ROZHOVOR IMPULS - 3/03
Vážím si ocenění diváků
"Když je práce v dagingu krásná, pak budu tvrdit, že teď se mi daří, teď je to ono. A naopak, když dostanu krásnou příležitost v rozhlase, zase se mi víc líbí tam."
Šest cen TýTý a tři ceny Františka Filipovského za nejoblíbenější ženský hlas v dabingu – to je bilance, kterou si k dnešnímu datu připisuje naše nejznámější dabérka Valérie Zawadská. Pro dabing se rozhodla po prvních zkušenostech na DAMU a hned zpočátku bylo jasné, že tahle volba byla šťastná. Opravdovou slávu si vydobyla v posledních letech, kdy svůj hlas mimo jiné propůjčila Alexis v seriálu Dynastie či Peggy Bundové v sitcomu Ženatý se závazky.
Jakou cenu mají pro Vás divácká ocenění typu TýTý. Nekalí trochu radost diskuse, které se okolo nich poslední dobou točí?
Já jsem ráda, že tyto soutěže nebo ankety jsou. Kde jinak by se člověk dozvěděl, že svoji práci dělá dobře a kdo jiný než divák to ocení,? Jak se ostatně dozvědět o své o své takzvané popularitě. Na jednu stranu. Na druhou stranu, jestli můžu použít přísloví – kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, tak vždycky se najdou rýpalové, kteří budou tvrdit, že něco je zmanipulováno nebo, že lidi jsou líní, a tak už automaticky píšou, že komentátor je jenom Poulíček, zpěvák je jenom Gott, a tak dál. Ale to přeci záleží všechno jenom na lidech a já jsem ráda, že tento národ je hravý a ochotný do těchhle soutěží jít. Mně taková cena teda hrozně lichotí.
Nedávno tomu bylo devět let, co jste se jako herečka osamostatnila a vyměnila jste angažmá v divadle za „volnou nohu“. Nelitujete toho?
Já bych použila takovou metaforu: Myslím si, že herectví je otročina služebná - jsme totiž závislí na tom, kdo si nás obsadí, do čeho nás obsadí, jakou práci nám dá. Nesvoboda svobodného povolání souvisí i s tou v angažmá – hledáte na předtištěném fermanu jestli jste na obsazení nebo nejste, a když tam jste, tak co vás potká za velkou, malou, střední, nejmenší a jakou roli. Na druhou stranu si můžu vybrat a říci ne - promiňte teď mám prázdniny, teď jedu s dětmi na 14 dnů k moři. To bych si v divadle dovolit nemohla.
A zápor?
Ta nejistota jestli budu mít práci. Jistota v angažmá je ta, že máte měsíční gáži a máte tak na chleba a na mlíko. Tady nikdy nemám jistotu, že každý měsíc vydělám stejně. Na druhou stranu je v tom veliká svoboda, a ta je možná důležitější než jistota, že na chleba a na mlíko bude.
Když už jsme u rozdílů – jaké jsou mezi klasickým herectvím a dabingem?
Já si nemyslím, že by byl nějak zásadní rozdíl mezi prací herce a dabéra. Ostatně nedá se dokonce paušalizovat herectví jako takové. Ani před kamerou nemohu použít stejné výrazové prostředky jako například v divadle. V dabingu, potažmo v rozhlase se ale musí herec daleko víc snažit, aby nebyl falešný,má k dispozici jen ten svůj hlas…a taky nesmíte breptat. Když k tomu dojde v divadle, tak je tam řada kolegů, kteří mu pomohou a divák má šanci vnímat všechno – špatný tón hlasu dokreslí pohyb, mimika. V dabingu nebo ještě více v rozhlase, kde vytvářím novou postavu se musím snažit daleko víc – tam si falešný tón prostě nemůžu dovolit. To si neumíte představit kolikrát jsem vzteklá, že se mi nedaří naplnit představu svoji ani režiséra, protože je mi ten hlas najednou l málo, potřebovala bych gesto, výraz, oči, pohled.
Takže je těžší rozhlasová práce než dabing?
To takhle rozhodně nelze říct. V rozhlase sice vytváříte novou postavu, ale zase se nemusíte úplně přesně vejít do pevné šablony – každá role má několik variací, jak ji ztvárnit. V dabingu propůjčujete hlas už hotové roli - někomu koho ve finále divák vidí na obrazovce nebo na filmovém plátně. Můžete tak tomu herci pomoct nebo mu taky strašně ublížit.
Co je Vám bližší – ztvárnit nebo vytvořit rozhlasovou roli nebo dabovat?
Když je práce v dabingu krásná, tak budu tvrdit, teď se mi daří, teď je to ono a naopak, když dostanu krásnou příležitost v rozhlase, tak se mi zase víc líbí tam.
Jak vlastně probíhá příprava na dabing – kolikrát musíte předtím vidět kus, který dabujete?
Žádná podmínka vidět film dopředu neexistuje. Dokonce u takových těch venezuelských telenovel si to ani nedokážu představit – představte si stopadesátidílný seriál, který se vysílá několikrát v týdnu – to by bylo na zbláznění. Na druhou stranu když jde o těžký text, tak to, že se můžu připravit doma, pomůže výrazně zkrátit pozdější práci ve studiu.
Sledujete v televizi filmy, které jste dabovala?
Moc ne – nezbývá čas. Někdy, když mi na nějakém filmu opravdu hodně záleží, tak mi ho manžel natočí, ale většinou pak leží v knihovně….
Co Vás čeká v nejbližší době?
Minulý týden jsem dokončila pro HBO hezký šestadvacetidílný seriál – Strážkyně zákona. Hraji tady šéfku oddělení, která má okolo sebe takový čtyři pěkný baby, policistky, jsou to docela hezké příběhy, pěkně natočené. Pro ČT taky připravuji seriál. Je z lékařského prostředí, a tak jsem se docela bavila tím, jak správně vyartikulovat všechny medicínské termíny - to si člověk zanadává. Těším se na pohádku v České televizi, kde hraji maminku několika dětí a nejstarší z těch chlapců se pochopitelně zamiluje do princezny – bude se jmenovat O drátaříkovi,který snědl hrušku moudrosti a režíruje ji Roman Meluzín. Během prázdnin ještě točím seriál pro Novu, který se jmenuje Pomsta. A aby se mně nezkrátily žíly,jak se říká,tak si budu brousit paměť a učit se v průběhu prázdnin text krásné jednoaktovky WoodyhoAllena.Čeká mně práce v divadle Rokoko na prknech,která znamenají svět.Ale jestli nechcete čekat na tuto premiéru,zajděte do divadla Ungelt,kde hraju v krásné společnosti paní Aleny Vránové a Terezky Brodské v představení Jak vraždili sestru Charlie.
Děkuji za rozhovor
Lenka Šíšová
Copyright © 2003 R K K & Valérie