Valérie Zawadská exkluzivně pro Žurnál: Prvního syna mi na kojení vozili do studia a na mateřské dovolené se otáčel jeho táta.

Nezávislý měsíčník pro Jindřichohradecko Žurnál Krásné články, leden 2016,

Jste několikanásobná vítězka ankety TýTý v kategorii dabing. Co říkáte na názor, že kvalita českého dabingu, do revoluce naprosto špičková, po roce 1989 poněkud upadla?
V. Zawadská: Sám jste použil slovo poněkud… Já si nemyslím, že úroveň českého dabingu poklesla nějak zásadně. Samozřejmě nemluvím o tzv. rychlo-dabingu, který se používal zejména po roce 1989 při dabování fi lmů na videokazetách. I dabing standardní byl však v docela nové situaci. Do dabingové kabiny se dostávali lidé, kteří se dabování učili za pochodu, ale nebylo zbytí, příval zahraničních filmů byl obrovský.

Vy a někteří vaši kolegové jste ve sporu s dabingovými studii a v současné době proto prakticky nedabujete. O co vlastně jde?
V. Zawadská: Doporučuji zhlédnout internetové stránky „Chraň svou profesi“. Tam se každý dozví podrobnosti. Jde samozřejmě o peníze. V soukromých televizích a studiích nás začali ohodnocovat hodinově, a my se tomu vzepřeli. Před pětadvaceti lety byla totiž naše práce ohodnocována stokrát lépe, než dnes. Opakuji: stokrát! Bezmála dvě stovky vynikajících dabérů proto před více než třemi roky začaly proti tomuto faktu protestovat. Debaty s majiteli nahrávacích studií a soukromých televizí nebraly konce a z našeho problému se stal příslovečný horký brambor. Rebelující dabéři se navíc dostali na černou listinu. Já jsem dabovala – doufám, že kvalitně – přes třicet let a teď mám rok a půl utrum. Několikrát mě angažovala jen Česká televize, která má dohodu s hereckou asociací, v níž většina dabérů samozřejmě je.

Těším se, až jednou všem mým kolegům dojde, že se musíme sdružit, aby si s námi nikdo – s prominutím – nevytíral zadek.

Dlouhodobě se věnujete recitaci. Poezii tedy nepochybně i ráda čtete…
V. Zawadská: Velice ráda. Tuzemskou i překladovou. Ve svých recitačních pořadech však upřednostňuji básníky české. Například Jana Skácela nebo Oldřicha Mikuláška, jejichž tvorbu miluju od dětství. Mému srdci blízká je i poezie ruská a taky, bohužel velice opomíjené, melodrama, tedy poezie spojená s hudbou.

Hlouběji bych se ale do téhle problematiky nerada pouštěla.

Na co se v televizi ráda podíváte vy?
V. Zawadská: Když už se mi podaří urvat si volný víkend a odjet na chalupu, pustím si nejdřív večerní zprávy, u nich začnu chystat brambory na bramborák, a pak mě pobaví třeba nějaká pěkná detektivka, zvlášť pokud je vybavena kvalitním dabingem.

Máte polské a maďarské předky. Je to tak?
V. Zawadská: Především slovenské. Takto presně vam to poviem… Po mamičke slovenko-maďarko-cigánka, po otěckovi slovenko-polko-ukrajinka. Národnost mám slovenskou, státní příslušnost českou. Když se v roce 1993 naše republika rozdělila, byli jsme úředně vyzváni, abychom se přihlásili k té či oné národnosti.

Já se rozhodla, že když mám rodiče Slováky, mám národnost slovenskou. Moje sestra, která žije na severní Moravě, uvažovala jinak. Narodila se v Olomouci a národnost si proto zvolila českou. Je to trochu komické.

a když jsme si prohlédli podrážky, zjistili jsme, že se mému partnerovi podařilo vyšlápnout psí lejno. A jak jsme tak zaneřáděnou botu čistili, řekla jsem si, že to budu považovat za pozitivní znamení.

Se svým partnerem Romanem Křížem žijete tzv. na hromádce. Co máte proti svatbě?
V. Zawadská: A co je vám do toho? (smích)

Děti jste měli poměrně pozdě, a když jste si je pořídili, nastoupil mateřskou dovolenou otec, říkám to správně?
V. Zawadská: Říkáte. A úředníci s tím měli velký problém. Asi sedm měsíců mu nechtěli vyplatit ani korunu.

Co vás k tomu rozhodnutí přivedlo?
V. Zawadská: Moje práce. Jedenáctý den po prvním porodu jsem musela naskočit do dabingu amerického seriálu Dynastie. Syna mi na kojení vozili do studia. V případě syna druhého se situace opakovala. Tentokrát se jednalo o neodkladné nadabování seriálu Ženatý se závazky.

Starší syn končí studium klasické kytary na státní konzervatoři a zároveň je ve druhém ročníku Ježkárny, kde se věnuje kytaře elektrické. Syn mladší je na gymnáziu s rozšířenou hudební výchovou a zakládá jednu kapelu za druhou.

Pokud vím, pan Kříž vám nasliboval složení nějakých šansonů.
V. Zawadská: Nasliboval, to ano, ale zatím mi ještě žádný nenapsal.

Zpíváte ráda?
V. Zawadská: Strašně ráda, ale když chci já, ne, když mě k tomu někdo nutí. Někdy nicméně zpívat musím, zpěv je součástí mé profese.

Dnes máme svatého Martina a začíná se ochutnávat první letošní víno. Jaký je váš vztah k vínu?
V. Zawadská: Kladný.

A jaké preferujete? Červené nebo bílé?
V. Zawadská: V létě mi chutná dobře vychlazené bílé, pak pomaličku přecházím na mé oblíbené růžové a v zimě považuji za ideální víno červené. Každý to však může mít trochu jinak. Víno je každopádně slunce a lékaři dvě až čtyři deci denně doporučují.

Nedávno jste se stala kmotrou jednoho malého jihomoravského vinařství. Můžete k tomu něco říct?