|
Nejoblíbenější dabingová herečka má doma řadu ocenění, která získala
nejen v anketě Týtý, ale také v Přelouči, kde se vyhlašuje cena
Františka Filipovského. Jenže Valérie Zawadská není jen hlas
propůjčovaný zahraničním hercům, na svém kontě má i řadu úspěšných
rolí v televizních filmech a v divadle. |
|
|
|
|
|
|
Před
dvěma lety se Valérie Zawadská stala dokonce absolutní vítězkou ankety
Týtý. Na tuto chvíli ráda vzpomíná. „Jen půl hodiny předtím jsem
přebrala třetí zrcadlo jako nejoblíbenější hlas v ženské kategorii. V
Přelouči Františka Filipovského byla také kategorie nejoblíbenější
dabingový hlas a tady jsem měla tu čest získat cenu třikrát. Přede
mnou ji v nultém ročníku dostala Věra Galatíková, která je můj
obrovský vzor,“ připomíná. V současné době se chystá na dabování
nového seriálu pro televizi Prima. Původně měla pracovat hned na dvou
seriálech zároveň, což nakonec nevyšlo. „Když režisér jednoho seriálu
zjistil, že mě oslovil i režisér toho druhého, řekl, že můžu být jen v
jednom. To se mi stalo poprvé, proč to tak je, nevím,“ přemýšlí nad
nezvyklou podmínkou herečka. „Dostala jsem také nabídku na malou
pěknou roličku do televizního filmu I ve smrti sami v režii Dušana
Kleina. Když jsem četla scénář, okamžitě se mi vybavila práce na
seriálu Tři králové s Karlem Kachyňou, kde jsem hrála fotografku,
která jednoho z hrdinů ukrývá před gestapem. Nádherná práce... A
nabídka pana režiséra mě přinutila učinit ponovoroční předsevzetí:
zase si trošku spravit figuru, kamera přidává kila... |
|
|
|
|
|
|
Hra na kovboje
Boj s
časem zvládá Valérie Zawadská bez problémů díky svému muži, hudebníku
Romanu Křížovi, který je stále ještě s dětmi na mateřské dovolené.
„Odpadá nám shánění tet na hlídání, což je výhoda. Když je úplně
nejhůř a muž jede točit muziku, povoláme babičku z Vimperka. Ta je
skvostná, stačí jí zavolat v neděli večer a ona je v pondělí ráno už u
nás,“ pochvaluje si. Nikdy neměla pocit, že by jí něco uteklo, když
nebyla s dětmi doma ona sama. Od roku 1994 je totiž na volné noze a
nabídky na práci se snaží zkoordinovat tak, aby byla co nejvíce se
syny. „Ne vždy to jde, navíc se těším do práce, že si od nich
odpočinu, a naopak z práce se těším na ně. Teď jsem zrovna prožila
nádherný víkend, kdy jsem s dětmi, se svou kamarádkou a jejím
šestiletým synem dva dny lítala po sídlišti a hrála si na indiány a na
kovboje. Myslím, že kdyby nás někdo natočil skrytou kamerou, měl by
pocit, že jsme se všichni zbláznili a ptal by se, proč se ty dvě
ženské plazí v křoví...,“ směje se. V menšině si doma nepřipadá, jen
se častěji musí chovat spíš jako kluk než jako holka. Byla by také
ráda, kdyby mohla říkat, že má tři chlapy v chalupě. „Můj sen je totiž
mít baráček. Kluci třeba chtějí pejska. Jenže já jsem z dědiny a
nechci, aby pes byl zavřený v paneláku. Děti to zatím chápou, ještě mě
neprosí na kolenou, jako když si chtějí pustit počítač. To pak jsou
komedianti schopní klečet se sepnutýma ručičkama jako malí andělíčci a
žadonit: Maminečko zlatá, prosím tě, pusť nám počítač!“ vypráví, jak
si s ní její malí „chlapi“ dokážou poradit. |
|
|
|
|
|
Vlaštovka pro radost
Když se Valérie Zawadská zamýšlí nad tím, čím jí udělaly děti
největší radost, bez váhání říká, že samozřejmě tím, že jsou.
„Nejhezčí je, když udělají něco, co člověk nečeká. Třeba Honzík,
který už chodí do druhé třídy, mi dal papír a řekl: To jsem ti
napsal ve škole. Byla to složená vlaštovka, na ní byla
namalovaná srdíčka, sluníčka, kytičky a slon, což je moje
nejoblíbenější zvíře. A pod tím bylo: Milované mamince, mám tě
rád, Honzík. Nebo mi Románek namaloval kytičku a dal mi ji s
tím, že je jen pro mě a nikomu ji nemám dávat,“ s dojetím
vzpomíná. Překvapení od dětí ovšem bývají různá a mladší syn jí
jedno přichystal před dvěma lety. „Já dětem před spaním čtu a
tatínek jim zpívá. Před časem jsem dětem večer zhasla a řekla:
Pojďte, zazpíváme si na dobrou noc. Dvouapůlletý Románek mi
tehdy dal prstíčky na pusu a řekl: Mlč, tatínek zpívá líp, ty
čti! Od té doby jim moc nezpívám, jen když pějeme všichni. Ale
až mi muž napíše písničky, které mi slíbil, tak je určitě
nahraju,“ slibuje si herečka.
Není novinář jako novinář |
|
|
Když Valérie Zawadská dělá rozhovor, má někdy chuť sama se
novinářů na něco zeptat. „Zajímá mě, jak žije ta ženská, co mě
zpovídá. Zajímá ji to, nač se mě ptá? Nebo jen dělá svou
profesi? Novináře totiž rozlišuji, s některými se ráda setkám, s
jinými je to jen povinnost. Za těch pár let, co mě oslovují, si
je trochu pamatuji. Občas se také stane, že v některých novinách
vyjde to, co jsem vůbec neřekla,“ shrnuje na závěr svou
zkušenost se světem médií Valérie Zawadská. |
|
|
|