Když jste slyšela, že máte přes šedesát tisíc hlasů, začala jste je počítat druhým?

Jako mě vloni zarazilo třicet tisíc, tak mi letos číslo šedesát tisíc vyrazilo dech. Když jsem pak dosedla zpátky na své místo v hledišti, tak Ivana Andrlová přede mnou, manžel Roman vedle mě a Radek John říkali:"Připravuj proslov, máš nejvíc."Mně to pořád nedocházelo, ale srdce se mi rozbušilo strašně.

V kterém okamžiku vám došlo, že jste absolutní vítěz?

Až když mi to můj muž říkal asi počtvrté. Pravděpodobně to v průběhu večera kontroloval, stejně jako vloni. Asi je klidnější, i když doma, než jsme měli na slavnostní večer TýTý odejít, byl nervóznější než já.

Po loňském roce se vaše vítězství dalo trošku předpokládat...

Proč myslíte?

Chyběl vám jenom krůček...

Spíš pár stovek hlasů. To je pravda.

Zapomněla jste na ně v průběhu roku?

Bylo by nepravdivé, kdybych chtěla tvrdit, že jsem si na to občas nevzpomněla a nemyslela na to. Ale že bych tomu věřila a vyrazila suverénně do Hudebního divadla v Karlíně s tím, že letos Karla Gotta porazím, tak to v žádném případě.

Milovala jste jako holčička Karla Gotta?

Hrozně. A vůbec celou tu skvadru lidí, kteří zpívali v šedesátých letech. Máma si kupovala singly a třeba Boty proti lásce se u nás hrály pořád. Pak byla ještě moje oblíbená Dominiku, Niku, Niku, ty jsi sám jak kouzelník. Měla jsem moc ráda Červenou řeku Helenky Vondráčkové.

Takže jste porazila svůj dětský idol...

Takhle bych to neformulovala. Mým dětským idolem byl hlavně Vinnetou a Old Shatterhand. A také Sam Hawkins, kterého jsem jednou na DAMU hrála při předváděčce na konci semestru. Pedagogy to tenkrát dost šokovalo. Vždycky jsem si ráda hrála na indiány.

A na co si hrajou vaši synové Roman a Honzík?

Zatím jsou kytaristé jako tatínek a kopálisté, což přeložím na fotbalisty; už máme doma rozbitá skla ve dveřích. Takže se těšíme, až bude tepleji a budeme chodit trénovat na hřiště. Jinak jsem odpozorovala, jací jsou oba úžasní komedianti. Když se náhodou trošku bouchnou, tak tu bolest dokonale zahrajou.

Takže se obáváte nejhoršího?

Zatím nemám obavy, že by v tomhle věku dvou a půl a šesti let chtěli být herci. Spíš se klepu, že Honzík půjde do školy, Románek do školky a jak to pak bude u nás doma dál. Jestli to všechno zvládnu. Nemyslím fyzicky, ale psychicky. Doufám, že ano. Zvládli to naši rodiče, jejich rodiče, tak proč ne my.

Jak kluci komentovali vaše přípravy na slavnostní večer?

Když jsem se zeptala:"Honzíku, jak vypadám?", pochvalně zabručel:"Krásný, mami."A malý Románek udělal svoje velké oči, v kterých bylo trochu nedůvěry, trochu obdivu. Neřekl nic, ale dal mi bez odmlouvání pusinku na rozloučenou. Trošku ho možná zmátl můj lehce démonický plášť. Viděl mě totiž nedávno při premiéře filmu 102 dalmatinů v Lucerně, kde moderující Honza Musil můj příchod na jeviště komentoval slovy, jak prý může tak hodná žena hrát takovou příšernou Cruellu De Vil. Kluci si to oba zapamatovali a teď mi to každý den připomínají.

Jak jste na tu poznámku Honzy Musila reagovala?

Zdůraznila jsem dětem, že jsem tu paní, tedy Glenn Closeovou, pouze dabovala, že kdybych byla tak hrozná jako ona, tak by se mnou v tom kině nebyli moji dva kluci.

Byl to po delší době celovečerní film, který jste dabovala...

Ano. Nepřestávám být ovšem pyšná na Tenkrát na Západě, kde jsem namluvila Claudii Cardinaleovou, a na Goneril z Krále Leara.

Za svou popularitu také hodně vděčíte seriálům...

Nepochybně. Když vás lidé týden co týden slyší v jedné roli, zapamatují si váš hlas víc, než kdybyste ho propůjčila hlavní postavě ve slavném filmu. Ze seriálů mám na svém kontě, pokud si vzpomínám, Dynastii, Ženatého se závazky, Esmeraldu, Barvy lásky a Luisu Fernandu, Kutila Tima. Dabovala jsem teď také jednu epizodu v Pohotovosti. Nejsem ale jako krtek zalezlá pouze v dabingovém studiu, jak si Marek Eben dělal legraci. Občas přelezu do rozhlasového studia, třeba nedávno jsem natočila pro děti sedm Hajajů. Pro Českou televizi jsem dokončila seriál Duch český, kde hraju ruskou občanku Ljubov Gavrilovnu, manželku ruského mafiána, která dělá ředitelku vydavatelství stejnojmenného českého týdeníku. S velikou chutí jsem při tom využila svých znalostí ruského jazyka. Moc mě to bavilo, hlavně ty neskutečné převleky. Maskérka se na mně s modrými stíny a umělými řasami také pěkně vyřádila. V Divadle Ungelt pořád hrajeme úspěšnou inscenaci režisérky Hanky Burešové Jak vraždili sestru Charlie, kde hraju Mercy Crowtovou. Před Vánoci jsem dostala od ředitele téhož divadla Milana Heina dárek v podobě nádherné role ve hře Marty Skarlandtové nazvané Je skvělé, když tě má někdo rád, kterou bych měla v příští sezoně zkoušet.

Domníváte se, že vám ocenění absolutní vítězky nějakým způsobem otevře dveře , že nějak ovlivní vaši práci?

Nevím. Když jsem loni začátkem března velmi nadšeně gratulovala Terezce Brodské k Českému lvu, glosovala to poznámkou, že bude mít rok volno, protože nedostane žádné nabídky. Zjistila jsem, že to není ojedinělé, jelikož často,když lidé dostanou nějaké ocenění, ať už odborné, nebo divácké, tak se šance získat novou práci minimalizuje. Nevím, jestli je to závistí nebo čím... Nicméně si kolikrát říkám, co to je vlastně kariéra? To, že děláte dobře svou práci, že jste v ní úspěšní a chcete co nejvíc pracovat?

Tušíte, co budete dělat s vltavínem, který jste jako absolutní vítězka dostala?

Dostala jsem ještě šek na padesát tisíc, a ten budu těžko někde vydražovat. Na rozdíl od vltavínu, s kterým bych takto naložit chtěla. Nevím, jestli ho mám dát na onkologii dětem do Motola. Je to rok, co mi umřela máma na rakovinu lymfatických žláz, bylo jí šedesát let. Nebo jestli ho mám vydražit ve prospěch pomoci týraným dětem. Kdo vlastně takovou pomoc potřebuje nejvíc? Nevím. V tuto chvíli opravdu ne. Anebo si ho nechám na památku a vymyslím něco jiného. Co když to bylo poprvé a naposledy?

_________________________

Valérie Zawadská (42) se narodila v Šternberku na Moravě. Po roční zkušenosti elévky v šumperském divadle byla přijatá na DAMU. První angažmá získala v divadle v Chebu. Do Prahy se vrátila po čtyřech letech a sedm sezon hrála v Městských divadlech pražských, odkud odešla před narozením prvního syna. Žije s hudebníkem Romanem Křížem, který je na"mateřské"dovolené s jejich dvěma syny Honzíkem a Romanem. V Divadle Ungelt hraje v inscenaci Jak vraždili sestru Charlie.

Filmografie: Kouzelné dobrodružství, Lev s bílou hřívou, Největší z Pierotů, Vážení přátelé, ano, Kráva, Tři králové, Zastihla mě noc, Hřbitov pro cizince, Modrý pták, Zámek v Čechách, Trampoty pana Humbla a další...

Z dabingových rolí: Claudie Cardinaleová v Tenkrát na Západě, Bílá kočička ve filmu Paříž, Paříž, Joan Collinsová v seriálu Dynastie, Peggy v Ženatém se závazky, manželka v Kutilu Timovi, Simone Signoretová ve filmu Kočka, Cruella De Vil v 101 a 102 dalmatinech (hraná i kreslená verze), Uršula v Malé mořské víle