Tužka a talent Valérie Zawadské - rozhovor z magazínu BM.
|
Její hluboký sametový hlas sluší mnoha světovým hvězdám. Za svou práci sklízí jedno ocenění za druhým. Největší potěšení na ni ale čeká každý den doma. "Mí kluci mají vždycky přednost, protože chci, aby z nich vyrostli slušní lidé," říká Valérie Zawadská. Jaká pracovní nabídka je pro vás nejlákavější? Řeknu omšelé klišé: ta, která znamená příjemnou práci s fajn lidmi. Takovou si naštěstí mohu dopřávat i proto, že jsem už devět let na volné noze. Pokud jde o televizní nebo filmové role, dávám si pozor, aby scénář neobsahoval milostné, případně nahaté scény. Už mi není dvacet a mám jistou mez, ale na druhé straně člověk nemůže být příliš vybíravý, protože nabídek zase tolik není. Nebýt v angažmá je svoboda, ale také nejistota. Jsem matka dvou malých kluků, a tak mám neustále strach, jestli budu mít práci a jestli bude dost peněz. Říká se, že peníze jsou vždycky až na prvním místě, a je to pravda, i když mě můj muž ujišťuje o opaku. Naše profese znamená, že odvedete úspěšnou premiéru v divadle, ale druhý den jste stejně zase zpátky na startovní čáře a znovu se připravujete na další "boj". A ne vždycky je všechno tak růžové, jak by si člověk představoval. |
|||||
 |
Jaká pracovní nabídka je pro vás
nejlákavější? Odmítáte někdy dabingové role? |
||||
| Pravda je, že dabing velice slušně
živí celou naši rodinu. Na druhé straně, když jsem jednou
přišla do studia a zjistila jsem, že mám namlouvat erotický
film, což se mi nikdo neobtěžoval sdělit, dost jsem se
zlobila. Od té doby se vždycky ptám předem, o co jde a s kým
budu pracovat. Jak se na dabing připravujete? Teď jsem zrovna dostala kazetu se Zefirelliho Romeem a Julií. Mám tam nevelkou roli paní Kapuletové, ale herci říkají ty složité Shakespearovy verše jedním dechem a to je potřeba se naučit předem. Je to ovšem nádherná práce. Stane se vám, že si k postavám, které dabujete, vytvoříte nějaký vztah? Samozřejmě, nejsnáze se to přihodí u rolí seriálových, s nimiž žiju delší dobu. Měla jsem ráda Alexis z Dynastie, která mi vlastně přinesla jakousi pofiderní slávu. A pak jsem si samozřejmě oblíbila Peggy Bundovou, která mě navíc všude provází. Nedávno mě třeba číšník v restauraci požádal, abych na něj promluvila jejím hlasem. Tak jsem s radostí zavolala: "Eleeé, kde máš prachy, víš, že já nic nemám!" Takové věci potěší. Co je kromě příjemného hlasu třeba k tomu, aby byl člověk dobrým dabérem? Tužka a talent… Vy se smějete, ale je to tak. Tužka je třeba na podtrhávání v textu a vyznačování pauz. Víte, dabing se zdá být snadný, ale oproti herectví je těžší v tom, že nemáte k dispozici výraz tváře a gesta, musíte si vystačit jen s hlasem. Ve studiu se sice můžete schovat za herce, ale taky mu můžete šíleně ublížit. Jak to, že se dodnes nenašel člověk, který by po Filipovském dobře namluvil Louise de Funese? A že to zkoušeli opravdu skvostní dabéři i velice zruční imitátoři. Pečujete nějak o svůj hlas, když vás tak dobře živí? To je těžká otázka. Na takové zásadně neodpovídám. (smích) Když jsme třeba točili Ženatý se závazky, zavřeli jsme se s Pavlem Zedníčkem do studia a za den jsme nadabovali dvanáct dílů. Před takovouhle akcí je samozřejmě třeba se připravit především psychicky a není možné flámovat do šesti do rána. Jak jste se k dabování vlastně dostala? V roce 1984 jsem se po čtyřech letech rozhodla ukončit angažmá v divadle v Chebu. Když jsem přijela do Prahy, měla jsem první tři měsíce pocit, že nedokážu to, co chci, že jsem totálně na dně a že jsem udělala chybu, když jsem odešla. Všecko bylo hrozné. Po měsících bědování a pláče sama nad sebou jsem si řekla, že něco podniknu. Nemůžete sedět v koutě a plakat. Důležité je vnitřní rozhodnutí aspoň se o něco pokusit. A mně to vyšlo. Říká se, že emancipovaná žena muže odrazuje. Co vy na to? Co to je emancipace? Jsem emancipovaná v tom, že umím vyměnit žárovku nebo přišroubovat vypadlý šroubek u autíčka? Je emancipace to, že chodím do práce a muž je na mateřské? To je přece dohoda. Nejsem silná žena, která si nenechá nic líbit, i když se tak snažím celý život vystupovat. Je to moje obrana. Zároveň je ovšem třeba se chovat slušně. Někdy má člověk chuť vystrčit na někoho holý zadek, ale neudělá to. Dá se pozitivní přístup k životu vypěstovat? Netuším. Je fakt, že když si budu říkat, že přejdu silnici a zajede mě auto nebo mi upadne podpatek, je pravděpodobné, že se tak stane. Ale když se ráno probudím a řeknu si: "Svět je nádherný", ten den může svět být nádherný, třebaže venku třeba padají trakaře. Pomáhá vám někdo s domácností? Ne, proboha! Proč bych si cpala domů cizí lidi? Nemám vilu s dvaceti pokoji a čtyřmi koupelnami. Chci, aby domácnost fungovala, aby děti měly co jíst, aby jim chutnalo, aby si hrály. A to zvládnu sama včetně kola, fotbalu, bruslení nebo hry na indiány. Co ráda vaříte? To, co mají kluci rádi. Naštěstí jsou to zatím velmi jednoduché pokrmy. Nejrychlejší jídlo, které umím, je rajská. Knedlík pochopitelně koupím v obchodě a maso děti nevyžadují. Kdo by se s tím patlal. Jindy udělám špagety nebo buřt guláš, kuřátko peče muž. Co je pro vás v životě největším pokušením? Alkohol, muži, jídlo nebo něco jiného? Vínečko mám ráda, ale není to pro mě žádný těžký svod. Chlapi? Za posledních deset let, co mám svého mužského a dva kluky, jsem nepotkala nikoho, o kom bych si řekla: "To je ale zajímavý chlap!". Určitě spousta takových existuje, ale pro někoho jiného. Velmi těžko ale odolávám jídlu. Někdy je to boj, zvlášť když musím zhubnout tři čtyři kila, abych se vešla do divadelního kostýmu a nestyděla se před lidmi. Chtěla jste někdy změnit image? Myslíte tím, že budu mít zelenou hlavu? Nebo jedno oko červené a druhé modré? Proč? Já mám krásné oči. Jste tedy například proti zásahům plastické chirurgie? V září mi bude pětačtyřicet a pokud mám tzv. naspáno a necítím se ráno příšerně, nemám pocit, že bych něco takového měla dělat. Ale nikomu to nezazlívám, je to každého věc. Takže si myslíte, že pro herečku není důležité, aby dobře vypadala? Jistě, ale před kamerou v mém případě platí: čím jsem ošklivější, tím líp se mi hraje. Loni jsem točila televizní film Kobova garáž, kde jsem měla nádhernou roli ředitelky pasťáku. Oblékli mě do lesácké uniformy, na nohou jsem měla škrpály podražené podkůvkami, aby pořádně klapaly, a k tomu tlusté podkolenky - prostě úžasné. I knír jsem si nechala přimalovat. Leckterá herečka by půvab za ošklivost nevyměnila... Ale já nejsem každá herečka! (smích) |
|||||
|
|
|||||
Valérie Zawadská: |
|||||
|
•
Narozena 19. září
1958 ve Šternberku • Kariéra: absolvovala DAMU, v angažmá v divadle v Chebu, poté v Městských divadlech pražských, nyní je už devět let na volné noze • Divadelní role: např. Jak vraždili sestru Charlie a Je skvělé, když tě má někdo rád v divadle Ungelt • Dabing: např. Alexis v seriálu Dynastie, Peggy v seriálu Ženatý se závazky. Jednou z posledních prací v dabingu je seriál Omerta • Film A Televize: např. Kráva, Tři králové, Zámek v Čechách, Četnické humoresky, Černý slzy. Čeká ji natáčení televizního snímku I ve smrti sami • Rodina: s manželem, muzikantem Romanem "Krokusem" Křížem, má dva syny, čtyřletého Romana a osmiletého Honzu |
|||||
|
|||||
