
zelí, knedlíky že přijde udělat za chvilku.
„Nesmí být
na |
|
mně závislí. A
taky se ženy musí nechat trochu rozmazlovat, že.“ |
|
|
|
Tak ještě na závěr se zeptám v souvislosti s regionální značkou |
|
Prácheňsko, kterou
jste podpořila a vlastně pořád podporujete, |
|
vybrala jste něco
z těch mnoha výrobků? |
|
„Ti lidé jsou nesmírně šikovní. Ale kam to všechno dát? Dejte do |
|
uvozovek, že jsem
´ulítlá´ na slony. Sbírám slony, mám
jich na |
|
sedmnáct set. Ani
jednoho jsem si nekoupila, darovaní prý nosí více |
|
štěstí. Tak pro
štěstí.“ |
|
Děkuji za Váš čas,
děkuji za rozhovor a brzy na viděnou |
|
|
|
|
|
- Text a foto: Radka Vokrojová - |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
www.blatensko.cz |
|
|
|
|
|