Už v mateřské škole jsem se ráda předváděla a byla jsem schopná se naučit jednoduché říkanky a básničky. Na základní škole jsem se sestrou Aničkou působila v pěveckém a tanečním kroužku, ale tanečky nebyly má silná stránka a tak jsem se stala konferenciérkou, zúčastňovala jsem se recitačních soutěží a pak už byl jen krůček k amatérskému divadlu.

Proč jste se jím začala zabývat?
Měla jsem štěstí na učitele, spíše učitelky, které nás podporovaly, byla to vlastně i jejich vizitka. V Loučné nad Desnou, kde jsem od devíti let vyrůstala, byly dva divadelní spolky.

Chtěla jsem být vidět a přestože jsem začínala za paravánem s maňáskem na ruce, podařilo se mi přesvědčit pana režiséra, abychom hráli činohru. Mou první rolí byl král v pohádce Boženy Němcové Sůl nad zlato.

Získala jste tím nějaké důležité zkušenosti a přátele?
Protože jsme nazkoušeli další pohádku - byla to Popelka, kde jsem hrála macechu - začali se o mě zajímat v „dospěláckém“ souboru a dostala jsem příležitost nazkoušet s nimi Haničku v Jiráskově Lucerně. A protože to vše pro mě bylo málo, tak jsme s dalšími mladými založili svůj soubor. Už jsem byla Thálií tak lapena, že když se naskytla možnost absolvovat kurz režie, okamžitě jsem toho využila. Režírovala jsem hru Dva muži v šachu Miroslava Horníčka a hrála pochopitelně hlavní roli. Ta drzost mládí mě dodneška nepřestává udivovat. Ale bylo to nádherné období, všichni jsme si fandili a pomáhali.

Co vám amatérské divadlo přineslo pro vaši budoucí profesi?
Díky zkušenosti v amatérských souborech v Loučné nad Desnou jsem nezaváhala ani na gymnáziu v Šumperku a se spolužačkami jsme založily Divadlo malých forem. Mohla jsem zužitkovat zkušenosti z divadla, ale i přednesu poezie. Jezdila jsem nejen na Jiráskův Hronov, ale také na soutěže v uměleckého přednesu do Prostějova nebo Valašského Meziříčí. Dodnes mám spoustu kamarádů, na které se nedá zapomenout a čerpám z energie mládí a soudržnosti. Chtěli jsme pracovat a nic jsme si nezáviděli.

Co přejete Týdnu uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby a co účastníkům, kteří se přihlásí?
Škoda, že je to jen týden! Přeju vám, aby vám Můzy byly nakloněny a vaše láska k divadlu, k umění byla silná. Jak říká klasik „Milujte divadlo v sobě a ne sebe v divadle.“ Zlomte vaz!

>>