V sobotu 21.února získala cenu v anketě TýTý Týdeníku Televize.  V kategorii "dabérka" se díky nejvyššímu počtu hlasů televizních diváků radovala již pošesté Valérie Zawadská (45).  Vítězka vypráví o svých zkušenostech z dabingu, divadelního a filmového prostředí, stejně jako o roli ženy s drsnou image a matky s mužem na mateřské.

Gratulujeme k nedávnému vítězství. Jaký máte pocit, vždyť jste před časem v TýTý předčila i velikány formátu Karla Gotta nebo Lucie Bílé?  Mám samozřejmě radost, že mi lidé fandí a posílají své hlasy. Ano, Karel Gott byl pro mě skutečně velký šok...nicméně byl první, kdo mi gratuloval. Perfektně tu situaci zvládl.

Vaši osobnost si lidé nejčastěji spojují s postavou Alexis z Dynastie...   Alexis nepochybně odstartovala mou pomyslnou diváckou přízeň, protože od té doby mi diváci začali posílat hlasy. Důležitá je pro mě ale i Peggy Bundová ze seriálu Ženatý se závazky.

Občas se mluví o tom, že každý film je nejlepší v originále a že mu dabing škodí. Souhlasíte s tím?  V Čechách už si tak nějak automaticky spojujeme, že k Annie Gerardotové patří Věra Galatíková a že Louise de Funése ztělesňuje František Filipovský. Český dabing považuji obecně za velmi dobrý, navíc nám titulky berou práci. A já chci samozřejmě nadále dabovat.

Kromě skvělého dabingu ale hrajete taky v divadle, pracujete pro rozhlas a film. Co je pro Vás nejzajímavější? Divadlo a přímý osobní kontakt s divákem jsou pro mě asi tím nejdůležitějším, i když jsou zároveň tím nejpomíjivějším, protože oboje není zachyceno ani na filmovém, ani na magnetofonovém pásku.

V jakých divadelních rolích Vás tedy mohou v současnosti diváci vidět?   V únoru uběhly čtyři roky od premiéry hry Franka Marcusse „Jak vraždili sestru Charlie“, kterou hrajeme v divadle Ungelt. Momentálně zkouším hru Neila Simona „Druhá kapitola“ v režii Petra Hrušky, kde mi dělají krásnou společnost Martina Hudečková, David Prachař a David Matásek.

Spolupracujete také s Ústavem jazykové a odborné přípravy UK, kde se věnujete zahraničním studentům češtiny...  Ředitelka tohoto ústavu, magistra Hana Marešová, je moje letitá kamarádka. Miluju poezii a od dětství jsem prošla spoustou soutěží. Začali jsme tedy každý rok v květnu dělat dvouhodinovku milostné poezie v české literatuře. Obvykle recituji společně se skvělými  kolegy Miroslavem Moravcem nebo Jirkou Štěpničkou. Studenti tam navíc reagují velice úžasně, a to i přesto, že velké množství obrazů ještě nemohou pochopit. S naším krásným jazykem se teprve seznamují.

Působíte dojmem vyrovnané a trochu i „tvrdé“ ženy. Nakolik tato image odpovídá Vaší skutečné osobnosti?   Používám termín „kovaná suverénka“ a rozhodně na sebe nebudu prozrazovat svoje slabiny. Ta image pravděpodobně odpovídá víc ano, než ne. Jinak bych tak asi nepůsobila.

Máte doma dva syny, co všechno pro vás znamená rodina?  Honzíkovi bude teď v březnu devět, Románkovi je pět a půl. Mám tři chlapy v chalupě, akorát ta chalupa mi chybí. Dvacet let jsem se pohybovala především v práci a měla jsem pocit, že kariéra je to nejdůležitější. Když jsem potkala svého chlapa, tak jsem pochopila, že jen o kariéře život není.

V českých zemích je nicméně stále docela netypické, když s dětmi zůstane doma na mateřské manžel jako ve Vašem případě...   Všechno vzniklo spontánně, aniž bychom se nějak dlouho pracně domlouvali. Jsem ráda, že můžu svoje povolání dál dělat bez přerušení, že je můj chlap na mateřské. Navíc úžasně vaří.A fobal je taky chlapská záležitost,že?

Jak si představujete ideální den se svou rodinou?   To je záludná otázka. Zatím je to celý rok o tom, že vyběhneme na plácek mezi paneláky a kopeme do míče. Kluci mě nutí, abych s nimi hrála hokej s tenisákem. Nejraději bych se ale zase viděla s rodinou u moře, jak jsem to konečně loni zažila. Děti jsou malé, potřebují nás a my potřebujeme je. Určitě budeme společně něco podnikat.A ideální je každý,tím,že je…

Znáte Starou mysliveckou, zkoušela jste jí někdy?   Pamatuji si na tu chuť. Už jako malé dítě jsem zvědavě okukovala její etiketu, která je samozřejmě velice lákavá. Zajímalo mě, jak asi chutná... A víte, že můj muž se v Ústí narodil a jeho rodiče, za „hlubokého jindy“ ve firmě pracovali?