Hereckými výkony Vás tato komorní inscenace jistě osloví, ba co víc - nadchne, svým pojetím už tak jednoznačně nepůsobí. Hra osciluje na pomezí komedie a tragedie a to, co se tak směšně a pozitivně vyvíjí na začátku, je v druhé polovině degradováno tragičností a krutostí autorovou až na samý vrchol antické tragedie aby bylo vzápětí knokautováno všemi očekávaným a tím pádem trapným happy-endem.

Na jevišti doslova válí Valérie Zawadská v roli čerstvě rozvedené bezdětné herečky, která má naprosto jasno o svém budoucím životě. Ani na okamžik není pochyb, co si její postava zrovna myslí, co ji trápí nebo naopak těší a jak se cítí. Herectví Valérie Zawadské je těžký kalibr profesionalismu na prknech znamenajících svět. Velmi dobře artikuluje (tím je přeci tak známá z dabingových studií) a tím pádem je jí velmi dobře rozumět i ve chvílích, kdy na jevišti křičí, pláče nebo se směje.

Jejím hereckým partnerem je David Prachař, který na mne působil, jako by hrál se skřípnutou plotýnkou. Ano, část toho pesimismu a melancholie měl v roli, ale přesto tam bylo ještě něco, co jeho výkon svazovalo. Ani při děkovačce se neusmál. Jeho postava ovdovělého spisovatele, hledajícího po životní ztrátě novou budoucnost byla zahraná sice dobře, ale příliš mechanicky.

Zato David Matásek v roli jeho staršího bratra společně s Martinou Hudečkovou coby přítelkyní, doslova čiší živočišností a elánem. Jejich postavy jsou těmi, kdo určují tempo inscenace. Pravda, v některých scénách dochází k "humoru za každou cenu" a ne jen na mne tyto etudy působí spíše trapně, ale naštěstí jich tam režisér Petr Hruška zařadil jen pár.

Naopak moc se mi líbila scéna, která znázorňovala dva zcela odlišné byty a díky dobré práci osvětlovačů, bylo vždy za každé situace patrné, ve kterém bytě se zrovna něco děje i když herci tu a tam překročili pomyslnou čáru dělící tento prostor.

V neposlední řadě chválím kostýmy a zejména Martinu Hudečkovou za to s jakou nonšalancí, ba elegancí nocí na sobě zavinuté prostěradlo. Svým držením těla a výrazem obličeje tak dokázala udělat z kusu bílého hadru velkou večerní toaletu.

Hra Druhá kapitola je zajímavým zpestřením v repertoáru pražského Divadla Palace, protože se nejedná o jednoznačnou komedii, v níž se řehtáte od začátku až do konce a právě proto si jistě své příznivce najde. Jste-li mimopražští, vyplatí se Vám sledovat webové stránky divadla: www.divadlopalace.cz protože s touto inscenací čas od času vyjíždějí do měst země české.


"Život je krátký, umění trvalé."


Pavel Klejna