| |
| |
|
Věra mi moc pomohla. |
|
(Blesk magazín č.6,
pátek 8.února 2008) |
|
|
|
Valérie Zawadská o herečce Galatíkové |
|
|
|
|
|
|
| |
 |
|
Od smrti
oblíbené herečky Věry Galatíkové (+69) uplynul už více
než měsíc, ale mnozí její přátelé a bývalí kolegové se s
tím pořád nemohou smířit. „Vždycky když si na Věrušku
vzpomenu, vyhrknou mi slzy do očí. Na počátku mé kariéry
mi moc pomohla,“ vzpomíná herečka a dabérka Valérie
Zawadská (49). |
| |
|
„Pro mě je
Věra nezapomenutelná,"ačíná vzpomínat |
|
|
|
| |
Valérie Zawadská.
"Prvního října 1986 jsem nastoupila na poloviční úvazek do Městských
divadel pražských a začala zkoušet hru Přelet nad kukaččím hnízdem.
Věra hrála sestru a byla fantastická. Jako první mi v tom
velikánském souboru za hluboké totality nabídla tykání. Když se
vrátila z Ameriky, tak mi přivezla hrníček s nápisem »Nejlepší
hospodyně«… a řekla mi: Herečka, která nemá v divadle svůj hrníček
na kafe a popelníček, tak v tom divadle není doma…“ |
|
| |
|
|
| |
Držela mne za ruku
S Galatíkovou se Zawadská potkávala hlavně v rozhlase a dabingu.
„Když jsme se poprvé potkaly v dabingu, měla jsem jako nováček
strašnou trému a úctu před kolegy. Klepala jsem se jako ratlík a
Věra, která byla opravdovou královnou dabingu, mě chytila za ruku a
povídá: „Co blbneš, ty myslíš, že já strach nemám? O hodně let
později jsem jí volala, že na mě chtějí, abych nadabovala asi tři
věty, které v jednom ze svých prvních filmů pronáší Annie Girardot.
Posvětila mi to se slovy: Samozřejmě, už to nestíhám, je to na mě
hrozně rychlé…“ Věra pět let statečně bojovala s rakovinou plic. Už
v roce 2005 jí lékaři dávali pouhých šest měsíců života. Ona
vybojovala na smrti dva roky a opustila náš svět v závěru loňského
roku. Její neuvěřitelnou chuť žít poháněla touha dočkat se vnoučat.
|
|
| |
Valérie Zawadská
vzpomíná na návštěvu Věry Galatíkové v motolské nemocnici. "Ležela
tam nádherná ženská plná života, energie, z jejích očí pořád sálala
neuvěřitelná láska ke všemu. A vedle seděl její syn Ladislav. Věra
byla rozzářená jako andělíček a říkala: Budu babičkou! Bylo to
dojemný... Tehdy před dvěma lety jsem netušila, že to bylo naposled,
co ji vidím,“ vzpomíná ještě dnes se slzami v očích Valérie. |
|
| |
|
|
| |
Jednou si s ní
popovídám
„Zprávu o smrti Věrušky jsem se dozvěděla v závěru loňského roku
mezi svátky na chalupě, u sousedky… a nešlo to jinak, než že mně
vytryskly slzy… protože… zní to hrozně, ale po tom všem utrpení je
jí tam nahoře líp,“ říká dojatě Valérie. Před pár dny si na Věru
opět vzpomněla.„Začala jsem si přepisovat telefonní čísla z mobilu
do »debilníčku«. Asi na osmém místě jsem tam měla napsáno Galatice...
Teď už jim můžu telefonovat jenom v duši. Ale jednou si s nimi zase
pohovořím… Jen doufám, že to nebude moc brzy, zas tak
nepospíchám. Vždyť letos v září oslavím teprve pětadvacetiny! I když
už podruhé…“ |
|
| |
|
|
| |
|
|
| |
|
|
| |
- Václav Suchan - |
|
|
|
|
| |
|
|
| |
| |
| |
|
www.blesk.cz |
| |
| |
|
|
