| |
 |
Valérie Zawadská
Martina Kleinová, 7.1.
2005, 12:00 h.
Dnes je naším hostem
královna dabingu a herečka Valérie Zawadská.
Dobrý den.
„Dobrý den a děkuji za ten titul.“
Tak za pár týdnů budete mít opět cenu TýTý…
 |
„Jak to můžete vědět, Haničko? Záleží na divácích, jestli pošlou
hlasy.“
My se ale nebudeme bavit o dabování, protože já vím, že
Vy dnes máte velký den. Dnes večer se premiérově v pražském divadle
Bez zábradlí představíte v inscenaci Druhá kapitola. Já vím, že ta
inscenace je o životě, ale nevím, proč se jmenuje Druhá
kapitola…
„Z jednoduchého důvodu, protože lidé ve středním věku, tedy ve
věku, ve kterém se nachází jak můj partner David Prachař, tak David
Matásek a Martina Hudečková, tak ti kolem čtyřicátého roku svého
věku uvažují o tom, co všechno v životě prošvihli a neprošvihli a co
dál. A pak se stane něco, co jim nastartuje druhou kapitolu jejich
života.“
Co to tak může být?
„Co jiného než láska, která nás v životě žene dál.“
Vy jste už s Davidem Prachařem sehraná dvojice, překvapí
Vás někdy něčím?
„Přímo v tomto představení ano, ale to raději nebudu prozrazovat,
ať se na to raději posluchači přijdou podívat do divadla,
protože to je právě kouzlo okamžiku v divadelních představeních, kdy
se nepřetržitě chechtáte, protože Vám třeba kolega řekne větu úplně
obráceně nebo Vám provedl něco, co Vás dostane na lopatky. Já mám ty
okamžiky ráda a jsem na sebe pyšná, že je zvládnu, přestanu se
chechtat a můžu pokračovat dál.“
Vy hodně cestujete po republice na zájezdová představení.
Je jiné publikum v Praze a někde jinde? Sledujete to?
„Řekla bych, že je to vyvážené. Záleží na tom, jakou má ten večer
publikum náladu a možná by hodně kolegů souhlasilo se mnou, že na
venkově nebo na menších městech naší krásné vlasti lidé reagují
mnohem upřímněji, rychleji a silněji než v Praze, protože pražské
publikum je zhýčkané. Alespoň se to říká. Já ale doufám, že není tak
zhýčkané, aby se jim naše představení nelíbilo.“
Doma máte tři kluky, což je spousta práce. Pomáhají Vám?
Máte nějak rozdělenou práci?
„Já jen musím říct, že nemám
tři děti, ale mám chlapa a dva syny. Pomáhají mi. Před chvilkou jsem
právě přivedla mladšího syna Romana z první třídy a cestou mi
povídal, jaký mají úkol a mají nakreslit, jak pomáhají starým lidem.
A když jsem se zeptala, jak pomáhá, tak řekl, že nijak. A když jsem
se ho ptala, kdo je starý člověk, tak řekl, že například já. Takže
jsem to takhle dostala. Pak tedy začal říkat, že nejsem stará, ale
to je ta dětská upřímnost.“
Valérie, děkuji Vám moc za rozhovor a ať Vám to
večer vyjde.
„Já také děkuji za povídání, čert Vás vem za přání k večernímu
představení a doufám, že se přijdete podívat. Na slyšenou.“
Na
slyšenou. | |
|
|
