Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

I herec je jenom člověk.

(TV magazín č 46, listopad 2007)

Její nezaměnitelný hlas známe z přemnoha vynikajících dabingových rolí, v nichž jej propůjčuje největším hvězdám filmového plátna. Zcela po právu je jí přisuzován titul česká dabingová královna. Není tedy divu, že když se sytý vokál Valerie Zawadské ozval v kavárně nedaleko pražského Anděla, všichni přítomní zvedli hlavu a pátrali po přítomnosti Claudie Cardinaleové či Joan Collinsové.

Váš hlas zná opravdu každý Čech, ale tvář můžeme vidět v současnosti na televizní obrazovce jen v seriálu Velmi křehké vztahy...
Tak s tímto seriálem mám opravdu velmi křehké vztahy. Moje postava, Růžena Kudláčková, se tam totiž občas objevuje, jindy zase ne. Po pravdě řečeno jsem naposledy točila 23. května loňského roku. Na první klapku nové řady do hostivařských ateliérů jsem ovšem byla pozvána, byla tam představena mimo jiné nová posila seriálu Iva Kubelková, a dostala jsem smlouvu, ve které bylo napsáno, že ztvárním postavu Kristýny Liškové. A protože jsem už ve věku, kdy si smlouvy čtu, zavolala jsem paní producentce, zda to není nějaký překlep. Bylo mi řečeno, že je to jedno, protože obě role mohou být zaměněny. Což mi přijde mírně řečeno divné, protože Kristýna má být sedmnáctiletá dívka. Od té doby se nic nedělo, takže jsem si říkala, že Růžena Kudláčková zřejmě odcestovala do Švýcarska. A shodou náhod se mi před několika dny ozvali, jestli mohu točit 12. listopadu a že při té příležitosti podepíšeme novou smlouvu. Takže já vlastně teď nevím, koho budu hrát. A aby vše bylo ještě paradoxnější, Kristýnu Liškovou hraje Silva Koblížková, která mi v současnosti v Divadle Palace v představení Eskymák z Amsterodamu aneb žádné zprávy od táty hraje dceru.

Toto představení mělo zcela nedávno pražskou premiéru. Divadlo je, jak jste už prozradila v mnoha rozhovorech, vaše radost a velká možnost seberealizace. V jakých dalších hrách vás můžeme v současnosti vidět?
Tamtéž, tedy v Divadle Palace na Václavském náměstí, hraju ještě ve hře II. kapitola, v Divadle Na Jezerce úžasnou komedii Nadílka, v Divadle Metro hru Gustava Skály Zkrocení aneb Shakespeare to psal pro mladší. A pak další zájezdová představení, například Motýli, což mám moc ráda. Jenomže těch zájezdovek je i dvacet do měsíce, takže vážně uvažuji o tom, že si dám trošku „voraz“.

Ale když se ozve televize...
Myslíte, že když se ozve televize, padnu na zadek? Nikoliv. Můj věk mne opravňuje k tomu, že nemusím dávat sebe sama všanc. Ale na druhé straně se mi nedávno ozvala Česká televize a já natočila jednu z povídek do Trapasů, což byla velmi příjemná spolupráce. Takových jen houšť. A snad mohu prozradit, že mne oslovila Tereza Kopáčová z televize Nova - a to vypadá také na velmi zajímavou práci. Nechám se překvapit.

A co vaše neoficiální království – dabing? Čeká nás, diváky, něco zajímavého?
Dabingové práce je teď hodně málo, ale přesto jsem měla o prázdninách ohromně nádherné role. Měla jsem možnost nadabovat na kazety Sophii Lorenovou v Manželství po italsku. Pak přišla mladičká Whoopi Goldbergová a ve finále film s Joan Collinsovou, kterou znám už z role Alexis z Dynastie. Opět byla dokonale nalíčená, upravená, oblečená a neměnná – a opět nezavřela ústa.

Stejně jako Peggy Bundová v seriálu Ženatý se závazky. Můžeme vás slyšet ještě v dalších seriálech?
Občas ano, ale většinou jsou to menší role. Například v Kriminálce Las Vegas nebo další kriminální seriál Cordiérovi, ten teď má jít někdy do vysílání... Ale nedávno jsem dodabovala opravdu nádherný seriál – druhou řadu historické ságy Řím, kterou mohou diváci vidět na HBO. Tam si vždycky vzpomenu na úžasného Borise Rosnera, který v první řadě daboval Caesara. Já tam namlouvám jeho milenku Servílii. Bylo to moje poslední pracovní setkání s Borisem a jednou se stalo, že jsem potřebovala odejít ze studia trošku dříve, protože jsem potřebovala udělat jednu reklamu. A Boris mě uklidňoval, že mne odveze autem. Já na to, že ho nechci zdržovat, a on mi řekl: „Co blbneš? Mám raka - mám čas.“ To byl ten jeho fantastický smysl pro humor i v takhle obtížné situaci. Samozřejmě, abychom z něj nedělali anděla - jako každý i on měl své chvilky, kdy bylo těžší s ním vyjít, ale to máme všichni, protože i herec je jenom člověk. Taky musí chodit na záchod.

Už po druhé jste byla jmenována do poroty nejprestižnějšího českého oceňování dabérského umění – Ceny Františka Filipovského. Jaké to je oceňovat a nebýt oceňována?
Velmi si pozvání do této poroty vážím. Jednak mám tudíž povinnost zhlédnout mnoho filmových titulů, na které bych jinak z časových důvodů neměla šanci. Za druhé mohu podle svých chabých zkušeností ohodnotit práci kolegů. Samozřejmě je to hodnocení velmi subjektivní, protože objektivní nikdo nemůže být. Proto je ta porota několikačlenná, a pak se sčítají body. A že nejsem sama hodnocena? Za prvé i ostatní mají dostat šanci a potom stejně největší ocenění dávají diváci. A to v dabingu, na divadle, ve filmu i v televizi. A tahle porota je neúprosná.

- Jiří Renč -
foto: Tomáš Pánek, archiv Prima TV	>>

Zavřít okno.