Hra Je skvělé, když tě má někdo rád! je vaší dramatickou prvotinou. Jak jste se cítila před jejím uvedením?
Strašně. Za celou dobu přípravy inscenace jsem na zkoušce byla jen dvakrát. Samozřejmě na první a pak na jedné další, protože bylo třeba udělat drobnější změny v textu. Ale jinak jsem se zařekla, že tam chodit nebudu, protože bych s tím v životě nebyla spokojená. Tím samozřejmě nemyslím ani herce, ani režijní pojetí. Ale já sama bych si to asi pořád chtěla překopávat, takže bychom se k žádné premiéře vůbec nedostali. A před premiérou jsem byla nervóznější než kdybych na tom jevišti měla být sama.
Věšíte moderátorskou profesi na hřebíček a vrháte se na dráhu dramatickou?
Nemyslím si, že bych moderátorskou profesi úplně odhodila. Je to, stejně jako psaní, nádherná práce se slovem, i když trochu jiná. Pravda ale je, že hodně píšu a chtěla bych se tomu věnovat čím dál tím víc.
Je vaše hra autobiografická?
Není. I když vychází z reality. Ta hra má vlastně dva příběhy - jeden je příběh současný dvou sourozenců, kteří po letech k sobě hledají cestu a druhá časová rovina vypráví příběh rodičů. A tam je hodně z toho, co potkalo právě naše rodiče.
Jak dlouho hra vznikala?
Já vlastně ani pořádně nevím, ale takovou tu první verzi jsem napsala v jednom tahu asi za dva měsíce. Pak jsem to nechala uležet a vrátila jsem se k tomu asi po čtyřech měsících. V tu chvíli jsem zjistila, že je to strašný a celé jsem to překopala. Takže ve finále asi rok.
Psala jste hru přímo pro Ungelt?
Vždycky je lepší, když má člověk konkrétní představu pro co píše, takže tahle hra je opravdu psaná přímo pro toto divadlo, jehož komorní prostor mám velmi ráda. Marta Skarlandtová